Veslovačka v Herastrau parku

Víkendy jsou ve znamení odpočinku a úklidu. Jak jsem psal minule, on o ten úklid nikdo moc nedbá, ale nejsem holt rumunské prasátko, nýbrž jen prasátko české. A takové české prasátko si alespoň jednou za ten týden v pokoji uklidí a po sobě na hajzlu spláchne. Takže zatímco rumunské prasátko vyspává po páteční pařbě, české prasátko uklízí kuchyň nebo koupelnu. Z čehož jasně vyplývá, že jsem včera na pařbu nešel, ale pořádně jsem doma relaxoval, šel brzo spát a dopřál si pěkných pár hodinek spánku.

Kolem 12 jsem si udělal prvotřídní Brunch - míchaná vejce s orestovanou šunčičkou, Knacke brot (zásoby spolubydliče Andreie), olivy, krájený tvrdý sýr a pár koleček extrémně pálivých papriček piripiri. TO mě nádherně postavilo na nohy. Stačil jsem ještě strčit do pračky jednu várku špinavých fuseklí a jal se vyplňovat finální feedback (rozuměj: seprat naši organizační komisi) projektu GROW, o kterém jsem psal již v únoru. Ale to už mi volal Nickolas, že se od 14:30 jde do Herastrau parku na odpolední siestu. Skočil jsem do sprchy, vytáhnul fusekle z pračky a vyrazil na metro.

14:50 jsem dorazil na stanici metra Aviatorilor - hádáte správně, přišel jsem pozdě:-D Tam už čekalo několik našich studentů, slovy tři slečny,  z GROW. Dal jsem se s Ioanou, Andreou a Marou do řeči. Vypadlo z nich, že zatim nikdo jiný nedorazil, a že prý má přijít nějaký fešák z Belgie. To mě hned bylo jasné, která bije a taky, že o zábavu bude postaráno. A zatímco se holky nemohly dohodnout, jestli se ten novej fešák menuje Kudrát, Kundrád, Kundard, nebo Gunard, Kunrad Haegeman společně s Nickem nakráčeli do našeho stínu.


Sluníčko ve 3 odpoledne je taky celkem krutej protivník, takže jsme se scházeli jak šváby na pivo pěkně v chládku jedné ze zdejších reklamních ploch. Kunrad si nesl pěknou žlutou igelitku v níž schovával nějaké dobroty. Jak jsem zjistil vzápětí,  jednalo se o klasickou dávku 3 plechovek piva, jedněch česnekových bakerolls a balíčku pistácií. Nikolas měl vlastní proviant v báglu na zádech a jediné co mi z něj okamžitě předal, byla moje 1,5 Kg těžká apa alias voda Borsec, o kterou jsem o požádal v našem telefonátu.

I přesto, že už bylo 45 minut po smluveném čase, ozývali se lidi, že buď nedorazí a nebo, že budou mít zpoždění. Who cares. Nastartovali jsme nohy a vyšli směrem na území Herastreu parku. Je to ten největší park v Bukurešti s rozlohou přes 100 hektarů(jo, ten převod jsem si vygooglil:-) a pěkným velkým jezerem uprostřed. Po cestě k němu, jsme se zastavili na zmrzlinu. Tam se k nám připojila ještě Maria - údajně 25 minut zpoždění :-)

Samozřejmě sobota odpoledne, takže všude lidu jako hromádek trusu z myšího albína - až na to, že ta myš nebyl albín. On by ten park byl i pěkný, klidný a pohodový místo, kdyby tu fakt nebylo tolika lidu. To je horší než na Václaváku:-( Proklestili jsme si cestu až k půjčovně lodí a šlapadel. Za šlapadlo 5 lei, za lodičku dalších 5. Protože nás bylo dohromady 7, potřebovali jsme se nacpat do dvou plavidel. Holky, jakožto velké vyznavačky sportu se společně nacpali do šlapadla. Zatímco Kunrad, Nocolas a já, jsme se rozhodli odreagovat při veslování.

To si tak stojíme tu frontu a rozebíráme něco veledůležitého, když se Mara otočí od pokladny a prozradí nám sladké tajemství prodeje lístků. Že tady v této pokladně nám jako lístek na loďku neprodají, protože tady jako prodávají jen na šlapadla. Hlášku o píp píp a rumunském dokonalém systému čehokoliv jsem si nechal od cesty a přeřadili jsme se do druhé fronty. Kluci to nevydrželi a šli si i s otevřeným pivsonem sednout na schody, zatímco mě s vodou nechali na stráži.

Ještě než jsme zase zabředli do debaty o vejci a slepici, Ioana s Andreou se rozhodly vybojovat nám projížďku po jezeře vlastními zbraněmi. Rozuměl jsem tomu tak, že zapojí vnady a mozek. Tak mozek sice zapojily, ale další pomůckou nebyly vnady, ale prachy. Vybraly od nás penízky a někam na 5 minut zmizely. Hned jak se vrátily, tak nám pokynuly, že se máme na frontu vykašlat a jít za nima.

Došli jsme k molu, u kterého jsme, kupodivu, předběhli veškeré lidi ve frontě a také vynechali sofistikovaný systém turniketu, na jehož optákování jsme si museli koupit lístek u paní v pokladně "Tady lodičky ne-e-e". Pouhým jedním shýbnutím pod zábradlí a notnou dávkou drzosti jsme stáli na molu. "Tenhle rom alias cigán alias pán snědší pleti nám tady rezervoval loďku, takže kluci nastupujte. Za chvíli nám přijede šlapadlo a přidáme se k vám"

Tak a teď dokomponujeme tu myšlenkovou rovnici společně...holky uplatily pána jež se stará o předávání loděk klientům a ten nám přihrál první dva vodní dopravní prostředky, které mu přišly pod molo. Takže pánové a dámy, takhle se to dělá v Rumunsku. Čuměl jsem na to jak půl zadele z křoví, ale už bylo uděláno, už bylo hotovo. To, že se právě 4 nezletilé dívky bez ostychu dopustily úplatkářství a ještě na to byly hrdé, jsem mohl tak maximálně akceptovat jako hotovou věc. Jsou to ty chvíle, kdy si říkám - Welcome to Romania!
Zasedl jsem tedy k veslům a odrazil od břehu. Vyvedl jsem veslici na otevřenou vodní plochu a pustil za vesla taky Nika s Kunradem. Oběma to po prvním pivku strašně kecalo a po tom, co je na hladině ještě profackovalo sluníčko, byli k nezastavení. Veslování okusili na 5 minutek (a to hodně přeháním) a pak to přenechali nejstřízlivější osobě na palubě. Já s Kunradem jsme hned odhodili svršky, protože jako jediní jsme toužili po tom se opálit. Ostatní už byli opálený ažaž - geneticky, nebo naopak byli strašně bledý a hned by se spálili.

Původně má být jízda na jednu hodinku, ale jak nás holky upozornily, pokud se jede přes úplatek, tak na tom nezáleží a křižovat jezero můžeme jak dlouho chceme. To se sice všem náramně líbilo, ale jedinej kdo namáhal pracky jsem byl já. Obkroužili jsme tedy ostrůvek. Opalovali se. Upekli pstruha na druhém břehu. Opalovali se. Dali závod se šlapadlem. Postříkali holky...vodou. Opalovali se. Naplnili břicha sváčou z baťůžku. Dopili druhé pivko a láhev vody. Opalovali se. No a pak už jsme vyrazili zpátky k molu. Kunrad zasedl se mnou k veslu a dali jsme to svižným tempem v tandemu.

Tak to bude pro dnešek všechno...karetní intermezzo v japonské zahradě a Wok away čínu k večeři si necháme na jindy. Stejně už jste určitě unavení z toho čtení malých písmenek. Takže Dobrou noc, jsou 3 ráno a já jdu spát.