Steaua Bucuresti vs CFR Cluj - Sunday in Bucharest

Vesnické Muzeum - skanzen a rumunská liga naživo

Rumuni trpí utkvělou představou, že ve stoje dohlédnou dále než ze sedu. Alespoň jejich chování při fotbalovém zápase tomu napovídá. Kdykoliv se odehrávala akce u branky soupeře, řada před námi se hodila do pozoru a napínala kukadla jak to jen šlo. Zápas se tedy také nesl na vlně tréninku "Vztyk / Sednout". Měl jsem pocit, jakoby klukům podvědomě scházela vojna a tak si jí společně s celým regimentem simulují na zápasech šťávy v National aréně.

Stadion je opravdu monstrózní stavba. Dominuje Východní části Bukurešti asi stejně jako vzdálenější asijská tržnice Dragon mall. Moderní ocelobetonová stavba je svou typickou architekturou přirovnáván k podobným stavbám v Německu a Anglii. Jen ty nálady na jeho stavbu byly o 30% vyšší. Což je s podivem, když uvážíme, že veškeré západní firmy sem přesouvají či outsourcují svá centra péče o zákazníky (Alespoň ty, co neobjevily kouzlo JV asijských pracantů na Filipínách a Indonésii.) aby ušetřily.

Zatímco my jsme nacvičovali gumárenské povely, tak na hřišti se odehrávala bitva...oh, pardon, šťouchaná...o to kdo si domů odvaze, respektive neodveze, 3 body za výhru. Vždycky mi bylo jako fotbalové lamě vysvětlováno, že fotbal se hraje tak, že všichni běhají za míčem a snaží se do něj kopnout dost přesně na to, aby doletěl do brány. Tím se získá bod. Kdo má víc bodů, vyhrál. Jednoduchý jako facka...jj jsou tu ještě nějaký vychytávky jako ofsajd a penalta, fauly a barevný kartičky. Upřímně mi fotbal přijde celý dost o barvičkách (to už je ale zase jiná písnička). Takže, zatímco my nacvičujeme povely vztyk a sednout, tak se na trávníku místo běhání neustále objevuje ten samý obrázek ležícího hráče, držícího se za nohu, hlavu nebo jinou část těla a skučící jak meluzína. Bábofky do sebe tak vehementně šťouchali, že se jim během jedné minuty podařilo upadnout 4 krát. Až jsem měl pocit, že se fotbal přece jen hraje trochu jinak. Trochu víc kontaktně a především...kdo spadne vícekrát vyhrál nebo ještě lépe, kdo nasbírá nejvíce barevných kartiček, tak vyhrál. Pán rozdávající ty pěkně barevné kartičky, pan Rozhodčí je pí...ehh...kapitola sama o sobě. Velikost penisu si kompenzuje vizuálně působivým rozdáváním barevných kartiček. Pěkně ať to všichni vidí, jaký já jsem kabrňák. Ale nás neošálí, jeho nízké sebevědomí se projevovalo absolutní neschopností zapískat na píšťalku s dostatečnou rozhodností a hlasitostí. pořádek na trávě tak ležel na bedrech čárových a hráči prakticky neustále rozehrávali bez jeho posvěcení.  Třeba to bylo jenom tím kotlem vpravo od nás, že jsem to hvízdání neslyšel...ale třeba taky ne. Každopádně ceny akademie bych za letošní rok rozdal do Rumunska aspoň 3.

Zápas skončil 1:0 pro Steau (Hvězdu) a kluci si to pořádně vybojovali. Na konci už chyběly síly na pořádný útok a posledních 5 minut byla fraška, ale celý zápas měla Bukurešť navrch a vítězství si zasloužila. Nutno dodat, že bez vydatné podpory tvrdého jádra skalních fanoušků (čti hooligans) by to byla bitva mnohem těžší.

Co se týče zbytku dne, tak ten jsem strávil částečně v Harastrau park s Lukaszem a jeho dcerou Májou a částečně ve Vesnickém Muzeu. Jedná se o komplex 200 budov dovezených do Bukurešti a umístěných hned vedle parku. Většina z nich dokládá původní způsob života na vesnici v průběhu 18. a 19. století v Rumunsku. Veškeré stavby byli dovezeny z nejrůznějších částí republiky a uspořádány tak, že tvoří samostatnou malou vesnici uprostřed města. Za vstup jako dospělí zaplatíte 10 Lei, jako důchodci a postižení 5 Lei a jako studenti dokonce jen 2,5 Lei. Můžete tam strávit kolik času chcete a dokonce si od místních koupit nějakou malou drobnost na památku. V celé vesničce už nikdo nežije a narazíte tu jen na personál a ostrahu společně s jednou malou kavárnou. Vše je vyvedeno tak aby to nerušilo ráz celého projektu a i ty koše na odpadky jsou opravdu z proutí. Malou specialitou je, že v celém asreálu je zakázáno kouřit a požívat alkoholické nápoje. To první je celkem logickým závěrem, vzhledem k tomu, že 90 % vesnice je ze dřeva a slámy. To druhé je pak poměrně efektivní opatření, jež drží zpátky velkoměstské bezdomovce co by měli choutky zasquotovat  tu na delší než nezbytně nutný čas k prohlídce.

Málem bych zapomněl. Když jsem si šel po ránu zaběhat, podařilo se mi najít docela pěkný bleší trh. Je hned před Carol parkem a dají se tam koupit nejrůznější antikvární skvosty. Od obrazů a stříbrných příborů, přes zapalovače, náramky a zrcátka až po 8mm kamery a fotoaparáty značky LEICA.