101 tips for living in Bucharest

101 tips to live in Bucharest / Romania 

  More Bucharest stories on my blog from Bucharest!

1. Cockroaches at the dormitory bathrooms - smaller than in Asia but higher in the swarm
2. Always demand receipt form the taxi driver
3. Before taking a picture of a person ASK for PERMISSION.
4. Stray dogs are everywhere - don't feed them and avoid groups of 5+
5. LCD in most buses show alternative routes from the next bus-stop along with bus numbers continuing from there
6. In subway there are private security officers - one in each car
7. There are no timetables for buses on the bus-stops deal with it
8. People on public places use on principle mobile phones with sound ON
9. Very few web pages have English version
10. If you are cold, just hop on any bus and get off on the next station
11. In rush hours don't take bus to get anywhere or you will be late for sure
12. Metro is extremely cheap - use it to get around
13. Travel
14. Always use metro to get anywhere - faster, cheaper, cooler :-)
15. Never believe a taxi driver he has no change
16. Always have the precise sum prepared to pay for taxi
17. There is 1000+ taxis(cabs) around Bucharest and they are cheap
18. If taxi driver says 10 Lei instead of turning on the taximeter you can try to bargain
19. Never argue with a taxi driver about the price AFTER delivery
20. Do NOT ask in a bar to switch football to hockey...EVER
21. Don't bother buying a bus card if you use it once a week or less
22. Caru cu Bere is a must for a traveler - traditional pub with traditional meal
23. Don't expect the waiting staff to be FAST - give em 15 minutes
24. Smile a lot
25. Pay with banknotes not with coins, especially in pubs
26. Draft beer is not a standard here
27. From airport take bus number 783 to the city center - 7 lei(2 ways)
28. Get yourself a FAN - public transportation would be less sweaty
29. Prepare to spend your evenings outside on the bench
30. Bring sunflower seeds to a party - its a local snack
31. Travel more
32. Get a fore arm Tatau with something "deep" in Chinese or Japanese
33. Buy pink T-shirt
34. Take trendy clothes to un-trendy places
35. Pretend to have less money than you have - DEFENSE
36. Cheapest beer is in plastic bottles - tastes OK
37. Anytime you place and order, prepare it to be incorrect on delivery
38. If you just switching from plane to train take bus 780 - will get you directly to Gara de Nord
39. Escape Bucharest to the seaside - Vama Veche, Costinesti, Mamaia
40. Order Chinese food delivery from wuxing.ro only if you want expensive and tasteless parody
41. Best café in town - Café Milano on Piata Romana
42. Try Romanian food - mamaliga, brinza, paine, ciorba, usturoi
43. Best pizza in the town - they have no good pizza in Romania I believe:-(
44. Go to the seaside - Black sea has its charm
45. For exotic food head to hidden Pakistani restaurant called Haveli restaurant - 50+Lei for fully satisfying experience
46.  

Well thats how far I got :-D...maybe you would like to add some? Feel free to leave those in comments. It was a pleasure to live in Bucharest/Romania for those 10 months. Hope to come back and maybe rearrange these tips a little;-)

2013 - added a few more and more to come next time

Steaua Bucuresti vs CFR Cluj - Sunday in Bucharest

Vesnické Muzeum - skanzen a rumunská liga naživo

Rumuni trpí utkvělou představou, že ve stoje dohlédnou dále než ze sedu. Alespoň jejich chování při fotbalovém zápase tomu napovídá. Kdykoliv se odehrávala akce u branky soupeře, řada před námi se hodila do pozoru a napínala kukadla jak to jen šlo. Zápas se tedy také nesl na vlně tréninku "Vztyk / Sednout". Měl jsem pocit, jakoby klukům podvědomě scházela vojna a tak si jí společně s celým regimentem simulují na zápasech šťávy v National aréně.

Stadion je opravdu monstrózní stavba. Dominuje Východní části Bukurešti asi stejně jako vzdálenější asijská tržnice Dragon mall. Moderní ocelobetonová stavba je svou typickou architekturou přirovnáván k podobným stavbám v Německu a Anglii. Jen ty nálady na jeho stavbu byly o 30% vyšší. Což je s podivem, když uvážíme, že veškeré západní firmy sem přesouvají či outsourcují svá centra péče o zákazníky (Alespoň ty, co neobjevily kouzlo JV asijských pracantů na Filipínách a Indonésii.) aby ušetřily.

Zatímco my jsme nacvičovali gumárenské povely, tak na hřišti se odehrávala bitva...oh, pardon, šťouchaná...o to kdo si domů odvaze, respektive neodveze, 3 body za výhru. Vždycky mi bylo jako fotbalové lamě vysvětlováno, že fotbal se hraje tak, že všichni běhají za míčem a snaží se do něj kopnout dost přesně na to, aby doletěl do brány. Tím se získá bod. Kdo má víc bodů, vyhrál. Jednoduchý jako facka...jj jsou tu ještě nějaký vychytávky jako ofsajd a penalta, fauly a barevný kartičky. Upřímně mi fotbal přijde celý dost o barvičkách (to už je ale zase jiná písnička). Takže, zatímco my nacvičujeme povely vztyk a sednout, tak se na trávníku místo běhání neustále objevuje ten samý obrázek ležícího hráče, držícího se za nohu, hlavu nebo jinou část těla a skučící jak meluzína. Bábofky do sebe tak vehementně šťouchali, že se jim během jedné minuty podařilo upadnout 4 krát. Až jsem měl pocit, že se fotbal přece jen hraje trochu jinak. Trochu víc kontaktně a především...kdo spadne vícekrát vyhrál nebo ještě lépe, kdo nasbírá nejvíce barevných kartiček, tak vyhrál. Pán rozdávající ty pěkně barevné kartičky, pan Rozhodčí je pí...ehh...kapitola sama o sobě. Velikost penisu si kompenzuje vizuálně působivým rozdáváním barevných kartiček. Pěkně ať to všichni vidí, jaký já jsem kabrňák. Ale nás neošálí, jeho nízké sebevědomí se projevovalo absolutní neschopností zapískat na píšťalku s dostatečnou rozhodností a hlasitostí. pořádek na trávě tak ležel na bedrech čárových a hráči prakticky neustále rozehrávali bez jeho posvěcení.  Třeba to bylo jenom tím kotlem vpravo od nás, že jsem to hvízdání neslyšel...ale třeba taky ne. Každopádně ceny akademie bych za letošní rok rozdal do Rumunska aspoň 3.

Zápas skončil 1:0 pro Steau (Hvězdu) a kluci si to pořádně vybojovali. Na konci už chyběly síly na pořádný útok a posledních 5 minut byla fraška, ale celý zápas měla Bukurešť navrch a vítězství si zasloužila. Nutno dodat, že bez vydatné podpory tvrdého jádra skalních fanoušků (čti hooligans) by to byla bitva mnohem těžší.

Co se týče zbytku dne, tak ten jsem strávil částečně v Harastrau park s Lukaszem a jeho dcerou Májou a částečně ve Vesnickém Muzeu. Jedná se o komplex 200 budov dovezených do Bukurešti a umístěných hned vedle parku. Většina z nich dokládá původní způsob života na vesnici v průběhu 18. a 19. století v Rumunsku. Veškeré stavby byli dovezeny z nejrůznějších částí republiky a uspořádány tak, že tvoří samostatnou malou vesnici uprostřed města. Za vstup jako dospělí zaplatíte 10 Lei, jako důchodci a postižení 5 Lei a jako studenti dokonce jen 2,5 Lei. Můžete tam strávit kolik času chcete a dokonce si od místních koupit nějakou malou drobnost na památku. V celé vesničce už nikdo nežije a narazíte tu jen na personál a ostrahu společně s jednou malou kavárnou. Vše je vyvedeno tak aby to nerušilo ráz celého projektu a i ty koše na odpadky jsou opravdu z proutí. Malou specialitou je, že v celém asreálu je zakázáno kouřit a požívat alkoholické nápoje. To první je celkem logickým závěrem, vzhledem k tomu, že 90 % vesnice je ze dřeva a slámy. To druhé je pak poměrně efektivní opatření, jež drží zpátky velkoměstské bezdomovce co by měli choutky zasquotovat  tu na delší než nezbytně nutný čas k prohlídce.

Málem bych zapomněl. Když jsem si šel po ránu zaběhat, podařilo se mi najít docela pěkný bleší trh. Je hned před Carol parkem a dají se tam koupit nejrůznější antikvární skvosty. Od obrazů a stříbrných příborů, přes zapalovače, náramky a zrcátka až po 8mm kamery a fotoaparáty značky LEICA.

Pierogi

Na návštěvě u sousedů- Polské Pierogi

Předně se chcu omluvit a možná taky ospravedlnit. Dlouho jsem nic nenapsal..alespoň né česky.
Kromě toho že jsem makal (hehe - jo přesně tak, pařil Assassin's Creed 3) 10 hodin denně tak jsem taky cestoval převážně s anglicky mluvícími přáteli.

Včera na večer jsme se sešli u Lukasze doma. Pohodový 1+1 na Bukurešťském Vitanu, kde bydlí společně se svou ženou a 3 letou dcerkou. Všichni se společně přistěhovali z Polska loni na podzim. Barbara dostala práci u HP a Lukasz jehož duše je skrz na skrz cestovatelská neváhal a podpořil její kariéru. Sám pak našel, jak on vždycky říká, "amazing job" v Ubisoftu a splnil si dětský sen.
V malé kuchyňce pro nás do 5 do rána předešlého dne připravoval polskou národní specialitu. Pierogi nebo po našem pirohy, i když v mojí hlavě mají tyto dvě věci trochu odlišné tvary a chutě, vytvářel podle rodinného receptu.

Já mám ve zvyku chodit všude včas :-D a stejně tak jsem učinil i včera večer. Když jsem dorazil k Lukaszovi s akademickou 45 minutovkou, zjistil jsem, že jsem dorazil první. Co naplat, dali jsme se hned...do pití. Jedno dvě píva a už jsme se začali strachovat, kde jsou ostatní "akademici". Pojedli jsme trochu pirogů, probrali ženský, chlast a rokenrol a ve finále volali Stefanie. Z okolního hluku bylo jasné, že právě sedí v metrou a uhání směrem k Mihai Bravu station. Naštěstí cestou vyzvedla Sebastiana a Alejandra v naší oblíbené hospodě "Na růžku" a tím zároveň průvodce na cestě za vydatnou polskou krmí.

Jak jsem psal v jednom z předchozích postů, psi tady jsou skoro všude a dostat se v pořádku ke mě nebo k Lukaszovi až do bytu je občas o zadnici. Především po setmění, bez znalosti místních smeček a jejich teritorií. Už nikdy se nenecham nachytat na švestkách od Gangu Alea Blajel a jejich část ulice si můžou v klidu značkovat až do Aleluja.

Sraz byl v 7, já dorazil před 8 a v 9 už jsme byli všichni u stolu. Na něm se skvěly kromě hrnce plného horkých pierogů také máslo, sklenice se zlatavým mokem (čti pívo) a bramborovo sýrová pomazánka, která prakticky tvořila náplň pierogů.

Posílení alkoholem jsme na dekorum moc nedbali a sázeli do sebe jeden pirožek za druhým. Trochu máslíčka a posypat solí. Delikatesa, po které se slehla zem...

Příště se dostaneme třeba i k receptu.

Pro dnešek padla a zpět do práce

Bucharest International Air Show 2012

Air Show in Bucharest 

 

 

Last weekend we spent more than few hours on a really exciting event. Bucharest international AIR SHOW & General Aviation Exhibition was held on Baneasa Aurel Vlaicu international airport in Bucharest to celebrate 100 years of aviation history in Romania. 100 years since Aurel Vlaicu first presented acrobatic figures to the audience to amuse them. Considering Tautis is Lithuanian he cold not miss such an opportunity to watch performance of one of Lithuanian biggest starts Jurgis Kairys. Over thirty years from 1970's this acrobatic pilot is polishing his style and honing his skill. Winner of the first Red Bull Airrace in 2003, multiple Freestyle World Acrobatic Champion and inventor of many acrobatic tricks - Cobra, Slide pass, Kairys Wheel, Kairys is leading the international acrobatic team, the AIR BANDITS.

Apart from the show, whole space of Baneasa Aurel Vlaicu international airport was filled with exhibition of different aircrafts. You could touch famous smell the interior of luxury helicopter and hear the roar of veteran Jag. Or you could try to sit in the   In addition, there was all day discotheque. DJ were playing music in between the show events so people could enjoy their stay and savour draft beer and traditional mici with mustard and bread. its a shame that on Sunday there were almost no stalls(10 in total) with draft beer left. At 12 o'clock no beer at all!!!

Most spectacular, however, were the Turkish stars and Frecce Tricolori.

On Saturday I came just in time to spot the acrobatic flips and loops of Turkish stars. Red and white NF-5A and NF-5B aircrafts. There were 8 or more aircrafts in the air and supersonic boom was giving me the chills. I have never seen aircrafts approaching each other so close in supersonic speeds. The pilots could literary watch their comrades dashboards. Considering their speed was over 1,200 km/h those guys have to be crazy. Performing more than 20 tricks, the Turkish stars dominated the afternoon sky with their eagle looking aircrafts.

Formed in 1961 Frecce tricolori are known as a team with the highest number of aircrafts in their acrobatic team in the World. They operate The Aermacchi MB-339-A/PAN subsonic jet trainers and amaze the audience all over the world with their Green/White/Red show. For Frecce tricolori year 2012 is also a milestone. Together with the Romanian anniversary they are celebrating 30 years of teaming up with their aircrafts. Name of their captain Fabio Capodanno was declined countless times during their Sunday's final exhibition.

"9 aircrafts in formation with one solo pilot performing the most dangerous feats taking the breath of ten-thousand headed crowd underneath them."

But it were not the tricks they performed, nor the beautiful weather they had for their performance rather the voice of the commentator that made the SHOW! His accent and passion whit which he described all the acrobatic feats of his comrades along with the wast pieces of interesting information he lavished the audience with - simply amazing. I enjoyed this particular part of the event the most. Might bee due to the 4th beer on the sun:-) Still one of the most ecstatic experience here in Romania.

Saturday afternoon belonged to the Romanian air club - Aeroclubul Romaniei. From aircrafts, helicopters and gliders to parachutes, we were witnessing incredible twilight show. Perfectly timed with no delay the performers reign the sky above Baneasa Aurel Vlaicu International Airport and there were feats to admire. Synchronized parachutes, Skydivers, Helicopters operated so precisely they could stop on the top of a pin and amazing Hawks of Romania. This group formed in 2007 won International Acrobatic Contest in Hungary this year and their Extra 300L aircrafts has something to show. From loops, twists and flyovers they transited to shooting the air balloons directly with their planes above our heads. Spectacular indeed.

Should you ever bee in Bucharest in the time of this Air Show, do not hesitate and attend it. Especially when there is no entrance fee;-)

Rumunské kulturní střípky 2 - jarní vydání

Po nějakém tom čase jsem se vydal za trochou kultury. Tenhle týden jsem si naplánoval kulturních akcí více. Kromě Návštěvy Českého centra v pondělí na pravidelné promítání pondělních dokumentů, jsem se rozhodl navštívit čtvrteční výstavu fotografií ve MNAC Foto Anexa. Do toho se ve středu připletlo náhodně kino - o výsledku téhle nahodile akce zvané Avengers 3D se můžete přesvědčit v předchozím příspěvku. Je to anglicky, ale vpravo nahoře máte možnost google translate - využijte ji - minimálně se zasmějete strojovému překladu :-D

"...ale výrobci, scénáristy a režiséra, že to nestačí. Chtějí, aby se ujistil budu chodit bezhlavé zombie při odchodu ze sálu."

To však není vše. V sobotu přijela Reema (čti rýma) a kromě toho, že musela poslouchat jak si z jejího jména dělám srandu, jsme navštívili muzeum přírodní historie Grigore Antipa, prošli se po nejznámějších bulvárech, nakoupili na tradičním trhu, našlapali 6 kilometrů k Arcul de Triumf a na večer příjemně relaxovali při klasické hudbě v Athenaeu.

Film

Na pondělní dokumentární film jsem se jaksi nedostal. Pršelo a nechtělo se mi v tem hnusném lijáku dojíždět do města a zase zpátky. Místo toho jsem si doma dal nějakou tu posilovačku a kouknul na snímek korejské produkce Oechul (April snow). Zatímco v Českém centru se lidé vzdělávali a nechávali si rozšiřovat obzory při sledování Českého dokumentu Oko nad Prahou, já se nechal unášet emocemi vynikající kombinací hudby, střihu a poetickou kamerou. Netradiční snímek na klasické téma. Tragicky romantický osud hlavních hrdinů ve mě i několik dní po shlédnutí zanechal zřetelné stopy. Oko nad Prahou můžete on-line, legálně a za rozumný peníz skouknout třeba na Dafilms.cz.

Výstava 

Vynechal-li jsem dokumentární pondělek, nemohl jsem si nechat ujít alespoň druhou akci pořádanou českým centrem. Jako amatérského fotografa mě mnohem více lákala výstava fotografií pořádaná ve čtvrtek. Jednalo se o výstavu snímků nafocených v rámci soutěžního fotomaratonu. Účastníci soutěže měli za úkol během 24 hodin nafotit 24 snímků na téma úryvků z knih českých autorů. A tak se na stěnách MNAC Foto Anexa objevovali kratičké příběhy Rumunských amatérských i profesionálních fotografů společně s úryvky českých velikánů. Od Haška, Hrabala přes Kafku s Čapkem až po Havla a další mě neznámé autory české literární scény se úryvky z jejich děl v amatérských překladech představily Bukurešťské veřejnosti (ta veřejnost čítala asi 400 lidí, takže necelé půl promile). Vedle klasických černobílých fotografií tak měli návštěvníci možnost vstřebat i trochu české kultury. Perfektní nápad, na který se ale obtížně shánějí prostředky, lidi i publikum. FOMA dodala filmy, České centrum lidské zdroje a Rumunská metropole zase soutěžící. Mezi těmi, co si našli cestu na tuto netradiční výstavu, se objevili v hojné míře Češi. Potrénoval jsem tedy rodný jazyk, polechtal chuťové pohárky "českým" pivem a začetl se do překladů české literatury. Dokonce zde byla možnost některé z děl prolistovat a případně koupit antikvariatové vydání (rumunské). Výhercem soutěže se stal Cătălin Georgescu se sérií snímků inspirovanou Čapkovou Továrnou na Absolutno.

Muzeum

Pákistánce jsem chtěl nejprve vzít do prezidentského paláce, ale protože byl zabukovaný na celý víkend dopředu, změnili jsme na poslední chvíli plány a vydali se do Muzea. Měli jsme na výběr z několika, ale na doporučení místních jsme nakonec dali přednost muzeu přírodní historie Grigore Antipa. To jméno patří týpkovi co se zasloužil o jeho popularizaci a popularizaci přírody a biodiverzity vůbec. Jeho ideou bylo vytvořit přehledný katalog fauny s názornými příklady. V celém komplexu tak najdete nepřeberné množství nejrůznějších živočichů, kteří jsou vypodobněni v životní velikosti a předvedeni v přirozeném prostředí. Vitríny, LCD interaktivní obrazovky a mluvený komentář vás provedou po celé zemi a nadnesou otázky ekologie, ochrany přírody a historie.

Filharmonie

Na večer kolem 6 opět začalo pršet. Reema však měla v plánu navštívit překrásnou budovu Bukurešťského Athenea a s trochou štěstí koupit lístky na nějaké představení. Zastávka v malé kavárně na stanici metra Univerzitate - jeden malý darjeeling. Zpoždění zbytku pákistánské delegace přes 30 minut nás o něco víc vystresovalo, ale nakonec po mnoha telefonátech a zběsilé navigaci jsme se všichni sešli před budovou Athenea. Tam jsme konečně došlo, že nejsme nejvhodněji oblečeni na kulturní představení. Dovnitř nás nepustili a poslali nás ven a za roh si koupit lístky-. Za vcelku příjemnou cenu 15 Lei jsme se dostali na poslední volná místa v sále. Koncert byl duo klavír-housle a skladby od Johanna Brahmse. Po celodenním chození a příjemně unaven jsem zasedl do měkké židle s opěradlem (měl jsem štěstí, zbyla na mě tam co opěradlo má ostatní už tolik štěstí neměli) a nechal se unášet libými tony kvinteta Kab...to už je zase jiná písnička:-) Popravdě jsem si tak 30 minutek "pořádně odpočinul". Když mě Reema vzbudila, zaposlouchal jsem se do melodie tonů obou nástrojů. Koncert byl rozdělen na 3 části, které mi vpravdě přišli poměrně stejné. Ale i přesto věřím, že poslouchání vážné hudby z nás dělá lepší bytosti a patří ke kulturnímu vzdělání.


Zhřešil jsem a koupil si zdejší pivo Ciuc (čti čuk) s citronovou příchutí, které právě dopíjím.
Zítra se z toho půjdu vyzpovídat do Manasteria Cernica kousek za Bukureští.

How to kill your brain in less than 150 minutes

Avengers in 3D

WARNING - spoiler article.

Would you spend less than 4€ to go to a movie theater? Its a pretty good deal, isn't it? Especially when it is a 3D movie theater where you get these fancy stereoscopic glasses you can take back home.

OK, OK, lets just not be that harsh and put the question differently.

Would you give 4€ to deliberately brainwash yourselves for straight 150 minutes? Can I hear some yes? Do I hear you cheering?

Do not come with the point of view blablabla speech. I don't give a single Flowering flower about it.

From what I remember and that ain't much since the Avengers washed me pretty well (Maybe too good, when I can not remember what was in.), so the first thing is big black guy in leather coat giving orders to everyone. And here comes the first shot. Scherbatsky - BLAM, like shotgun shell in your face. Mixture of shock, anger and disgust. (OMG) - Ou maj gát - why?!! why?!! This character had absolutely zero significance and zero potential. If you would simply replace it with some robotic AI entity, it would hurt nothing. But lets face the fact - its better to look at Cobie Smulders than at metallic AI. Considering the target audience and the tight apparel it was a good shot for her to show up in "A" movie.

So after the guy shows us all-mighty super trooper, mega awesome LAB full of unnecessary equipment and introduces special agent "I am the BAD ASS" the revelation of ultimate energy source comes from a mouth of a doctor I would never believed he would be even dentist. Glowing pale blue cube - yeah every source of ultimate energy just has to glow. I know that it has to let us, people,  know about its presence. But so desperately? If it would smell, sound or gives you tremble when you touch it, then people would probably not even bother to explore it. So the cube is on the screen like 2 minutes and Mr. Doctor slash Professor demonstrates how awesome it is and the demonstration gets out of the control. WOW! Who would expect that at the beginning of a 150 minutes long movie, right?

From "STARGATE" created by this totally unexplored source of infinite power (yea, we know its undiscovered but we also know it provides infinite power supply) pops a guy. World be hold - another man in leather coat. They probably had sales in US for those. Skinnier, smaller and paler guy will kick all asses around the hangar lab and turns some of them (especially agent "I am the BAD ASS") into zombie-like obedient minions. If I would not know that guy is Loki(for those who have no clue, this link is obligatory) I would be more than curious to know how to obtain such skill and probably write in to my diary later that night, that this bad ass Loky(this is intentional mistake - from 12 YO European style educated nerd) with his magic wand is my hero.

Chase. Shooting. More chase. More shooting. BUM. BANG. Big. BANG. Frowny black face and "We lost him." quote from 1st gay in leather coat.

Do I have to emphasize that the "glowing energetic super power cube" was stolen?! Thank you for your understanding!

LOOOOOONG part of "Here I am once again" introduction of all? the heroes:
Ego maniacal, wannabe funny narcissist Iron man.
Doubtful, 40 years undischarged Aryan Captain America.
Always angry nerd with glasses HULK.
Metro-sexual from different plane with BIG hammer Thor.
+ Black widow and Hawkeye

Search for "glowing energetic super power cube". Catching Loki. Making fun of him. Intimidating him. Get screwed by him. Well not to forget a lot of super mega hyper effects around. One particular part made a huge brain damage.

So I am checking my phone if I turned the sound off for the 5th time trying to catch the last scraps of sanity and here it comes. Double barrel shotgun speaks again. My brain is already all over the the place but the producers, scriptwriters and director think that is not enough. They want to make sure I will be headless walking zombie when leaving the hall.

Our heroes (their public alter egos;-) are chatting at the "aircraft carrier" deck about something extremely important for the whole universe, like is my shield shiny enough or should I buy the new hipster glasses and all of a sudden the carrier trembles. Lets not think about how long does it take for such a huge ship to stop, OK? Our heroes anticipating that there will come submerge. I hoe they wont do such a stupid mistake to turn an aircraft carrier into a submarine. Oh man, Oh man. I almost shouted "Are you flowering kidding me", but Kunrad was faster and said it less aloud and just stared at me in question: "Does this ship really contained 4 massive waterproof jet engines inside the hull or do I just see another TRANSFORMER?" So now we had "flying aircraft carrier". As Kunrad was trying to restore HIS sanity with lovely simple piece of technology in his hand, he missed disappearance of the whole flying ship by stealth technology. Voila "totally invisible and flying aircraft carrier" is on the scene.

Maybe you are asking if actually something happened in the movie. If there was a story. That after 100 minutes there could be some real story telling, right? There is one. The "I plundered Independence Day" story many time seen on the silver screen.

Rest is best. Unlike in the first part where heroes were trying to kick their asses in between them selves. Now they have all army of aliens to kick together. So they are all disgustingly friendly to each other, helping and acting all Alpha fe-male.

My advice: "For 20€ buy some decent ingredients and cook your friends something tasty." it would be creative and worthy way how to spend 150 minutes of your life.

Or maybe I just did not read the comics enough and TheAmazingAtheist is right. Maybe I just did not managed to regress into my 12 years old ME. All nerdy and desperately longing for action and heroes with a pinch of humor.

The producers gives us clear message that is not bad at all, but I am fed up with it already.
"Do not think, just consume!"

After we left from the movie theater and were cast back to reality...we acted retarded like brainwashed citizens of a perfect nation protected by Avengers. Loki would be proud.

Now get real and buy some coke :-D

Laser Tag v Bukurešti

S děckama z Grow, jsme se minulý týden dohodli, že zajdeme někam ven. Maria se ujala organizace a v parku se odhlasoval laser Tag. Kdybych nekoukal na HIMYM tak bych ani nevěděl o co se jedná. Ale protože jsem Barnyovec, věděl jsem hned o co kráčí:-)

Slovo dalo slovo a facebook zapracoval, takže jsme se nakonec dohodli na návštěvě jedné z mnoha místních arén (Laser Tag arény v Bukurešti). Ze začátku to vypadalo na masivní účast, protože si chtěl každý zahrát a postřílet svoje trenéry :-P Ale ve finále jsem na stanici Politechnica potkal jen Marii. Hmm překvápko - nemilé. Vzal jsem s sebou ještě kolegu Václava, který přijel z Čech otestovat FPS akci Ghost Recon Future Soldier. Takže ve 14:00 na smluveném místě jsme byli jen 4. Celkem zklamání, Václav i já jsme se docela těšili.

Počkali jsme pár (40) minut a nakonec dorazilo všeho všudy 6 lidí. Maria, Raluca, Alina, Horia, Václav a já. Čekání je úmorná věc a tak jsem si jej zpříjemňoval popíjením domácího bílého vína, které jsem dostal vejslužkou v Targu Neamt na Velikonoce. Po 40 minutách toho v lahvi moc nezbylo, ale zato jsem byl odhodlanější než předtím do toho Laser Tagu jít a vykostit někoho laser to laser. Nicolas ještě volal, že by to měl stihnout, tak jsme šli do LASER MEGAZONE a za 20 Lei objednali jednu hru na 20 minutek. Před námi byla ještě jedna skupina školáků, tak jsme sedli, klábosili a já dorazil zbytek vínka. Nakonec se ozval i Nick, že to na hru nestihne, ale dá spicha v AFI Mallu po hře.

Demokraticky (rozuměj přehlasovali nás) jsme rozhodli, že se bude hrát Team Death Match. Červený vs. modrý. Modrý nebo červený? (Albastru si Rosu?) Vybral jsem si náhodně. Nakonec jsem schytal modrýho Dark Vadera. Jo, čtete to správně, není to Darth ale Dark. Kluci z LASER MEGAZONE arény nedostali práva na originál name, tak použili vietnamskou klasiku a udělali zkomoleninu:-) Borec nám ještě vysvětlil, jak se celej ten mundúr ovládá. Obě ruce na kvéru, zásahy platí do břicha, ramen a zad. Když tě sejmou, tak máš 5s respawn, kdy máš nefunkční bouchačku a nikdo tě nemůže znova zasáhnout.Všichni už to krosili do arény, já vyžahnul poslední kapku lahodného domácího vínka a zanořil se do jejích útrob též :-)

Kvér v rukou, mrazení v zádech, blikající světla a futuristická výzdoba bludiště na pozadí vojenské šedi. Cvičně jsem si zkusil vystřelit z laserové pistole. Malá červená tečka na zdi jasně označovala, kam jsem vystřelil. Nestačil jsem se ani pořádně rozkoukat a už jsem byl pohřben laserovou palbou do říše respawnů. Vzhledem k tomu, že jsem měli o jednoho člena méně, v aréně jsem se celkem naběhal. Ale to bych nebyl já, kdybych si to sem tam neoživil několika akrobatickými kousky. Pravidelně jsem skákal z barelu na barel a čekal, kdo vyběhne z postranní uličky. Po tom co mě zasáhli, jsem už nečekal až odbije 5 vteřin, ale zmizel jsem za nejbližším rohem abych mohl nepřítele překvapit z jiné strany.  Náramně jsem si to užíval.

Po hře jsme si to namířili do parku, trochu se vyvětrat a ještě do nákupního centra pro nějaký zásoby. Každopádně bych si to rád zopakoval...brzy:-)

Rumunské kulturní střípky

Zima člověka moc neláká k venkovním aktivitám, ne že by se nedalo lyžovat nebo bruslit, ale tak nějak je venku fakt ZIMA. Rozhodl jsem se tedy, že zrealizuji alespoň návštěvu divadla. Trocha té kultury ve vytápěném sále přijde vhod a třeba potkám nové a zajímavé lidi.

AIESECáři mě už od začátku ledna honí s projektem Global Village, který proběhne v polovině března. Jedná se o prezentaci České Republiky a její kultury v multikulti prostředí. Nebude tam samozřejmě jenom CR, ale dalších 30 států. Takže všichni účastníci výměných programů dostali za úkol vyřešit prezentaci svojí země. Ale proč mluvím o Global Village, když to měl být článek o kultuře...ehm...vtip je v tom, že díky zajišťování prezentace ČR pro Global Village jsem musel zajít na Českou Ambasádu v Bukurešti.

Vyhledal jsem si kontakt na internetu a při té příležitosti zjistil, že v Bukurešti funguje České Centrum. Kulturou nabité stránky kompletně v Češtině s přehledem Českých kulturních akcí pořádaných v Bukurešti. Kromě toho veškeré novinky týkající se české komunity v Rumunsku a samozřejmě kooperace s Ambasádou. Po hodinovém mlsání jsem narazil na titulek:

Arnošt Goldflam: Dámská šatna

Vzpomněl jsem si na inscenaci této hry z prostředí dámské divadelní šatny v podání hradeckého divadla a hned si vytvořil poznámku do telefonu. V pátek 20. ledna jsem se vydal na představení do malého sálu zdejšího ArCub centra. 80 minutové představení v nastudovaní bukurešťského Národního divadla od režiséra Alexandra Mâzgăreanuva mě stálo v přepočtu necelých 140Kč. Byla to kulturní lahůdka v komorním prostředí a určitě se sem vrátím na další představení.

K dobru vám posílám ještě velmi populární rumunskou zpěvačku Antonii Iacobescu a její poslední hit Pleaca, což může být v překladu něco jako rozchod. Ať máte představu co tady musím poslouchat každý den z reproduktoru svého velmi "taktního" spolubydliče Štefana. Letí to teď v každém radiu a na všech dižinách.