Praktická hodina Rumunštiny a International sushi

Včera, no ono vlastně už i dneska, se přihodilo hned několik zajímavých věcí. Ale ještě než se k nim dostanu, načrtnu vám pozadí celého příběhu.
Předně jsem byl pěkně unavenej z víkendového paření/práce. Za sobotu a neděli jsem propařil novou kampaň a celé DLC03 ze hry Anno 2070. Pro fanoušky to bude příjemná zábava na několik desítek hodin. Když jsem se pak unavený vrátil v 8 večer domů, stačil jsem něco málo poklidit a hurá do postele. I přesto, že jsem chtěl hned zaujmout pozici spícího nemluvněte, zdejší vedro mě ne a ne nechat usnout. Nakonec mě na Skype odchytla Soha a klábosili jsme do 2 do rána. To už se mě zase spát nechtělo a tak jsem pustil film - Warrior. Doufal jsem, že u něj usnu, ale bylo to drama až do konce (pro fanoušky Rockyho a UFC povinnost), takže jsem nakonec odešel do říše snů až ve 4:15 ráno.

Ráno vstanu. Teda ráno bylo v 11:00 což vlastně bylo i celkem brzo. Měl jsem v plánu najít si tu holiče a zajít hned po ránu shodit to co jsem sbíral na hlavě posledního půl roku. Taky mě čekalo uklízení, protože to jsem o víkendu jaksi nestihnul. Ne, že by tady na tom někomu moc záleželo, ale přece jen chci vařit v kuchyni a ne v chlívku.

Zatímco jsem se pral s mopem a společně s Mr. Properem jsem dokončoval práce v kuchyni, vstal i můj novej spolubydlící. Jmenuje se Andrei a je z Moldávie - Transdniestrie(Podněstersko). Neumí skoro ani slovo anglicky a hraje v symfonickým orchestru na housle. Společně se domlouváme směsicí všech 4 jazyků, kterým dohromady rozumíme. Rumunsky, Česky, Anglicky a Rusky. Jako rodilý Moldavan zná Andrei perfektně nejen Rumunštinu, ale taky Ruštinu a Ukrajinštinu. Překvapil mě v kuchyni zrovna v nejlepším a podařilo se mu převrhnout mi kýbl s vodou :-/ Ptal se mě, jestli nechci něco koupit, že jde do krámu. Zapojil jsem nohy ruce a Češtinu abych mu vysvětlil, že na mě má počkat, a že půjdu s ním. Cinc Minute - 5 minut.

Nejdřív jsme si to namířili do železářství pro karabinu na rozbitej bágl. Posloupnost překladu a komunikace následující: Já na Andreie česko anglicky - on na prodavače Rumunsky - ten zpátky na něj Rumunsky - Andrei na mě Rusko-Rumunsky. Nakonec jsme odešli s nepořízenou, ale hřál mě pocit, že jsem tu zapeklitou sociální interakci zvládl bez trapasu.

Pokračovali jsme pro suk, což je rumunsky limonáda nebo džus. Andrei byl vyprahlý už po 50 metrech chůze. Jsou tady vedra, že by jeden padnul. Prošli jsme se po našem nejbrhůdu (rozuměj: sousedství) a zabloudili až na zdejší márket. Tam jsem konečně sehnal karabinku. Stála 6 RON a byla kovová. Tak mě snad moc neokradli.

Po cestě zpátky dohnala žízeň i mě, ale jako správnej Čech, jsem se nemohl spokojit jen s limonádou a zavelel jsem na bere. Zašli jsme do jedné z malých restauraci, kterých tu mezi paneláky můžete najít bezpočet. V podstatě celé okolí Tineretului a náš blok, jsou taková panelová zástavba, kde v prvních patrech a přízemích najdete především soukromníky, živnostníky a nejrůznější krámky či restaurace. K tomu přidejte všudypřítomné pouliční prodejce a ulice přetékající parkujícími auty, a aby představa byla úplná, tak přidejte několik desítek volně pobíhajících psů.

Protože už bylo po poledni, objednal jsem si kromě točeného Heinekena (0,4 za 6,5 RON = 37Kč) taky domácí těstoviny. Penne all Arabbiata. Varianta bez masa, ale zato pikantní. Restauračka se tvářila na Italskou, tak jsem se nechal za 14 RON=82Kč docela mile překvapit. Během jídla jsme s Andreiem probrali různá témata, od cestování, přes práci až po politiku a kominusmus v Moldávii. Během příjemného posezení jsem se naučil vyjmenovat všechna roční období (primavara, vara, tumne, jarna), říct, které mám nejraději a proč a Ruský sprosťárny necháme na jindy;-)

Zavolala Michaela, že by chtěla zajít ven. Hned jsem toho využil a sešli jsme se na piata Romana. Vlasům se ještě nedostalo řádné péče a odpoledne nám klepalo na dveře, tak jsem jí poprosil o navigaci do nejbližšího kadeřnictví. Dostali jsme se do salonu Gall HairPlay a za půlhodinku mě tam změnili k nepoznání. To vše za pouhých 40 RON = 232Kč. Ještě než jsem byl ostříhán volal Nickolas, že se vydali na nákupy a jestli se k nim nechci přidat.

Po šesté hodině jsem byl sice doma, ale jen na skok. Ani jsem se nepokochal novou hřívou a musel jsem pádit na stanici metra Obor. Dnešní sushi se konalo u Kunrada - Belgického sudenta, který dorazil do Bukurešti taky na stáž s AIESECem. Jeho soukromý byt, který mu firma poskytla se nachází v klidné severovýchodní části Bukurešti.



Když jsem dorazil, všichni už byli na místě. Pěkná sešlost s absolutní kulturní a národností diverzitou.

• Adriane - Brazílie
• Aryo - Indonesie
• Kunrad - Belgie
• Nickolas - Kolumbie
• Lisa - USA
• Martin - Čechy 

Zatímco Lisa s Nickem už připravovali rýži, na kterou jsem přinesl speciální japonský ocet, Andriane a Kunrad rozjížděli muziku. Aryo byl ve frontě na kuchyni aby uvařil pikantní indonéskou rýži a omeletu. Já jsem se přidal k DJování a hned si nalil pivko. Nálada byla velmi veselá, v kuchyni jsme se střídali všichni. Každý pomohl s jinou částí přípravy či úklidu a nakonec si všichni urolovali svoje vlastní sushi. I když se Kunrad s Adriane ze začátku zdráhali, nakonec jim tahle zkušenost vykouzlila úsměv na tváři a začali se těšit, až budou svoje výtvory dlabat.

Ve finále byl stůl plný dobrot, že se to na něj skoro nevešlo. Nastalo obligátní focení, ale během přípravy všem parádně vyhládlo, a tak jsme se na dobrůtky vrhli jak piraně. Po 30 minutách to na stole vypadalo jak po výbuchu a pohled na nás k nezaplacení. Všichni funěli a oddychovali, byli malátní a neschopni pohybu :-)

Kolem desáté se Lisa s Nickolasem rozloučili a zůstali jsme jen ve 4. Noc byla mladá a my museli vydržet do rána svěží abychom doprovodili Adriane na let v 6:30. Kunrad měl perfektní nápad s chlastací hrou - FUck the dealer. Obměněná variace na hádej co mám za číslo a když ne, tak piješ. Pro jistotu jsme se předzásobili 2L pet lehvemi piva Skol a Timisoreana za 8 RON = 45Kč. Dealer, který byl po téhle 30 minutovce nejvíc fucked byl Aryo a během následující 10 minut se odporoučel do říše snů.

Abychom se zabavili, tak jsme se střídali v DJování, a kromě občasného dekorování Aryova bezvládného torsa jsme upekli 2 pstruhy. Kunrad, znalec to zasvěcený, ze země zaslíbené a na pstruhy bohaté, nedbaje veškerých Evropských nařízení a zákonů, propašoval velmi kvalitní materiál až do srdce východní Evropy. Obdivuju jeho odvahu, sám bych se do toho nepustil ani omylem.

"Kunrad, znalec to zasvěcený, ze země zaslíbené a na pstruhy bohaté, nedbaje veškerých Evropských nařízení a zákonů, propašoval velmi kvalitní materiál až do srdce východní Evropy..."

4 hodiny utekly jako voda a dostihla nás únava. I přes Kunradův pokus o roztančení publika, a moji marnou snahu donutit ostatní k pití zvětralého piva jsme pomalu klouzali do říše snů za Aryem. Vysvobodil nás až film How High alias Kdo hulí ten umí a další upečená rybička.

V půl pátý jsme se rozesmátí vydali hledat taxík na postupně se probouzející piata Obor. Sehnat skoro kdekoliv v Centru Bukurešti taxi je samozřejmost, takže jsme se neobtěžovali volat na linku 0219494. Andriane jsme ještě na letišti pomohli přebalit kufr s nadváhou a dojezd nás nemilosrdně zasáhl společně s únavou.

Po šesté ráno jsem zaléhal do postele. Ještě jsem nakrmil Geralta a říše snů mě pohltila. Kdybych si tak aspoň někdy ty sny pamatoval...