Czech made aneb tuňáková náplast od Hamé

Dneska jsem si udělal malý výlet po okolí. Nastudoval jsem na internetu autobusové a tramvajové linky a vydal se prozkoumávat Bukurešť na vlastní pěst. Počasí bylo nádherné a přímo vybízelo k aktivitě. Lítačka- mám. Peněženka - mám. Mobil s GPS - mám. Můžu vyrazit. Trasa tramvaje číslo 1 začíná kousek od mého bytu, projíždí východní část města a obloukem kolem středu se stáčí ke stanici metra Basarab. Přestupní stanice mezi M4 a M2, jedna z těch, které míjím ráno při cestě do práce. Říkal jsem si, že po troše průzkumu by se dala využít pro jednodušší a rychlejší spojení do Ubisoftu na Blvd. de Expozitiei. Na zastávku jsem dorazil pozdě, sice jen o pár vteřin, ale tramvaj číslo 1 už mi ujížděla před nosem. Nevadí, počkám na další...netrvalo dlouho(6 minut) a na zastávku Liceul Nikolai Gregoresku dorazila další souprava.

Hned po nástupu jsem hledal sedačku. Přeci jen jedu až na konečnou stanici. Jenže v samotné tramvaji bylo míst k sezení poskrovnu. Celkově velmi prostorná, ale sedadel není dostatek ani pro chudáky důchodce.
Rychlostí mě tramvaj poměrně hodně zklamala - rychlost na úrovni sprintujícího důchodce a neuvěřitelně dlouhé zastávky jsou kořeněné semafory jež tramvaj zastavují na každé druhé křižovatce. Po půl hodině za kterou je metro schopné mě dopravit na druhý konec centra i s přestupem, se tramvaj dostala jen o 7 zastávek dál a řidič stihl vykouřit cigaretku na stanici Post Vitan. Začínám mít hlad.

Přehodnocuji plán a vystupuji na následující vhodné stanici s tím, že zajdu na pojišťovnu zařídit kartičku. Odsouvám to delší čas a co kdyby mě srazil nějaký ten "car" když přebíhám na červenou. Vystupuji tedy na stanici Piata Muncii a atakuji místní ředitelství Casa Naţională de Asigurări de Sănătate (čti všeobecná zdravotní pojišťovna). Můj pokus o napadeni zastavuje ochranka - obešlo se to bez klepet ale ruce a nohy jsme při tom použili všichni na to abychom rozbourali jazykovou barieru. Vysvětlili mi, že dneska už ne, že mají zavřeno. Co naplat, že na stránkách jsou otvírací hodiny o 3 hodiny delší. Tady seš v Rumunsku chlapče, zvykej si. Zkontroluji aspoň umaštěnou A4 přilepenou na dveřích abych mohl dorazit zítra na čas. Ochranka pomáhá s překladem jak to jde - asi si vzali příklad z naší policie "pomáhat a chránit". Naučíme se tedy společně dny v týdnu - já Rumunsky, oni Anglicky. Vineri znamená pátek a otvíračka jen do jedné. Super! Moje tour nebyla úplně zbytečná. Zaženu kručibřicha, poděkuji "mulţumesc" a dávám klukům "la revedere" na shledanou.

Cestou zpátky beru rychlejší a pohodlnější autobus 104. Jelikož mě už přepadá pan hlad s velkým H zalomím to do nejbližší MEGA IMAGE a drancuji regály. Samozřejmě, že jen očima. A právě ty upoutal český nápis na jedné z plechovek. Kdo mě zná, ten ví, že těstoviny + olivy + tuňák = záruka dobře nakrmeného Holistra. A právě nápis tuňák s typickým českým ň jsem našel na plechovce kterou vyrobilo Hamé. Dokonce cena byla velmi potěšující. Podporuji českou značku a tahám tu rybku pěkně k pokladně.Už teď se mi sbíhají sliny. Jen co se dovaří těstoviny, bude dlabanec.

Původně jsem chtěl sice zavítat do Muzea historie a umění, ale to do zítřka počká. Teď už mě čeká jen tuňák od Hamé, Olivy a pořádná dávka těstovin.

Z kuchyně na mě už volají uvařené Fusilli abych je šel spapkat takže "Noapte bună" alias dobrou noc a někdy příště v tramvaji autobuse.

Rumunské Vánoce a výlet k Černemu moři

Na nádraží v Konstantě čekala už Diana se svoji kamarádkou Biancou. Nástup do Ford Ka a zběsilá jízda městem směr Černé moře. Kdo říká ze ženský neumějí řídit má pravdu. Ale rumunský ženský řídí jako český prasáci a co vypustí za jízdy z pusy na adresu dalších řidičů byste si za rámeček taky nedali :-O
Po cestě padl soumrak a Mare Negro už mě přivítalo především svým charakteristickým šumem. I přesto se mi podařilo vytvořit pár velmi pěkných snímků a byl jsem velmi rád, že jsme k němu zavítali. Ještě malá návštěva pláže, osvěžení v podobě zimního "vánku" a vzhůru do nákupního centra.

Ne nedělám si srandu, opravdu tady 24.12. v 18.00 většina lidí bere obchoďáky útokem a nakupují vánoční dárky na poslední chvíli.. Stejně tak holky, po tom co jsme vyzvedli další spřátelené, nákupuchtivé kamarádky, se vydaly do nákupního střediska. Po cestě jsme ještě stačili navštívit pravoslavný kostel, křesťanský kostel a mešitu:-)

"Pro Rumuny je hlavním svátkem 25. prosinec a následující 2 dny - 26. a 27. mají statní svátek. Stejně tak jako v Čechách máme štědrovečerní večeři, v Rumunsku se pořádá Vánoční oběd na druhý den odpoledne."

Naštěstí to netrvalo nijak dlouho a po čajovém dýchánku v místním knihkupectví jsem jeli na večeři.
Dianiny rodiče mě přivítali velmi vřele a jak to tak bývá s přeplněným stolem a trochou špiritusu:-) Kvůli tomuhle jsem se vydal na východ. Vzhledem k tomu, že ještě 24. mají postní období bylo vše bez masa a mléka. Mamaliga - místní jako chléb chutnající rosolovitá hmota, houbová omáčka, brambory a k tomu domácí okurky, nakládaná paprika a chléb. MŇAM!

Vše bylo velmi chutné a já jsem si nacpal nácka k prasknuti. Za celou dobu večeře do mě pan táta Nikolaj nalil 3 panáky nějakého silného špiritusu - ale řekněte mu ne když je to tak dobré a zahřeje:-) Vše jsme ve finále zapili bílým vínem a nechali se unášet na notě tradičních koled.

Večer jsem pak zakončil pokusem o skype s rodinou. Nicméně technické komplikace nám to nedopřály. Dal jsem tedy ještě s Nikolajem 3 panáky se sklenkou vína a opilý zalehl ke spánku.

Druhý den ráno jsme si dali tradiční snídani - dva druhy pomazánky, olivy a nakrájený salám. Postní období minulo, takže maso je povoleno:-) V klidu jsme posnídali, připravili se na zimu venku a vyrazili do ulic. V jednu hodinu volá Nikolaj, jestli plánujeme dorazit na oběd a doufá, že jsme hladoví. Kdyby jen věděl.

Nasedáme na zdejší "minibus" za 1 Leu a vracíme se zpět domů. Vše je již nachystáno a Rumunská pohostinnost je vskutku vřelá. 

• První chod - obalované mořské plody, kuřecí maso v aspiku a uzená nádivka.
• Druhý chod - sladkokyselý dezert z celeru a ananasu posypaný ořechy(překvapení paní domácí).
• Třetí chod - sarmale(vařené mleté maso s kořením zabalené v zelném listu).
• Čtvrtý chod - pečené vepřové plátky, pečené kousky kuřete a 3 druhy domácích klobás.
• Pátý chod - bábovka. 

Kdybych tušil, že bude pět chodů, tak se tolik nenacpu těmi výtečnými mořskými plody:-( Na pečené masíčko mi zbylo tak málo místa v břiše, že jsem litoval. Celkově velmi povedený víkend a skvělý zážitek. Turistika podle mého gusta.

Tímto bych vám všem chtěl popřát:

Šťastné a veselé svátky a úspěšný vstup do nového roku.

Bukurešť - Konstanta za 2 hodiny 30 minut

Ještě ve středu jsem si říkal, že asi budu muset doma pařit Quake Live a oslavit Vánoce pěkně po pařansku >:-D Klasicky se všemi blázny napříč Evropou v arénách od IDsoftu.
Ve čtvrtek se však ozvala čelenka místní skupiny AIESEC a pozvala mě ke strávení Vánočních svátku v pohostinnosti její rodiny ve městě Konstanta. Neváhal jsem ani chvíli a nabídku přijal. Poslal jsem Dianě potvrzující mail a jal se objednat autobus směr Konstanta - stránka je dostupná i v angličtině, ale pozor, ne všechno je přeloženo. Systém funguje celkem dobře, dokonce je možné objednat si jízdenku předem a on-line zaplatit platební kartou. Dejte však pozor na nutnost poskytnout vaše telefonní číslo, na které vám před odjezdem zavolají o potvrzení jízdy.

"Autobusy i vlaky tu kupodivu jezdí na čas. Pokud dorazíte na zastávku byť jen o pár minut později máte smůlu!"

Ale nic není tak růžové jak se zda. V patek jsem "lehce" ponocoval :-) a ve spojení s degustací vína byl notně společensky unaven. Tento fakt pak vyústil v pozdní raní vstávání a já byl nucen lehce poupravit plány. Na nádraží jsem dorazil pozdě, autobus už byl fuč. Ale co, stejně jsem chtěl původně jet vlakem. Gara de Nord - největší nádraží v Bukurešti - mi poskytlo perfektní alternativu. Lehce dražši, ale za to rychlejší vlakové spojení Bukurešť- Konstanta pouhých 58 Leu. Za ten slibovaný komfort a rychlost to stálo. Jenze predstavte si, ze kupujete lístek na štědrý den. v Rumunsku sice 24.12. není tak žhavé datum jako v ČR, ale lístek na vlak dostanete tak na 2 hodinu odpolední. U kasy jsem byl před desátou :-/. Nenechal jsem nic náhodě, lístek preventivně koupil a obhlídnul ještě okolí. 4 hoďky rezerva, to by se dalo něco nakoupit. Pokud byste chtěli vědět kdy a kam jezdí v laky z jednotlivých nádraží pak určitě navštivte on-line Rumusnké jízdní řády. (V levé části si vyberete datum a stanice Z a DO a necháte vyhledat. Výsledky vyhledávání se již dají zobrazit v angličtině a jiných evropských jazycích.)

Na podruhé už jsem nenechal nic nahodě a na vlakáč dorazil pěkně v čas:-) No v čas...vlastně svým způsobem pozdě. Zatímco v Čechách už všichni netrpělivě vyhlíželi zlaté prase, v Rumunsku nastala dopravní kalamita. Každý se chtěl dostat domu za rodinou a přáteli a podle toho vypadal taky způsob dopravy. Jeden by si řekl, ze v tom vlaku bude víc míst - víš jak, Intercity.. Jenže ve všech, doslova ve všech vagonech bylo tolik lidí, že jsem byl rád za místo na chodbičce a to jsem málem zůstal stát na peronně. Nahodil jsem ostré lokty plus Český jazyk do akce a do vagonu se nakonec vecpal. 2 hodinky na stojáka, par stanic projeto a hurá na sedačku. Pročetl jsem úvod ke knize Hra o Trůny od George R.R. Martina (díky Dejve;-) a ponořil se na pár minut do říše snů. Nicméně po dalších 20 minutách jsme již stavěli v Konstantě.

Užitečné informace pro cestovatele:

• nákup autobusových jízdenek on-line
• vyhledávání vlakových spojení
• on-line rumnsko-český slovník

Assassins Creed Revelations - náplň pracovního dne

Několikrát jsem si říkal, že tohle opravdu není možný, takhle přece práce nevypadá. Mám před sebou Obrovskou LCD televizi, jež mi osobně přinesl nadřízený, zprovoznil a připojil k ní PS3. Vložil CD s názvem Assassins Creed Revelations a řekl: "Martin, please try to get used to the controls in the game and play for today." - "Martine, prosimte zvykni si na ovládání ve hře a pro dnešek jenom hraj." Odpověděl jsem stručně "Yes" ale v pozadí v hlavě mi bzučelo spíš: !!!!! aaaa WTF, OMG tohle neni možný, tohle se neděje. Pro jistotu jsem se štípnul do pravého ramene. Ale ne, nejsem mrtvej, opravdu se to děje. Pro dnešek musim pařit :-D

"Martin, please try to get used to the controls in game and play for today."

Jelikož jsem ovladač na PS3 (rozuměj gamepad) držel v ruce tak 2 za svuj střednědlouhý život, tak jsem se nechal pěkně poučit. Co, jak a kde se mačká a jakým způsobem se pohybuji v menu. Už v prvních 20s jsem tesknil po myšítku :-( Zvyknout si na to ovládání dá opravdu docela dost práce. Alespoň pro mě, jako odkojence PC a veškerých periferií s ním spojených. I na laptopu používám raději externí myš, než abych se patlal s touchpadem. Z toho vyplývá, že mi první pracovní týden trvalo zvyknout si na ovládání;-) a pařit tudíž od středy do pátku Assassins creed revelations.

Tachov - Praha - Videň

Vstávání v půl páté ráno nebyl nikdy můj koníček. Dnes jsem se přemohl a porušil rutinu abych se dostal včas nejen na letiště ale taky na vlak. Oni vám totiž kočku do autobusu na mezinárodní trase nevezmou. To jen kdybyste chtěli cestovat se svým miláčkem. Připravte se na to, že dvě největší české společnosti – Eurolines a Studentagency – nemají povolení převážet živá zvířata na mezinárodních trasách.

"Na hlavním nádraží ubylo bezdomovců a přibylo obchodů. Celkově to působí mnohem čistějším dojmem..." 

Vlak vyjížděl v 8:39, ale z naší sudetoněmecké vísky to trvá na hlavní nádraží Praha přes 3 hodiny, přičemž jen metro zabere 40 minu(Zličín – hlavní nádraží). Povětrnostní podmínky byli na dálnici D5 opravdu zlé a tak se nedalo nahnat opravdu ani minutku. Párkrát jsem se přistihl při modlení za vyhnutí se srážce. Před Prahou se ještě dalo do deště, ale to vše v příjemném Prosincovém rozmaru 4 stupňů nad nulou.

Hlavní nádraží Praha už nás vítalo v 8:00, přičemž jízdenku zakoupenou online vám nevytisknou na pokladně. Bud si ji přinesete vytištěnou, nebo... nebojte nemáte smůlu, ale zajdete do internetové kavárny a za 3 kačky si ji necháte vytisknout. Proto pozor: Informace CD nejsou napojeny na internet a už vůbec nemají vaší elektronickou jízdenku ve svém systému. Ale jedno se jim musí nechat. Na hlavním nádraží ubylo bezdomovců a přibylo obchodů. Celkově to působí mnohem čistějším dojmem a člověk se cítí bezpečněji. Jen za těch 30 minut čekání na příjezd EC75-Franz Schubert jsem zahlédl 2 skupinky policistů čítající tři muže/ženy a dvakrátdva pracovníky soukromé bezpečnostní agentury. Dokonce za mnou stál policista i ve směnárně, kde jsem narychlo směňoval české koruny na rumunský Lei a Euro. Pokud pojedete kamkoliv, nebo budete odkudkoliv přijíždět, raději na hlavním nádraží Praha nesměnujte a vydejte se do města najít směnárnu případně plaťte kartou.

Franz vyjížděl na čas a dokonce i Míša s tátou se se mnou stihli rozloučit před pověstným mávnutím zelenou plácačkou od pána s červenou čepicí. Teď už s Geraltem sedíme v pohodlném kupé a necháme se unášet směr Vídeň Meidling, kde nás čeká přestup na Airport bus. Je na čase skouknout toho Obhájce.

Musí se přiznat, že cesta vlakem v evropském standardu je něco moc příjemného. Zdroj na 230V vedle sedadla, klimatizace udržuje příjemnou teplotu(mikina/svetr je nutností) a průvodčí se chová zdvořile a vlídně. Jediné co zatím schází je připojení k bezdrátovému internetu. Geralt sekal latinu po celou dobu jízdy přičemž spolucestující jej dokonce nechali trochu protáhnout packy.

Na co nezapomenout a co se může hodit:

• přepravní podmínky na mezistátních trasách
• online nákup jízdenky CD - nutné zakoupit alespoň 3 dny před odjezdem
• odjezdové časy Airportbus Meidling - Schwechat
• mapa letište Vídeň Schwechat