Czech made aneb tuňáková náplast od Hamé

Dneska jsem si udělal malý výlet po okolí. Nastudoval jsem na internetu autobusové a tramvajové linky a vydal se prozkoumávat Bukurešť na vlastní pěst. Počasí bylo nádherné a přímo vybízelo k aktivitě. Lítačka- mám. Peněženka - mám. Mobil s GPS - mám. Můžu vyrazit. Trasa tramvaje číslo 1 začíná kousek od mého bytu, projíždí východní část města a obloukem kolem středu se stáčí ke stanici metra Basarab. Přestupní stanice mezi M4 a M2, jedna z těch, které míjím ráno při cestě do práce. Říkal jsem si, že po troše průzkumu by se dala využít pro jednodušší a rychlejší spojení do Ubisoftu na Blvd. de Expozitiei. Na zastávku jsem dorazil pozdě, sice jen o pár vteřin, ale tramvaj číslo 1 už mi ujížděla před nosem. Nevadí, počkám na další...netrvalo dlouho(6 minut) a na zastávku Liceul Nikolai Gregoresku dorazila další souprava.

Hned po nástupu jsem hledal sedačku. Přeci jen jedu až na konečnou stanici. Jenže v samotné tramvaji bylo míst k sezení poskrovnu. Celkově velmi prostorná, ale sedadel není dostatek ani pro chudáky důchodce.
Rychlostí mě tramvaj poměrně hodně zklamala - rychlost na úrovni sprintujícího důchodce a neuvěřitelně dlouhé zastávky jsou kořeněné semafory jež tramvaj zastavují na každé druhé křižovatce. Po půl hodině za kterou je metro schopné mě dopravit na druhý konec centra i s přestupem, se tramvaj dostala jen o 7 zastávek dál a řidič stihl vykouřit cigaretku na stanici Post Vitan. Začínám mít hlad.

Přehodnocuji plán a vystupuji na následující vhodné stanici s tím, že zajdu na pojišťovnu zařídit kartičku. Odsouvám to delší čas a co kdyby mě srazil nějaký ten "car" když přebíhám na červenou. Vystupuji tedy na stanici Piata Muncii a atakuji místní ředitelství Casa Naţională de Asigurări de Sănătate (čti všeobecná zdravotní pojišťovna). Můj pokus o napadeni zastavuje ochranka - obešlo se to bez klepet ale ruce a nohy jsme při tom použili všichni na to abychom rozbourali jazykovou barieru. Vysvětlili mi, že dneska už ne, že mají zavřeno. Co naplat, že na stránkách jsou otvírací hodiny o 3 hodiny delší. Tady seš v Rumunsku chlapče, zvykej si. Zkontroluji aspoň umaštěnou A4 přilepenou na dveřích abych mohl dorazit zítra na čas. Ochranka pomáhá s překladem jak to jde - asi si vzali příklad z naší policie "pomáhat a chránit". Naučíme se tedy společně dny v týdnu - já Rumunsky, oni Anglicky. Vineri znamená pátek a otvíračka jen do jedné. Super! Moje tour nebyla úplně zbytečná. Zaženu kručibřicha, poděkuji "mulţumesc" a dávám klukům "la revedere" na shledanou.

Cestou zpátky beru rychlejší a pohodlnější autobus 104. Jelikož mě už přepadá pan hlad s velkým H zalomím to do nejbližší MEGA IMAGE a drancuji regály. Samozřejmě, že jen očima. A právě ty upoutal český nápis na jedné z plechovek. Kdo mě zná, ten ví, že těstoviny + olivy + tuňák = záruka dobře nakrmeného Holistra. A právě nápis tuňák s typickým českým ň jsem našel na plechovce kterou vyrobilo Hamé. Dokonce cena byla velmi potěšující. Podporuji českou značku a tahám tu rybku pěkně k pokladně.Už teď se mi sbíhají sliny. Jen co se dovaří těstoviny, bude dlabanec.

Původně jsem chtěl sice zavítat do Muzea historie a umění, ale to do zítřka počká. Teď už mě čeká jen tuňák od Hamé, Olivy a pořádná dávka těstovin.

Z kuchyně na mě už volají uvařené Fusilli abych je šel spapkat takže "Noapte bună" alias dobrou noc a někdy příště v tramvaji autobuse.