Jak jsem neviděl drákulův zámek Bran

Už od středy přijel do Bukurešti na testování GRFS Václav Poláček. Kolega z české distributorské společnosti Playmen. Ještě předtím, než dorazil však už rozhazoval sítě a zjišťoval kdo z Ubisoft locatýmu pojede na výlet za slavným knížetem Drákulou. Já jsem samozřejmě pro každou legraci. Pokud se jedná o cestování, tak dvojnásob. Svoje cestovatelské choutky ještě škádlily Sebastián s Virginií a tak byl Václav náležitě naladěn. Po příjezdu hned zjišťoval vlaky a už ve čtvrtek jsme se rozhodovali, který den vyrazit, aby jsme vychytali nejlepší počasí. Volba nakonec, na radu weather.com padla na neděli.

Ale to by nebylo Rumunsko a Rumuni, kdyby se všechno nezměnilo ještě druhého dne. Z naší 4 člené cestovatelské skupiny se už v pátek oddělil Sebastián. Ano, tipujete dobře, byla zpřístupněna hratelná betaverze Diabla 3, takže Seb, jako zarytý pařan ukázal výletu na zámek Bran prostředníček a rezolutním NE potvrdil svou neúčast. V sobotu, se ještě Virginie rozhodla, že zrovna tenhle víkend se jí to nehodí a tak jsme nakonec s Václavem vytvořili české duo cestovatelů.

V 6 hodin vstávačka. V 7:10 nám vyrážel vlak z Gara de Nord a za necelé 3 hodinky nás poměrně slušným převýšením dopravil do místa určení. Vlastně jen do Brašova, což je 166 km (alespoň tak to píšou na lístku) vzdálené město severně od Bukurešti. Cena za zpáteční jízdenku i se slevou se vyšplhala na 88 Lei. Po cestě jsem do sebe naládoval snídani, kterou jsem neměl možnost stihnout v klidu doma. Pak už jsem v záři vycházejícího slunce obdivoval krásy zdejší krajiny. Rumunsko je v podstatě placka, kterou protínají Karpaty vedoucí ze severu na jih a stáčejí se směrem k západu. Takže ze svého sedadla u okýnka jsem viděl širé pláně a zalesněné plochy rámované horami s jejich zasněženými vrcholky. Kromě toho se Václav neustále podivoval nad tím, jak "čisto" tady mají podél trati. Musím přiznat, že tohle je jeden ze zdejších největších nešvarů. Bordel a odpadky všude, kam se člověk podívá. Kolem trati je to celkem běžná věc. Přinejmenším v okolí Bukurešti. Tenhle špinavý obrázek Rumunské přírody jsem ale neobdivoval moc dlouho. Po několika desítkách minut si na mě vybral svou daň spánkový deficit a sledování planety Krull do pozdních nočních hodin. Zařezal jsem to na dobré 2 hodiny a probudil se až v podhůří. Vlak se zrovna pouštěl do vysokých Transilvánských kopců a stoupal slušným tempem. Václav vše pozoroval s velkým zaujetím.

Odbyla 10 hodina a slunné dopoledne nás přivítalo na Brašovském hlavním nádraží. Na prvním infopointu, který se nachází přímo před vchodem/východem, jsme si koupili mapu Brašova a rozhodli se hledat dopravu směr Bran - to je ten slavnej Drákulův zámek tam v kopcích poblíž Brašova v Transilvánii;-) Hned nás odchytli taxikáři a začali nám slibovat hory doly, do stodoly a ještě dál. S úsměvem jsme se s nimi domlouvali na tom, za kolik a na jak dlouho by to bylo za Drákulou. Vypadla z nich celkem zajímavá sumička 150 Lei tam a zpět s čekačkou. V podstatě to zas tak špatný nebylo, ale Nikolas mě obdařil znalostí cen zdejšího autobusu, kterýžto by nás tam hodil za 6 Lei. Něják jsme se nemohli nechat ukecat k takový zlodějině a radši jsme se vydali hledat zastávku MHD. Ještě než jsme se stačili o něco víc zorientovat nás odchytnul další taxikář. Tentokrát prý z renomované firmy, jež nás neokrade:-) Za cestu na Bran, navštívit Drákulu, by si účtoval jen 30 Lei za osobu - což je 60 pětek tam. zpátky by to bylo samo dalších 60 pětek. Václav chvíli váhal, jetli to přece jen nedat, především kvůli velkému BUBUBU od taxmástra, že autobus je sice levnější, ale pojede až bůh ví kdy a ještě mu to strašně trvá. Navíc zámek zavírá brzo odpoledne už ve 15:00. A co víc, tady odtud z hlaváku to tam nejezdí, kdepak, to musíme nejdřív na Gara 2., jakési druhé nádraží na druhém konci města. Přesvědčil jsem Václava, že to nemá cenu hrotit, času máme dost, a trocha teho dobrodružství v MHD a linkovém autobusu nám přijde vhod.

Na zastávce MHD, na kterou nás navedl taxikář (chci podotknout, že to nebyli úplní sviňáci a alespoň poradili jak se na Bran dostat bez jejich služeb), jsme checknuli jízdní řád a zjistili, že na Gara 2 - nádraží, ze kterého to jezdí směr Bran - jezdí bus č. 23. 4 zastávky, ne víc. Podle řádu to mělo jet až za 20 minut, ale Václav si všimnul, že č. 23 právě přijelo. Vyprdli jsme se na řád a nastoupili. Přesně podle mapky, Gara 2 byla 4 zastávka, i když na pěší tůru z hlavního Gara by to bylo fakt daleko. Takže doporučuji vzít MHD číslo 23 ze zastávky, která je dál vpravo od hlavního nádraží. Každopádně zatím dobrý.

Na druhým nádru jsem proklepnul starší paní, čekající na zastávce, jestli to odtud jako jezdí na Bran. Potvrdila nám to. Na beton to odtud jezdí. Tak jsme se posadili před nádražku a začetli se do našeho Lonely Planet průvodce po Rumunsku. 11:10, informace o Brašovu a zámku Bran načerpány, ale autobus nikde. Václav zatim skenoval veškeré autobusy a zatímco 23 přijela 3krát, na Bran nic. Začínal být trochu nervozní. Mě se moc nechtělo čekat a čas můžem vyplnit i kreativněji. Než dorazí bus, tak překecávám Václava, že zkusíme Fac mana čili autostop.

5 minutes later. Nikdo nestaví....10 minutes later. Stále nikdo....15 minutes later. Jako já vím, že jsme za cedulí zákaz zastavení, ale tady v Rumunsku na zákony, příkazy a zákazy každej dlabe,takže jakýpak copak. I přes lehkou frustraci a Václavovu neodbytnou litanii na úroveň Rumunského turismu jsem tomu dal ještě deset minut. Pak jsem se nasral i já, Drákulovi jsme ukázali prostředníčky - jo, oba dva - a vydali se na průzkum Brašova. O tom, ale zase někdy příště. Čest v šest a mějte se famfárově.