Po nějakém tom čase jsem se vydal za trochou kultury. Tenhle týden jsem
si naplánoval kulturních akcí více. Kromě
Návštěvy Českého centra v
pondělí na pravidelné
promítání pondělních dokumentů, jsem se rozhodl
navštívit
čtvrteční výstavu fotografií ve
MNAC Foto Anexa. Do toho se ve středu připletlo náhodně kino - o výsledku téhle nahodile akce zvané
Avengers 3D se můžete přesvědčit v předchozím příspěvku. Je to anglicky, ale
vpravo nahoře máte možnost
google translate - využijte ji - minimálně se zasmějete strojovému překladu :-D
"...ale výrobci, scénáristy a režiséra, že to nestačí. Chtějí, aby se ujistil budu chodit bezhlavé zombie při odchodu ze sálu."
To však není vše. V sobotu přijela Reema (čti rýma) a kromě toho, že musela poslouchat jak si z jejího jména dělám srandu, jsme navštívili
muzeum přírodní historie Grigore Antipa, prošli se po nejznámějších bulvárech, nakoupili na tradičním trhu, našlapali 6 kilometrů k Arcul de Triumf a na večer příjemně relaxovali při
klasické hudbě v
Athenaeu.
Film
Na pondělní dokumentární film jsem se jaksi nedostal. Pršelo a nechtělo se mi v tem hnusném lijáku dojíždět do města a zase zpátky. Místo toho jsem si doma dal nějakou tu posilovačku a kouknul na snímek korejské produkce
Oechul (April snow). Zatímco v Českém centru se lidé vzdělávali a nechávali si rozšiřovat obzory při sledování Českého dokumentu
Oko nad Prahou, já se nechal unášet emocemi vynikající kombinací hudby, střihu a poetickou kamerou. Netradiční snímek na klasické téma. Tragicky romantický osud hlavních hrdinů ve mě i několik dní po shlédnutí zanechal zřetelné stopy. Oko nad Prahou můžete on-line, legálně a za rozumný peníz skouknout třeba na
Dafilms.cz.
Výstava
Vynechal-li jsem dokumentární pondělek, nemohl jsem si nechat ujít alespoň druhou akci pořádanou českým centrem. Jako amatérského fotografa mě mnohem více lákala výstava fotografií pořádaná ve čtvrtek. Jednalo se o výstavu snímků nafocených v rámci
soutěžního fotomaratonu. Účastníci soutěže měli za úkol během 24 hodin nafotit 24 snímků na téma úryvků z knih českých autorů. A tak se na stěnách
MNAC Foto Anexa objevovali kratičké příběhy Rumunských amatérských i profesionálních fotografů společně s úryvky českých velikánů. Od Haška, Hrabala přes Kafku s Čapkem až po Havla a další mě neznámé autory české literární scény se úryvky z jejich děl v amatérských překladech představily Bukurešťské veřejnosti (ta veřejnost čítala asi 400 lidí, takže necelé půl promile). Vedle klasických černobílých fotografií tak měli návštěvníci možnost vstřebat i trochu české kultury. Perfektní nápad, na který se ale obtížně shánějí prostředky, lidi i publikum. FOMA dodala filmy, České centrum lidské zdroje a Rumunská metropole zase soutěžící. Mezi těmi, co si našli cestu na tuto netradiční výstavu, se objevili v hojné míře Češi. Potrénoval jsem tedy rodný jazyk, polechtal chuťové pohárky "českým" pivem a začetl se do překladů české literatury. Dokonce zde byla možnost některé z děl prolistovat a případně koupit antikvariatové vydání (rumunské). Výhercem soutěže se stal Cătălin Georgescu se sérií snímků inspirovanou Čapkovou Továrnou na Absolutno.
Muzeum
Pákistánce jsem chtěl nejprve vzít do prezidentského paláce, ale protože byl zabukovaný na celý víkend dopředu, změnili jsme na poslední chvíli plány a vydali se do Muzea. Měli jsme na výběr z několika, ale na doporučení místních jsme nakonec dali přednost
muzeu přírodní historie Grigore Antipa. To jméno patří týpkovi co se zasloužil o jeho popularizaci a popularizaci přírody a biodiverzity vůbec. Jeho ideou bylo vytvořit přehledný katalog fauny s názornými příklady. V celém komplexu tak najdete nepřeberné množství nejrůznějších živočichů, kteří jsou vypodobněni v životní velikosti a předvedeni v přirozeném prostředí. Vitríny, LCD interaktivní obrazovky a mluvený komentář vás provedou po celé zemi a nadnesou otázky ekologie, ochrany přírody a historie.
Filharmonie
Na večer kolem 6 opět začalo pršet. Reema však měla v plánu navštívit překrásnou budovu Bukurešťského Athenea a s trochou štěstí koupit lístky na nějaké představení. Zastávka v malé kavárně na stanici metra Univerzitate - jeden malý darjeeling. Zpoždění zbytku pákistánské delegace přes 30 minut nás o něco víc vystresovalo, ale nakonec po mnoha telefonátech a zběsilé navigaci jsme se všichni sešli před budovou Athenea. Tam jsme konečně došlo, že nejsme nejvhodněji oblečeni na kulturní představení. Dovnitř nás nepustili a poslali nás ven a za roh si koupit lístky-. Za vcelku příjemnou cenu 15 Lei jsme se dostali na poslední volná místa v sále.
Koncert byl duo klavír-housle a skladby od Johanna Brahmse. Po celodenním chození a příjemně unaven jsem zasedl do měkké židle s opěradlem (měl jsem štěstí, zbyla na mě tam co opěradlo má ostatní už tolik štěstí neměli) a nechal se unášet libými tony kvinteta Kab...to už je zase jiná písnička:-) Popravdě jsem si tak 30 minutek "pořádně odpočinul". Když mě Reema vzbudila, zaposlouchal jsem se do melodie tonů obou nástrojů. Koncert byl rozdělen na 3 části, které mi vpravdě přišli poměrně stejné. Ale i přesto věřím, že poslouchání vážné hudby z nás dělá lepší bytosti a patří ke kulturnímu vzdělání.
Zhřešil jsem a koupil si zdejší
pivo Ciuc (čti čuk)
s citronovou příchutí, které právě dopíjím.
Zítra se z toho půjdu vyzpovídat do
Manasteria Cernica kousek za Bukureští.
Žádné komentáře:
Okomentovat