neděle 29. července 2012

Bucharest International Air Show 2012

Air Show in Bucharest 

 

 

Last weekend we spent more than few hours on a really exciting event. Bucharest international AIR SHOW & General Aviation Exhibition was held on Baneasa Aurel Vlaicu international airport in Bucharest to celebrate 100 years of aviation history in Romania. 100 years since Aurel Vlaicu first presented acrobatic figures to the audience to amuse them. Considering Tautis is Lithuanian he cold not miss such an opportunity to watch performance of one of Lithuanian biggest starts Jurgis Kairys. Over thirty years from 1970's this acrobatic pilot is polishing his style and honing his skill. Winner of the first Red Bull Airrace in 2003, multiple Freestyle World Acrobatic Champion and inventor of many acrobatic tricks - Cobra, Slide pass, Kairys Wheel, Kairys is leading the international acrobatic team, the AIR BANDITS.

Apart from the show, whole space of Baneasa Aurel Vlaicu international airport was filled with exhibition of different aircrafts. You could touch famous smell the interior of luxury helicopter and hear the roar of veteran Jag. Or you could try to sit in the   In addition, there was all day discotheque. DJ were playing music in between the show events so people could enjoy their stay and savour draft beer and traditional mici with mustard and bread. its a shame that on Sunday there were almost no stalls(10 in total) with draft beer left. At 12 o'clock no beer at all!!!

Most spectacular, however, were the Turkish stars and Frecce Tricolori.

On Saturday I came just in time to spot the acrobatic flips and loops of Turkish stars. Red and white NF-5A and NF-5B aircrafts. There were 8 or more aircrafts in the air and supersonic boom was giving me the chills. I have never seen aircrafts approaching each other so close in supersonic speeds. The pilots could literary watch their comrades dashboards. Considering their speed was over 1,200 km/h those guys have to be crazy. Performing more than 20 tricks, the Turkish stars dominated the afternoon sky with their eagle looking aircrafts.

Formed in 1961 Frecce tricolori are known as a team with the highest number of aircrafts in their acrobatic team in the World. They operate The Aermacchi MB-339-A/PAN subsonic jet trainers and amaze the audience all over the world with their Green/White/Red show. For Frecce tricolori year 2012 is also a milestone. Together with the Romanian anniversary they are celebrating 30 years of teaming up with their aircrafts. Name of their captain Fabio Capodanno was declined countless times during their Sunday's final exhibition.

"9 aircrafts in formation with one solo pilot performing the most dangerous feats taking the breath of ten-thousand headed crowd underneath them."

But it were not the tricks they performed, nor the beautiful weather they had for their performance rather the voice of the commentator that made the SHOW! His accent and passion whit which he described all the acrobatic feats of his comrades along with the wast pieces of interesting information he lavished the audience with - simply amazing. I enjoyed this particular part of the event the most. Might bee due to the 4th beer on the sun:-) Still one of the most ecstatic experience here in Romania.

Saturday afternoon belonged to the Romanian air club - Aeroclubul Romaniei. From aircrafts, helicopters and gliders to parachutes, we were witnessing incredible twilight show. Perfectly timed with no delay the performers reign the sky above Baneasa Aurel Vlaicu International Airport and there were feats to admire. Synchronized parachutes, Skydivers, Helicopters operated so precisely they could stop on the top of a pin and amazing Hawks of Romania. This group formed in 2007 won International Acrobatic Contest in Hungary this year and their Extra 300L aircrafts has something to show. From loops, twists and flyovers they transited to shooting the air balloons directly with their planes above our heads. Spectacular indeed.

Should you ever bee in Bucharest in the time of this Air Show, do not hesitate and attend it. Especially when there is no entrance fee;-)




úterý 24. července 2012

Snagov pentru turisti 3 - Drákulův hrob ve Snagově

Snagov pentru turisti 3 - Snagov monastery

Cesta z Izvorani zpět do kempu byla v pohodě. Přesně jsme věděli kam jít a tekuté zlato už se nám houpalo na zádech. Dorazili jsme za tmy a těsně před návratem nám volali, jestli jsme se náhodou neztratili. Nalakovali jsme je, že jsme na cestě do Bukurešti a že jdeme pařit do Lipsakni. Nenechali se nalakovat úplně, ale strach měli :-))

Večer jsme kromě společného grilování a decentního obumbání stihli ještě koupačku. Jak jsem psal v předchozím článku kemp, do kterého jsme přijeli neměl řádný přístup k vodě. To ale mnohé z nás neodradilo a přístup jsme si našli vlastní. Zatímco jsem byli na pivním lovu, pátrací skupina přelezla plot na vedlejší "opuštěný" pozemek a našla molo tak akorát pro půlnoční vodní řádění. Takže když jsme se zpocení vrátili, měli jsme nejlepší příležitost jít se opláchnout. Přes plot, baterka na max a vůně zakázaného ovoce při běhu směrem k molu. Jedna, dvě, tři šipky do poměrně teplé vody plus lehké plaváníčko. Voda čistotou zrovna neoplývala, tak jsme to zabalili a vydali se přes plot zase zpět do kempu. Trocha toho dobrodrůža:-)

Honzo vstávej! Kolik je hodin?

Ráno jsme vstávali kupodivu "skoro" na čas (T+50minut) a AIESECáři se dočkali svého vysněného ranního odjezdu zpět do Bukurešti. Na to, že většina osazenstva šla hajat kolem 5 hodiny ranní, klobouk dolu. Zatímco nás Ioana varovala, že neumíme Rumunsky, a že se určitě ztratíme v lese, jsme se s Tautisem posilňovali posledním pivkem co zbylo z nočního veselí. Holka neví, že jsme toho zcestovali dvakrát tolik co ona, ještě dřív než vylezla ze základky. Ale hádat se s ní nebudeme. Poděkovali jsme za příjemně strávený večer a s lehkým sarkasmem poslali ty "trampy" zase k maminkám. Papa La revedere

Jelikož GPS v mém telefonu je opravdu zoufale nepřesné a mapu oblati jsem měl v hlave jen mlhavě, na cestu ke klášteru jsme se optali starého známého barmana před chlaďákem. Vypadlo z něj 7 kilometrů. S navigací mu pomohl štamgast a podle toho jak nás včera navigoval do vesnice, jsme byli přesvědčeni, že na klášter dneska nenarazíme...zamávali místním stray dogům a vyrazili na cestu. Z malé smečky čerstvých štěňat se k nám jeden raubíř připojil. Trvalo mu dobrý dva kilometry než to vzdal a to jsme museli držet pekelný tempo.

"Olrajt, plís ken samvan pik us ap et the monastery? Ví vont tu gou tu Snagov...Ví ár et the monastery. Kud jů pik as ap end tejk as tu Snagov?"

Ani ne po třech kilometrech jsme narazili na křižovatku. V barmanově popisu, žádné křižovatky nefigurovaly...babo raď. Poradil nám nakonec dědek, kterej vyvážel smetí do lesa. Zatímco jsme polemizovali, co asi dědula vyvážel za svinstvo přímo do přírody, následovali jsme asfaltku jak dědula poradil. Ovšem nebyl to děd vševěd a tak nám po dvou odbočkách, jak radil, nezbylo než se spolehnout na zatáčející auta a věřit, že mají namířeno na tu "velkou atrakci" jako my.

Jo ta atrakce. No ve Snagově, což je celkem kousek od Targoviště (město ve kterým ze kterého vládl Vlad Tsepes alias Drakula) byl ten slavnej Drákula jednoho romantického podzimního podvečera údajně přepaden a zabit. My víme svoje, Drákula sedí v HQ Bank of Transylvania a sosá peníze. Každopádně v tom Snagově, za to že to byl takovej velkej národní hrdina a vyhnal Turky, mu postavili klášter. Takovou malou svatyni a pohřbili tam jeho ostatky - useknutou hlavu a torso probodené osikovým kůlem;-)

Snagov Monastery

Kolem Palatsul Snagov se po několika konzultacích s místními konečně dostáváme na správnou cestu. Jeden by řekl, že taková národní památka - hrob národního hrdiny, prince, vůdce, Drákuly - bude značená. Alespoň cedule na hlavní cestě!! Ale to ne, jak tady říkáme: "Welcome to Romania". Je to holt ještě country v rozvoji. Nezastavuje to však příval našich "komplimentů" na účet rumunského značení cest až do chvíle, kdy na lesní, jednoproudové, rozbité asfaltce potkáváme šipku s nápisem: "Manasteria Snagov - Vlad Tsepes grave". Rozjedeme komplimenty na novo, ale zároveň získáváme novou energii do dalšího putování. Kromě úmorného 40 stupňového vedra a nedostatku krému na opalování nám nic nechybí. Vodu a pivko si táhneme z kempu, boty drží, cesta je teď už bez aut a příjemný stín stromů nám dává ulevit od spalujícího slunce.

Cedule slibovala další dva kilometry. Podle zkušenosti jsme čekali spíš tři, ale v tom vedru vám přijde všechno tak nějak delší. Po 20 minutách jsme se dostali na dosah. Velká cedule s číslem na převozníka a informacemi o Snagovském klášteře dávala tušit, že jsme skoro tam. Přesně jak tvrdil průvodce Lonely planet. Taky se tam dočtete, že o víkendu to bývá na Snagově napráskané, protože všichni z města sem jezdí se koupat. Přešli jsme tedy nově postavený železný most a vydali se kouknout na ty zázraky. Kromě nás a úmorného vedra jsme nepotkali živáčka. I lidi z vesnice se sem asi v tomhle vedru neodvažujou, nebo že by se báli Drákuly...

Zatímco já jsem zaplatil 15 Lei za slavnou hrobku drákulovu v mrňavém kostelíku na ostrově, Tautis na sebe hodil plavky a šel se vykoupat.  Kostely a náboženství, ba ani ten slavný pan nabodávač ho moc neberou. Nu což, každý jsme měli na čtvrt hoďky o zábavu postaráno. Já teda ještě o něco déle, protože jsem ještě sháněl toaletu. Suchej záchod u kláštera byl proti peklu v kempu docela andělskou zkušeností. A protože jsme chtěli chytnout bus ze Snagova, na druhém břehu jezera, lanařil jsem místního kněze aby mi dal číslo do resortu ve Snagově aby nás tu vyzvedli lodí. Mobil sice měl, ale asi jen na pokec s nejvyšším. Zkusil jsem ještě projet průvodce, ale číslo v něm uvedené dle slečny operátorky neexistuje. Vydali jsme se tedy zpět po mostě a odhodlaní obejít to pěšky.

To nás přešlo hned v prvním stínu za mostem a vzhledem k tomu, že se nám v batohu válelo poslední skoro ještě vychlazené pivo, dali jsme si solidní odpolední siestu. Přímo před tou cedulí. To vedro nám asi uvařilo mozky. A nejen nám, ale místním asi taky. Protože na tý ceduli bylo celou dobu obrovskými číslicemi napsáno numero na toho převozníka. Ptali jsme se jich, jak se dostat do Bukurešti, potažmo do Snagova. Engliš moc nelámali, tak jsem musel já lámat Románštinu. Sešlo se tam několik starších a i děcka se přišly podívat na zápaďáky. Jeden z borců lámal trochu Italštinu a Němčinu. Nakonec jsme se domluvili tak nějak nohama-rukama, znáte to. Přišlo osvícení a já volal na to numero z cedule. :-D
Hallo
Hallo - prase kozu potrkalo...ehhh
Dů jů spík ingliš?
Nu nu ingleza...vejt. - hluk v pozadí dával tušit, že borec je v nějakém restauračním zařízení a hledá tlumočníka
Hello?
Hello?
Dů jů spík ingliš?
Jes aj dů.
Olrajt, plís ken samvan pik us ap et the monastery? Ví vont to gou tu Snagov. Ví ár et the monastery. Kud jů pik as ap end tejk as tu Snagov?

Holka se omlouvala, že ona nemá loď, že jen umí anglicky. V pozadí byl slyšet hluk a borec co se smál a pořád se smíchem opakoval not going. Holka se snažila tlumočit: "Borec že nikam nejede, že nechce a že stejně nemá loď."  Pan kapitán byl zřejmě v restauračce pod vlivem. Servírka dostala do ruky tidlifon a musela se s náma vypořádat. Tak jsem jí zkusil zlanařit, na to, že se jedná o výhodnej byznys. Ale Captain Kirk nechtěl o byznyse slyšet. Byla neděle a studený pifko měl nespíš v druhý pazouře, protože tu první měl strčenou v zadnici. Trochu rozladěn jsem zavěsil.

Přijeďte na grilovačku

Ještě než jsme vyrazili k nejbližší zatávce maxi taxi, nás ten největší mafiozo zval na grilovačku. Zdvořile jsme odmítli, ale trval na tom, že až přijedeme příště, musíme se mu ozvat a uděláme party. Nadiktoval mi číslo a rozloučil se se slovy grill party na rtech.

Slunce pálilo jak čert. Slavnej drákula by na něm des-integroval v horizontu milisekund. Na zastávku to bylo dle popisu dobrej kilometr. Takže obligátní zastávka v místním minimárketu pro něco na zub. Zastávku MAXITAXI jsme našli na křižovatce. Rumuni mají v oblibě neuvádět na zastávkách jízdní řád. Tak jsme se šli zeptat do marketu-hospody naproti přes ulici. Nejbližší za 2 hoďky!!! Koupili jsme bíra a sedli na plastové Algida židličky v ne až tak příjemném stínu (rozuměj 38 stupňů). Unaven jsem to zařezal a vzbudil se až když přijel zásobovací vůz. Tautis byl, narozdíl ode mne, duchem přítomen a hned se jal s týpkem vyjednávat odvoz do metropole. Slovo dalo slovo, ruka ruku a noha nohu. Do Bukurešti pojede za 5 minut až to vyloží, klidně nás vezme. SUPER! Nastoupili jsme do dodávky, kde se na zemi kromě veškerých faktur a pravděpodobně účetnictví týpkovy živnosti povaloval taky 300W zesilovač, váha, 20 kusů kukuřičných klasů a basebalová pálka.

Zásobovač nás vyklopil na stanici metra Petracke Poenaru. Dali jsme mu za ochotu 15 Lei a zanořili se do chládku zdejšího metra. Spokojeně jsme se rozvalili na peroně a od plic se smáli tomu, co všechno jsme za ten víkend zažili :-)

čtvrtek 19. července 2012

Snagov pentru turisti 2 - Izvorani pivní odysea

 Snagov pentru turisti 2 - podvečerní procházka

Zatímco jsme si pekli šunky v přetopeném maxi taxi, kolem nás se odehrával Bukurešťský každotýdenní exodus. 7 hodin podvečer, pátek, pěkné počasí. Každý kdo má trochu rozumu vyrazí z města pryč. V dopravě jsme strávili přes hodinu a půl. (Na 35 kiláků docela úlet.) Nebyla by to ani tak zlá cesta, kdyby pan řidič neholdoval opravdu stupidním beatům 15 let vyběhaného techna a neměl sluchové problémy. Možná mám ty sluchové problémy já, kdo ví. Každopádně volume na jeho rádiu mi nedávalo možnost zabřednout do konverzace se sousedem ani se prospat. Alespoň jsem si vybalil dáreček a naplnil břich z veřejně kolujících zásob. Za cestu jsme platili 6Lei, což je velmi parádní cena.

Z kempu až na olympijský stadion

19:30 - příjezd do Marina Port & Resort kempul. Maxi taxíci nás vyložili přímo v kempu a musím přiznat, že to bylo velmi pohodlné. AIESECáři však mají tendenci všechno organizovat až příliš. Nemyslím jenom logistiku, zábavu, občerstvení, ale především informace a taky sami sebe. Jenže jim to fešákům občas (hodně často) nevyjde. Tak se stane, že skončíte v rezortu bez pořádného dopravního spojení, s minimem příležitostí se občerstvit a bez možnosti se vykoupat! Za tohle všechno plus masakrální sociální zařízení, neuklizený pozemek pro stanování a neschopnost veškerého personálu komunikovat v alespoň jednom mezinárodním jazyce, zaplatíte 10Lei (60Kč)/den. Respektive v našem případě 20Lei (120Kč) za noc, protože AIESECaři rozhodli, že se musíme druhý den v 9 ráno vrátit zpátky do Bukurešti.

S Tautisem jsme se přijeli vykoupat, zakalit a podívat po okolí. Zeptali jsme se Roxany, kde je ten nejbližší obchod, ve kterým si můžeme nakoupit buřta a chlazenýho beera. Ta nás usadila s tím, že by to mohli vědět místní, že ona to neví. (V kontext toho, že nám před odjezdem říkala, že tam je všechno k dispozici je to obrat o více než 100 stupňů.) "Poděkovali jsme jí" za její rady a vydali se do improvizovaného baru (rozuměj chlaďák u nějž stojí děda s otvírákem) pro informace. S mou omezenou znalostí rumunštiny jsme z dědy vypáčili lokaci nejbližšího obchodu a přibližnou vzdálenost - 3km. Není to sice přímo v místě, ale není to zas tak daleko. Zahájili jsme tedy náš první turisťák.

"...a vydali se do improvizovaného baru (rozuměj chlaďák u nějž stojí děda s otvírákem) pro informace."


Svižným tempem jsme vyrazili dreapta, in face, stnga, přesně jak nám stařík poradil. Narazili jsme na první odbočku doleva, na druhou, ale žádnej krámek jsme nepotkali. Zato jsme potkali bandu cyklistů, jednoho ultra maratonce a filmové studio. Pro sichr jsme se zeptali vrátného "Unde magazim?" a "distancia?". Vypadli z něj další 3km a hrubý popis cesty. Obešli jsme tedy prostory studia a narazili na olympijskou vesničku. Tedy ona to nebyla vesnička, spíš jen komplex sportiv multifunctional. Z popisků jsme se dozvěděli, že plavecká hala, ledová plocha i sportovní hala, společně se zázemím, tady vyrostli jako tréningový komplex pro sportovce účastnící se olympiády v Sydney 2000. Opravdu nádherné nové stavby s futuristickou architekturou, o které je očividně velmi dobře postaráno. Jen škoda, že jsou vystavěny v totální pustině. Nejbližší vesnice je 2km, jak nám ochotně pověděli přítomní strážci. Čímž nás zároveň nasměrovali k cíli naší cesty - místního obchodu.


Pokec s půlkou vesnice

Po více než 5 kilácích v nožičkách a o hodinu později, než jsme původně předpokládali jsme se ocitli na prahu civilizace. Narazili jsme na obydlí skutečných lidí. Byly to luxusní vily z doby na přelomu devadesátých let, kdy si podvodní restituenti vydělávali špinavé peníze a mohli si dovolit téměř cokoliv. Mnohé pozemky zely prázdnotou, některé vily byly jen rozestavěné za neproniknutelnou bariérou živého plotu, jiné obývali skuteční mafiáni. Vysoké ploty, kamenné či zděné zídky, ocelová vrata, kamerové systémy a několikapatrové obludy prvotního kapitalistického rádoby-designu lemovaly přístupovou cestu do osady Izvorani. Abysme si trochu zvedli náladu a upřesnili si naši polohu, zeptali jsme se na cestu...Týpek akorát vycházel z baráku. Fajnová košile, moderní sestřih, tak 40-50 let, očividně nervozní. Zkusil jsem to na něj Rumunsky, jako vždycky. On si hned všiml, že nejsu zdejší a začal lámaně anglicky popisovat cestu k nejbližšímu Magazínul. Hned jak nasedl do svého teréního vozu jsme s Tautisem tipovali, kolik lidí asi zabil. Shodli jsme se na 7.

"Zastavil jsem jednu stařenku a optal se jí jak je to s tím magazínul. Seskočila z pedálů a dala se do vyprávění"


Stavení pomalu začala připomínat normální vesnickou architekturu a lidi kolem nás jezdili na kolech. Panoval poměrně čilí ruch. Zastavil jsem jednu stařenku a optal se jí jak je to s tím magazínul, co má být tady za rohem. Seskočila z pedálů a dala se do vyprávění - nechtěli jsme jí přerušovat, tak jsme jen kývali hlavou a já hádal - "Tady magazínu zavřený. Být tu další magazínul. Vpravo pak vlevo a pak zase vlevo. Je to kousek". Byla na kole, to je pro ní kousek všude. Poděkovali jsme jí a popřáli sanetate (zdravíčko). To už ale stavěl další cyklista a začal se ptát co hledáme. Tož jsem mu zas nalámal pár rumunských slovíček. Odpověď byla tentokráte v angličtině - "14cm napravo. 14m. tady ten obchod před vámi na křižovatce je zavřený. Pěšky tam dojdete za 10 minut." To už na nás hulákal z dálky, protože sekundoval svojí ženě na zdravotní vyjížďce. Byli jsme z toho všeho moudrý jak ukulele, ale aspoň jsme na křižovatce zabočili správně.

A pokud si myslíte, že tady už na nás čekalo pivo, tak se šeredně mýlíte. Týpek si spletl nejen jednotky, ale především čísla. Na to nás upozornili místní co obírali hruškový strom u jedné z vil.
"Jo jo, magazínul je tamhle za kostelem. Musíte rovně a doleva pak znova doleva. Pak kolem kostela a tam už to vpravo uvidíte." Super takže tak 1400metrů :-) Zabředli jsme do lehkého hovoru s klasickou tématikou odkud jsme a co tu děláme. Na cestu jsme dostali pár hrušek a obligátní sanetate.

Tam a zase zpět...

Těsně před vytouženým obchodem, do kterýho jsme dorazili už téměř po západu slunce nás ještě napadl jeden zbloudilý čokl. Tautis z nich má ještě větší strach než já, tak se kryl za mým báglem a oba jsme tajně doufali, že ho ta místní 100letá paní dokáže uklidnit. Nakonec z toho bylo jen drsné štěkání, ale i tak nás to docela vylekalo. Místní psi nejsou zrovna beránci.


Haleluja - po dvou hodinách na cestě, zpocení a žízniví jsme konečně dosáhli svého cíle. Magazinul Mixt v srdci vesničky Izvorani. Jediný otevřený obchod na míle daleko. 10*URSUS plechovek, malý snack pro holistrovo hladové bříško a mohli jsme razit nazpátek.

Ušetřené peníze: 20 Lei
Nachozené kilometry: 12km
Turistický zážitek:  K nezaplacení!

pondělí 16. července 2012

Snagov pentru turisti 1 - odjíždíme "na čas"

Snagov I - odjezd

Po nějaké té době pracovního nasazení jsem se nechal přemluvit na víkendovku.(rozuměj výlet).

Zatimco Kunrad a Sandor se vydali na víkendový průzkum Moldavské oblasti zvané transdnestrie, já a Tautis jsme se dohodli na víkendovém turisťáku do Snagova. Taková malá backpackerská odysea kousek od Bukurešti. Jen my dva, pár trainees z AIESECu a pohoda u největšího Rumunského jezera, které má maximální hloubku 9 metrů. Alespoň tak jsme si to oba představovali.

Sraz byl v 5:40 na autobusáku u Piata Presei libere (Náměstí svobodného tisku). Taková hnusná komančská budova, kterou si lidi pletou s Casa poporului (Prezidentským palácem). Ono se není čemu divit. Obě jsou pořádně ve stejném stylu velký a hnusný. Každopádně v 5:40 jsme na místě byli tak akorát Tautis a já. On, jako zaměstnanec německé společnosti je zvyklí chodit na čas. Já, jelikož jsem to měl tak 10 minut pěšky z práce, jsem přišel výjimečně na čas:-) Za všudypřítomného pachu z místních toiek, které na nádraží nahrazovaly veřejné záchodky, jsme se dali do zdlouhavého čekání. Čas jsme si krátili debatou na téma "Proč milujeme Bukurešť". Závěr debaty byl jasný - jsme tu jen dočasně. A právě ta myšlenka, že jednou, ne za moc dlouho, odtud vypadneme, dodává pozitivní tón celé kakofonii odporu a hnusu, jež v nás rezonuje během průchodu jejími ulicemi. Bukurešť má svá pozitiva - pro mě je to jedno z nejzelenějších měst, ve kterých jsem žil. Z našeho rozímání nás vyrušil telefonát od Roxany, že už je na místě a máme se jako připojit k ní. Trocha zmateného popisu lokace, ale nakonec jsme se našli. čas T+15 minut

Přišel první šok jak sviňa! Na druhé straně autobusáku čekalo tak 20 lidí s báglama a proviantem. Toutis i já jsme čuměli jak půl zadnice z křoví, či jak veverky na poušti, ale než jsme se stačili vzpamatovat, už nám někdo klátil ruce a představoval se. Líbačka, rukotřas, přehršel jmen...však to znáte. Nepamatoval jsem si nikoho, zbytek jsem vynechal a nechal jsem se od Ahmeda obdarovat speciálním dárkem z Egypta. Vtiskl mi do rukou dárkovou taštičku s růžovým srdíčkem kočičky od Disneyho. Za všeobecného veselí jsem se od něj dozvěděl, že to posílá Soha. Už mi bylo jasné, která bije a pro zachování soukromí jsem, opětně za všeobecného, tentokráte zklamání, svůj dárek zasunul do báglu a neotevřel jej:-)

Přesunuli jsme se ke stanici MAXI TAXI, které nás mělo dovézt do Snagova. Zabředli jsme do hovoru s novými trainees - Anna z Ukrajiny, Ahmed z Egypta, Kinglsley z Hong-Kongu, Chris z Kanady a další. Všichni přijeli jako trenéři na GROW. Stejný projekt, kterého jsem se já účastnil jako trenér na jaře letošního roku - o GROW 0.9 jsem psal v anglickém příspěvku tady na blogu. Rázem nám došlo, že se jedná o outdoor activity v rámci jejich projektu, a že všichni ti ostatní lidi jsou teenageři. Na chvíli jsme si s Tautisem přišli trochu staří, ale opravdu jen na chvíli. Tautis neustále kontroloval čas a já měl starosti o zásoby. Neměl jsem nic nakoupeno a na Piata Presei Libere není nic než výstavní prostory, nádraží a silnice. protože plno dalších lidí mělo zpoždění, tak jsme se rozhodli narychlo najít nějaký stánek s občerstvením, kde bychom alespoň koupili vodu.čas T+35 minut

Samozřejmě jsme v okolí našli velký kulový s marmeládou, takže jsme se zpocení a zklamaní vrátili zpátky na zastávku MAXI TAXI busu. Právě včas. Opozdilci dorazili a Roxana všem ordinovala nástup. Nacpali jsme se do dvou maxi taxálů a rozjeli se vzhůru za dobrodrůžem čas T+55 minut

sobota 7. července 2012

Assassin's Creed 3 a jak to bude dál...

Mohawk Connor bojuje za nezávislost kolonií 

Ok, takže jste sem přišli protože chcete vědět, cože jako je ten Assassin's Creed 3 a co to má společného se mnou a Bukureští...Pravda je prostá. Jelikož AC3 je nejnovější pecka ze série Assassin's Creed, kterou plánuje Ubisoft vydat před Vánoci 2012, můj milý šéf si mě pozval na kobereček a nabídl mi novou smlouvu. Ano, AC3 se neobejde bez české lokalizace a tu budu kontrolovat a hrát právě já. Ono není tak jednoduché sehnat ochotného čecháčka co chce pařit hry za peníze a zároveň se přestěhovat do Rumunska :-) Nechal jsem se samozřejmě trochu přemlouvat a neodpustil jsem si požadavek na speciální přispění do rodinného rozpočtu. Pokud má Conor mluvit bez chyb, tak to bude chtít nějaké to euro navíc. Playman se postará o lokalizaci v podobě překladu scénáře a veškerých textů, od konverzací a replik přes nápovědu a rady až po znalostní databázi a historické souvislosti. Já to zapařim a otestuju :-)

"Z toho vyplývá, že v Rumunsku zůstávám na dobu určenou dokončením lokalizace Assassin's Creed 3 - říjen 2012!"


V podstatě se jedná o největší letošní projekt celého Ubisoftu. Assassin's creed je přední značka Ubisoftu a největší titul na trhu z pohledu lokalizace vůbec. Všechno to začalo v roce 2007 kdy poprvé spatřil světlo obrazovek Desmond Miles a jeho historické alter-ego alias vzdálený předek Altaïr Ibn-La'Ahad. Společně nám odhalili zákulisí odvěké tahanice o moc mezi Assassiny a Templáři a předvedli co to znamená free-play - hraní ve volném stylu, kdy hráč není zdržován neustálým nahráváním a může volně procházet herní svět a plnit úkoly podle libosti. Zároveň nás provedli lokacemi středověkého blízkého východu v době 3. křížové výpravy, nechali nás dosytosti nasát atmosféru damašského bazaru a zasvětili do tajemství ztraceného ráje a artefaktů, které jsou klíčem k jeho dosažení.

Hlavním hrdinou třetího pokračování je napůl Mohawk, napůl Brit Connor Kenway jehož příběh se odehrává na pozadí boje amerických kolonií o nezávislost. Jakožto potomek Templářského/Assassinského otce se musí vypořádat nejen se svojí vlastní minulostí, ale přispět k rozluštění hádanky Ztraceného ráje. Desmond Miles se tak opět ponoří do aplikace Animus a v kůži Connora prožije nejdramatičtější okamžiky historie, která stvořila USA. Můžete se těšit na setkání s některými velkými postavami americké historie jako je George Washington, Benjamin Franklin, Thomas Jefferson či Friedrich Wilhelm von Steuben. Stejně tak zavítáte na nejznámější místa americké historie v podání Bostonu, New Yorku či Lexingtonu.

P.S.: Sekce Odkazy/Links aktualizována. Jukněte na nové objevy.

úterý 3. července 2012

Bucharest in daily motion - denní život v Bukurešti 8

Stray DOGS - pain and pleasure

Have you heard about stray dogs in Bucharest? Did you know there is more than 100 thousand of the here in Bucharest? Well if not , maybe you at least heard about the most recent incident where street dogs killed 6 year old kid in Suceava or the one from last year when a woman was savaged to death in Bucharest.

For the past 6 months in Bucharest I met a lot of stray dogs. From lonely cute puppies to Caine rau lurking for its pray in the dark alleyways. From the German shepherd to bulldog. From clean and playful to smelly and lazy. From marked and tamed to wild and aggressive. I saw them all...running on the streets, preventing the traffic fluency, chasing "the other gang", raiding the trash in the early mornings, waiting for a cuddle in the evening breeze on buss stops, pretending to be limping to get more food or simply lying in a shade to cool down.

100 000 stray dogs in the streets

Some claim there are over 100 thousand of them in the Romanian capital, some say its just 35 thousand. The truth will be somewhere in the middle. Still, the numbers are considerably falling. At the beginning of the century there were 300 thousand stray dogs, while in year 2006 the number dropped to 200 thousand.

From my observation there is not much of them visible to the public, especially tourists. If you stick to the main streets and boulevards you can often see stray dog begging for food or lying in a shade. But as soon as you sink in to the bowels of the "real" Bucharest you will get completely different picture of stray dogs in Bucharest and also the people around them.

I have been living on 3 different places since the time AIESECers lured me in:-) All of them without exception were/are swarmed with stray dogs. On Sunday I was returning from a late night walk to my newest neighborhood between Mall Vitan and metro station Dristor - strada Blajel. Not far from the entrance to our block there is a small playground. As I was passing it, my ears detected barking. I started to count. One, two, three, four,...adrenalin was pumped into my veins. 5 dogs on the right, 3 dogs on the left. 20 meters to reach the entrance..and the light. My steps stretched, pupils dilated, throat narrowed. Barking was closer and closer behind my back. Where are the keys?! Just keep the pace and walk. I felt the sweat running down my back and the heart pounding. In the bag!!! You are fucked, they got you! 10 meters. Just one glance behind me while tearing the bag apart in a key search. BARKING! Clink, clink...Beep!...save zone behind the door reached. Ass saved....for this time.

In every neighborhood(block of flats packed together so dense you can watch the TV of your neighbors) there are dozens of such dog packs. Mixed races, different aggression level but the same desire - to survive.

Community issue

I don't think they would really hurt me but statistics are clear about it - 75/day - number of people bitten by a dog in Bucharest. Ceausescu was a visionary without conception. He just drove all the people from villages into the town and their dogs just had nowhere to go. So they followed their masters. In a way, the master-dog relationship is still working in here. Although the dogs are stray and free to roam around the city.  They usually stay in their neighborhood and are loyal to specific group of people, specific block. The community in the block on the other hand is taking care of the dogs. In winter they build shelters for them. Giving them food every day. It seems no particular order or system is  in place in here. One time the dogs get food from people living in number 25, sometimes people from 27 are taking care of their shelters.

The people do not ignore the issue, they are aware of the situation and solving it according to their resources. Locals do take care. I observed many and many people in the neighborhood to give food in front of the entrance or watter if the weather is too hot. And it makes me feel much more calm and peaceful inside.

UBI Tripod

Most interesting thing are SHOP dogs or local store dogs. Many shops are taking care of one specific dog. Every day when I am leaving for work, they put dog food and water in front of the shop and pet the dog when starting the day and the same happens when they are closing the shop. I found this particularly amusing and warmhearted. Even on the main boulevards this is happening so you do not have to risk anything to encounter Bucharest mutual affection between Humans and Dogs.

One example for all. Ubisoft is having its own stray dog pack to take care of. It's main star is Tripod. Three legged fluffy creature roaming around Expozitiei street won the heart of UBI security and eventually all the employees. Now he has its own facebook account and better treatment than many regular dogs.

California Ten - Project Romania

One particularly interesting story is present on site of Schnuffie.com. Ten volunteers from California set out for an adventure in to the maze of Bucharest streets and other Romanian locations to help and understand the stray dog issue in Romania. To know more about the culture and mostly to have an adventure they will never forget.

So far my Ass is safe and dogs kept at bay:-) Keep checking the site for more stories...
One video for you :

neděle 1. července 2012

Bucharest in daily motion - denní život v Bukurešti 7

Euro 2012- obsluha nadevše


Koukáte na fotbal,...i potom co vypadli naši fotbalisté?
Na to už musí bejt člověk hodně velkej fanda fotbalu a nebo se musí opravdu pekelně nudit.

Minulou sobotu jsme taky okoukli ty čutálisty v national TV. Španělso-Francie. Než jsem se nadál, na stole leželo 5 panáků vodky a pár piv. Kopli jsme do sebe první rundu a začali padat sázky. Kunrad by se na zápas nevydržel dívat bez toho, aby byl patřičně motivován. Sázka byla 5Lei na skóre. Stejně jako já i Kuny tipoval 2:1 pro Španěláky, zatímco Tautis hlasoval pro nerozhodný výsledek 0:0. Domácí Vlad a George se shodly na Francouzské výhře 1:0. Ještě než nám servírka donesla druhé pivo, tak začalo pršet. Ne, že by jsme pili tak pomalu, nebo že by snad přišel déšť nečekaně. Jenom to slečně opravdu hodně dlouho trvalo. Úroveň zdejších služeb namíchla především Kunrada. Já jsem si za těch 6 měsíců docela zvykl na to, že nemá cenu očekávat kvalitu. V takovém případě vás totiž i ten průměr docela potěší. O poločase jsme sbalili fidlátka a vydali se najít hospodu jinou.

Tuhle nedělu jsme EURO mánii zakončili v domácí pohodě. Na vítěznou 4:0 Španělů jsme koukli na domácí 1,7m uhlopříčce LG a vybavili svoje hlavy a žaludky slušnou dávku zdejšího piva Skol. Pro dnešek padla, zejtra čekají Settlers online.Nelekjte se toho, že stránka zatím neexistuje. Všechno bude. Jen dočkejte času, jako husa klasu - já to zatím za vás otestuju ;-)
 
A protože jste byli všeci strašně hodní, hodně z vás mi popřálo k narozeninám tak vám posílám krátké video...