Bucharest in daily motion - denní život v Bukurešti 4

Stres a bída MHD alias populační odysea

Dnešní příspěvek udělá radost především skalním příznivcům mého peprného vyjadřovaní a adrenalinového sarkazmu. Připravte se na exkurzi do temných zákoutí lingvistické kreativity obhroublých výrazů, totální absenci taktu a důstojnosti a ...možná přijde i kouzelník. V případě, že jsem ve vás vzbudil dojem, že se bude jednat o vtipný příspěvek, vás musím zklamat. Jedná se o rektálně-fekální ódu na přelidněnost zdejší bezbřeze tolerantní metropole, která si usurpuje pojmenování Paříž východu. Nezapomeňte si připravit toaletní papír!


Všichni asi znáte tu pohádku o nacpávačích v japonském metru. I bez pohádkového Dědy mráze, v tomto případě strejdy nacpávače bylo japonské metro zážitek. To samé se dá říci o tom Bukurešťském. JE TO ZÁŽITEK. Ten dnešní byl extrémně výživný. Zatímco jsem měl jednu ruku ve svém rozkroku a nohu v rozkroku někoho jiného, moje další končetiny jsem nevnímal, jelikož i bez nacpávačů se zdejší ultravnímaví a extrémně pozorní občané cpali do metra tak vehementně, že mi přiškrtili tepny do nich vedoucí. Já vím, že je to otázka zvyku, ale ať se na mě pánové nezlobějí, když už vím, že bude v metru lidí jako produktů rektálního posilování, mohli by se připravit na bitvu deodorantů něčím jiným než dávkou své ranní cibulačky. Nejsem žádná panička, pipinka nebo šamponmaster, ale ten smrad je ultrakolosálně k vyloučení ranního obsahu žaludku orálním otvorem. Zlaté stiky toffu! A zatímco pánové nám smrdí jako čerstvě vystavená lejnora, tak dámy nešetří obhroublými výrazy a především brutální silou. Kdo by si po ránu nepřál namasírovat, že? Tuhle masáž bych si s váma vyměnil a ještě bych vám ji zaplatil. Tři lokty vám masírujou žebra, dvě kolena hrají přesilovku na váš břich a paní na mě civí proč jí jako šaham na záda svými tvářemi...no aspoň, že se nemusím ničeho držet. Na tuty totiž v týhle tlačenici nespadnu.

Další paní čumí jak půl prdele z křoví a diví se, že jsem jí šlápnul na nohu. No bodejť by ne, když se na mě tlačí 256 tisíc stejně imbecilních kriplmástrů jako je ona. A zatimco ona syčí jak papiňák, můj tlakáč už upouští páru. "Nemůžu za to, že je tu lidí jak zbytků po sloní defekaci," od plic, s usměvem na rtu jsem jí česky proplesnul mezy půlky který měla místo ksichtu a valil si to svižným tempem na přestup.

Taaaaak a teď přišel čas na ten toaleťák, který žmouláte v ručičkách...hotovo?...paráda, můžeme to všechno spláchnout pěkně do hajzlu.

Čest pěst a slunce v duši.