Snagov pentru turisti 3 - Snagov monastery
Cesta z Izvorani zpět do kempu byla v pohodě. Přesně jsme věděli kam jít a tekuté zlato už se nám houpalo na zádech. Dorazili jsme za tmy a těsně před návratem nám volali, jestli jsme se náhodou neztratili. Nalakovali jsme je, že jsme na cestě do Bukurešti a že jdeme pařit do
Lipsakni. Nenechali se nalakovat úplně, ale strach měli :-))
Večer jsme kromě společného grilování a decentního obumbání stihli ještě koupačku. Jak jsem psal
v předchozím článku kemp, do kterého jsme přijeli neměl řádný přístup k vodě. To ale mnohé z nás neodradilo a přístup jsme si našli vlastní. Zatímco jsem byli na pivním lovu, pátrací skupina přelezla plot na vedlejší "opuštěný" pozemek a našla molo tak akorát pro půlnoční vodní řádění. Takže když jsme se zpocení vrátili, měli jsme nejlepší příležitost jít se opláchnout. Přes plot, baterka na max a vůně zakázaného ovoce při běhu směrem k molu. Jedna, dvě, tři šipky do poměrně teplé vody plus lehké plaváníčko. Voda čistotou zrovna neoplývala, tak jsme to zabalili a vydali se přes plot zase zpět do kempu. Trocha toho dobrodrůža:-)
Honzo vstávej! Kolik je hodin?
Ráno jsme vstávali kupodivu "skoro" na čas (T+50minut) a AIESECáři se dočkali svého vysněného ranního odjezdu zpět do Bukurešti. Na to, že většina osazenstva šla hajat kolem 5 hodiny ranní, klobouk dolu. Zatímco nás Ioana varovala, že neumíme Rumunsky, a že se určitě ztratíme v lese, jsme se s Tautisem posilňovali posledním pivkem co zbylo z nočního veselí. Holka neví, že jsme toho zcestovali dvakrát tolik co ona, ještě dřív než vylezla ze základky. Ale hádat se s ní nebudeme. Poděkovali jsme za příjemně strávený večer a s lehkým sarkasmem poslali ty "trampy" zase k maminkám. Papa La revedere
Jelikož GPS v mém telefonu je opravdu zoufale nepřesné a mapu oblati jsem měl v hlave jen mlhavě, na cestu ke klášteru jsme se optali starého známého barmana před chlaďákem. Vypadlo z něj 7 kilometrů. S navigací mu pomohl štamgast a podle toho jak nás včera navigoval do vesnice, jsme byli přesvědčeni, že na klášter dneska nenarazíme...zamávali místním stray dogům a vyrazili na cestu. Z malé smečky čerstvých štěňat se k nám jeden raubíř připojil. Trvalo mu dobrý dva kilometry než to vzdal a to jsme museli držet pekelný tempo.
"Olrajt, plís ken samvan pik us ap et the monastery? Ví vont tu gou tu Snagov...Ví ár et the monastery. Kud jů pik as ap end tejk as tu Snagov?"
Ani ne po třech kilometrech jsme narazili na křižovatku. V barmanově popisu, žádné křižovatky nefigurovaly...babo raď. Poradil nám nakonec dědek, kterej vyvážel smetí do lesa. Zatímco jsme polemizovali, co asi dědula vyvážel za svinstvo přímo do přírody, následovali jsme asfaltku jak dědula poradil. Ovšem nebyl to děd vševěd a tak nám po dvou odbočkách, jak radil, nezbylo než se spolehnout na zatáčející auta a věřit, že mají namířeno na tu "velkou atrakci" jako my.
Jo ta atrakce. No ve Snagově, což je celkem kousek od Targoviště (město ve kterým ze kterého vládl Vlad Tsepes alias Drakula) byl ten slavnej Drákula jednoho romantického podzimního podvečera údajně přepaden a zabit. My víme svoje, Drákula sedí v HQ Bank of Transylvania a sosá peníze. Každopádně v tom Snagově, za to že to byl takovej velkej národní hrdina a vyhnal Turky, mu postavili klášter. Takovou malou svatyni a pohřbili tam jeho ostatky - useknutou hlavu a torso probodené osikovým kůlem;-)
Snagov Monastery
Kolem Palatsul Snagov se po několika konzultacích s místními konečně dostáváme na správnou cestu. Jeden by řekl, že taková národní památka - hrob národního hrdiny, prince, vůdce, Drákuly - bude značená. Alespoň cedule na hlavní cestě!! Ale to ne, jak tady říkáme: "Welcome to Romania". Je to holt ještě country v rozvoji. Nezastavuje to však příval našich "komplimentů" na účet rumunského značení cest až do chvíle, kdy na lesní, jednoproudové, rozbité asfaltce potkáváme šipku s nápisem: "Manasteria Snagov - Vlad Tsepes grave". Rozjedeme komplimenty na novo, ale zároveň získáváme novou energii do dalšího putování. Kromě úmorného 40 stupňového vedra a nedostatku krému na opalování nám nic nechybí. Vodu a pivko si táhneme z kempu, boty drží, cesta je teď už bez aut a příjemný stín stromů nám dává ulevit od spalujícího slunce.
Cedule slibovala další dva kilometry. Podle zkušenosti jsme čekali spíš tři, ale v tom vedru vám přijde všechno tak nějak delší. Po 20 minutách jsme se dostali na dosah. Velká cedule s číslem na převozníka a informacemi o Snagovském klášteře dávala tušit, že jsme skoro tam. Přesně jak tvrdil průvodce Lonely planet. Taky se tam dočtete, že o víkendu to bývá na Snagově napráskané, protože všichni z města sem jezdí se koupat. Přešli jsme tedy nově postavený železný most a vydali se kouknout na ty zázraky. Kromě nás a úmorného vedra jsme nepotkali živáčka. I lidi z vesnice se sem asi v tomhle vedru neodvažujou, nebo že by se báli Drákuly...
Zatímco já jsem zaplatil 15 Lei za slavnou hrobku drákulovu v mrňavém kostelíku na ostrově, Tautis na sebe hodil plavky a šel se vykoupat. Kostely a náboženství, ba ani ten slavný pan nabodávač ho moc neberou. Nu což, každý jsme měli na čtvrt hoďky o zábavu postaráno. Já teda ještě o něco déle, protože jsem ještě sháněl toaletu. Suchej záchod u kláštera byl proti peklu v kempu docela andělskou zkušeností. A protože jsme chtěli chytnout bus ze Snagova, na druhém břehu jezera, lanařil jsem místního kněze aby mi dal číslo do resortu ve Snagově aby nás tu vyzvedli lodí. Mobil sice měl, ale asi jen na pokec s nejvyšším. Zkusil jsem ještě projet průvodce, ale číslo v něm uvedené dle slečny operátorky neexistuje. Vydali jsme se tedy zpět po mostě a odhodlaní obejít to pěšky.
To nás přešlo hned v prvním stínu za mostem a vzhledem k tomu, že se nám v batohu válelo poslední skoro ještě vychlazené pivo, dali jsme si solidní odpolední siestu. Přímo před tou cedulí. To vedro nám asi uvařilo mozky. A nejen nám, ale místním asi taky. Protože na tý ceduli bylo celou dobu obrovskými číslicemi napsáno numero na toho převozníka. Ptali jsme se jich, jak se dostat do Bukurešti, potažmo do Snagova. Engliš moc nelámali, tak jsem musel já lámat Románštinu. Sešlo se tam několik starších a i děcka se přišly podívat na zápaďáky. Jeden z borců lámal trochu Italštinu a Němčinu. Nakonec jsme se domluvili tak nějak nohama-rukama, znáte to. Přišlo osvícení a já volal na to numero z cedule. :-D
Hallo
Hallo - prase kozu potrkalo...ehhh
Dů jů spík ingliš?
Nu nu ingleza...vejt. - hluk v pozadí dával tušit, že borec je v nějakém restauračním zařízení a hledá tlumočníka
Hello?
Hello?
Dů jů spík ingliš?
Jes aj dů.
Olrajt, plís ken samvan pik us ap et the monastery? Ví vont to gou tu Snagov. Ví ár et the monastery. Kud jů pik as ap end tejk as tu Snagov?
Holka se omlouvala, že ona nemá loď, že jen umí anglicky. V pozadí byl slyšet hluk a borec co se smál a pořád se smíchem opakoval not going. Holka se snažila tlumočit: "Borec že nikam nejede, že nechce a že stejně nemá loď." Pan kapitán byl zřejmě v restauračce pod vlivem. Servírka dostala do ruky tidlifon a musela se s náma vypořádat. Tak jsem jí zkusil zlanařit, na to, že se jedná o výhodnej byznys. Ale Captain Kirk nechtěl o byznyse slyšet. Byla neděle a studený pifko měl nespíš v druhý pazouře, protože tu první měl strčenou v zadnici. Trochu rozladěn jsem zavěsil.
Přijeďte na grilovačku
Ještě než jsme vyrazili k nejbližší zatávce maxi taxi, nás ten největší mafiozo zval na grilovačku. Zdvořile jsme odmítli, ale trval na tom, že až přijedeme příště, musíme se mu ozvat a uděláme party. Nadiktoval mi číslo a rozloučil se se slovy grill party na rtech.
Slunce pálilo jak čert. Slavnej drákula by na něm des-integroval v horizontu milisekund. Na zastávku to bylo dle popisu dobrej kilometr. Takže obligátní zastávka v místním minimárketu pro něco na zub. Zastávku MAXITAXI jsme našli na křižovatce. Rumuni mají v oblibě neuvádět na zastávkách jízdní řád. Tak jsme se šli zeptat do marketu-hospody naproti přes ulici. Nejbližší za 2 hoďky!!! Koupili jsme bíra a sedli na plastové Algida židličky v ne až tak příjemném stínu (rozuměj 38 stupňů). Unaven jsem to zařezal a vzbudil se až když přijel zásobovací vůz. Tautis byl, narozdíl ode mne, duchem přítomen a hned se jal s týpkem vyjednávat odvoz do metropole. Slovo dalo slovo, ruka ruku a noha nohu. Do Bukurešti pojede za 5 minut až to vyloží, klidně nás vezme. SUPER! Nastoupili jsme do dodávky, kde se na zemi kromě veškerých faktur a pravděpodobně účetnictví týpkovy živnosti povaloval taky 300W zesilovač, váha, 20 kusů kukuřičných klasů a basebalová pálka.
Zásobovač nás vyklopil na stanici metra Petracke Poenaru. Dali jsme mu za ochotu 15 Lei a zanořili se do chládku zdejšího metra. Spokojeně jsme se rozvalili na peroně a od plic se smáli tomu, co všechno jsme za ten víkend zažili :-)
Apart from the show, whole space of Baneasa Aurel Vlaicu international airport was filled with exhibition of different aircrafts. You could touch famous smell the interior of luxury helicopter and hear the roar of veteran Jag. Or you could try to sit in the In addition, there was all day discotheque. DJ were playing music in between the show events so people could enjoy their stay and savour draft beer and traditional mici with mustard and bread. its a shame that on Sunday there were almost no stalls(10 in total) with draft beer left. At 12 o'clock no beer at all!!!
Saturday afternoon belonged to the Romanian air club - Aeroclubul Romaniei. From aircrafts, helicopters and gliders to parachutes, we were witnessing incredible twilight show. Perfectly timed with no delay the performers reign the sky above Baneasa Aurel Vlaicu International Airport and there were feats to admire.
Synchronized parachutes, Skydivers, Helicopters operated so precisely they could stop on the top of a pin and amazing Hawks of Romania. This group formed in 2007 won International Acrobatic Contest in Hungary this year and their Extra 300L aircrafts has something to show. From loops, twists and flyovers they transited to shooting the air balloons directly with their planes above our heads. Spectacular indeed.
