Snagov I - odjezd
Po nějaké té době pracovního nasazení jsem se nechal přemluvit na víkendovku.(rozuměj výlet).
Zatimco Kunrad a Sandor se vydali na víkendový průzkum Moldavské oblasti zvané transdnestrie, já a Tautis jsme se dohodli na víkendovém turisťáku do Snagova. Taková malá backpackerská odysea kousek od Bukurešti. Jen my dva, pár trainees z AIESECu a pohoda u největšího Rumunského jezera, které má maximální hloubku 9 metrů. Alespoň tak jsme si to oba představovali.Sraz byl v 5:40 na autobusáku u Piata Presei libere (Náměstí svobodného tisku). Taková hnusná komančská budova, kterou si lidi pletou s Casa poporului (Prezidentským palácem). Ono se není čemu divit. Obě jsou pořádně ve stejném stylu velký a hnusný. Každopádně v 5:40 jsme na místě byli tak akorát Tautis a já. On, jako zaměstnanec německé společnosti je zvyklí chodit na čas. Já, jelikož jsem to měl tak 10 minut pěšky z práce, jsem přišel výjimečně na čas:-) Za všudypřítomného pachu z místních toiek, které na nádraží nahrazovaly veřejné záchodky, jsme se dali do zdlouhavého čekání. Čas jsme si krátili debatou na téma "Proč milujeme Bukurešť". Závěr debaty byl jasný - jsme tu jen dočasně. A právě ta myšlenka, že jednou, ne za moc dlouho, odtud vypadneme, dodává pozitivní tón celé kakofonii odporu a hnusu, jež v nás rezonuje během průchodu jejími ulicemi. Bukurešť má svá pozitiva - pro mě je to jedno z nejzelenějších měst, ve kterých jsem žil. Z našeho rozímání nás vyrušil telefonát od Roxany, že už je na místě a máme se jako připojit k ní. Trocha zmateného popisu lokace, ale nakonec jsme se našli. čas T+15 minut
Přišel první šok jak sviňa! Na druhé straně autobusáku čekalo tak 20 lidí s báglama a proviantem. Toutis i já jsme čuměli jak půl zadnice z křoví, či jak veverky na poušti, ale než jsme se stačili vzpamatovat, už nám někdo klátil ruce a představoval se. Líbačka, rukotřas, přehršel jmen...však to znáte. Nepamatoval jsem si nikoho, zbytek jsem vynechal a nechal jsem se od Ahmeda obdarovat speciálním dárkem z Egypta. Vtiskl mi do rukou dárkovou taštičku s růžovým srdíčkem kočičky od Disneyho. Za všeobecného veselí jsem se od něj dozvěděl, že to posílá Soha. Už mi bylo jasné, která bije a pro zachování soukromí jsem, opětně za všeobecného, tentokráte zklamání, svůj dárek zasunul do báglu a neotevřel jej:-)Přesunuli jsme se ke stanici MAXI TAXI, které nás mělo dovézt do Snagova. Zabředli jsme do hovoru s novými trainees - Anna z Ukrajiny, Ahmed z Egypta, Kinglsley z Hong-Kongu, Chris z Kanady a další. Všichni přijeli jako trenéři na GROW. Stejný projekt, kterého jsem se já účastnil jako trenér na jaře letošního roku - o GROW 0.9 jsem psal v anglickém příspěvku tady na blogu. Rázem nám došlo, že se jedná o outdoor activity v rámci jejich projektu, a že všichni ti ostatní lidi jsou teenageři. Na chvíli jsme si s Tautisem přišli trochu staří, ale opravdu jen na chvíli. Tautis neustále kontroloval čas a já měl starosti o zásoby. Neměl jsem nic nakoupeno a na Piata Presei Libere není nic než výstavní prostory, nádraží a silnice. protože plno dalších lidí mělo zpoždění, tak jsme se rozhodli narychlo najít nějaký stánek s občerstvením, kde bychom alespoň koupili vodu.čas T+35 minut
Samozřejmě jsme v okolí našli velký kulový s marmeládou, takže jsme se zpocení a zklamaní vrátili zpátky na zastávku MAXI TAXI busu. Právě včas. Opozdilci dorazili a Roxana všem ordinovala nástup. Nacpali jsme se do dvou maxi taxálů a rozjeli se vzhůru za dobrodrůžem čas T+55 minut
Žádné komentáře:
Okomentovat