101 tips for living in Bucharest

101 tips to live in Bucharest / Romania 

  More Bucharest stories on my blog from Bucharest!

1. Cockroaches at the dormitory bathrooms - smaller than in Asia but higher in the swarm
2. Always demand receipt form the taxi driver
3. Before taking a picture of a person ASK for PERMISSION.
4. Stray dogs are everywhere - don't feed them and avoid groups of 5+
5. LCD in most buses show alternative routes from the next bus-stop along with bus numbers continuing from there
6. In subway there are private security officers - one in each car
7. There are no timetables for buses on the bus-stops deal with it
8. People on public places use on principle mobile phones with sound ON
9. Very few web pages have English version
10. If you are cold, just hop on any bus and get off on the next station
11. In rush hours don't take bus to get anywhere or you will be late for sure
12. Metro is extremely cheap - use it to get around
13. Travel
14. Always use metro to get anywhere - faster, cheaper, cooler :-)
15. Never believe a taxi driver he has no change
16. Always have the precise sum prepared to pay for taxi
17. There is 1000+ taxis(cabs) around Bucharest and they are cheap
18. If taxi driver says 10 Lei instead of turning on the taximeter you can try to bargain
19. Never argue with a taxi driver about the price AFTER delivery
20. Do NOT ask in a bar to switch football to hockey...EVER
21. Don't bother buying a bus card if you use it once a week or less
22. Caru cu Bere is a must for a traveler - traditional pub with traditional meal
23. Don't expect the waiting staff to be FAST - give em 15 minutes
24. Smile a lot
25. Pay with banknotes not with coins, especially in pubs
26. Draft beer is not a standard here
27. From airport take bus number 783 to the city center - 7 lei(2 ways)
28. Get yourself a FAN - public transportation would be less sweaty
29. Prepare to spend your evenings outside on the bench
30. Bring sunflower seeds to a party - its a local snack
31. Travel more
32. Get a fore arm Tatau with something "deep" in Chinese or Japanese
33. Buy pink T-shirt
34. Take trendy clothes to un-trendy places
35. Pretend to have less money than you have - DEFENSE
36. Cheapest beer is in plastic bottles - tastes OK
37. Anytime you place and order, prepare it to be incorrect on delivery
38. If you just switching from plane to train take bus 780 - will get you directly to Gara de Nord
39. Escape Bucharest to the seaside - Vama Veche, Costinesti, Mamaia
40. Order Chinese food delivery from wuxing.ro only if you want expensive and tasteless parody
41. Best café in town - Café Milano on Piata Romana
42. Try Romanian food - mamaliga, brinza, paine, ciorba, usturoi
43. Best pizza in the town - they have no good pizza in Romania I believe:-(
44. Go to the seaside - Black sea has its charm
45. For exotic food head to hidden Pakistani restaurant called Haveli restaurant - 50+Lei for fully satisfying experience
46.  

Well thats how far I got :-D...maybe you would like to add some? Feel free to leave those in comments. It was a pleasure to live in Bucharest/Romania for those 10 months. Hope to come back and maybe rearrange these tips a little;-)

2013 - added a few more and more to come next time

Pierogi

Na návštěvě u sousedů- Polské Pierogi

Předně se chcu omluvit a možná taky ospravedlnit. Dlouho jsem nic nenapsal..alespoň né česky.
Kromě toho že jsem makal (hehe - jo přesně tak, pařil Assassin's Creed 3) 10 hodin denně tak jsem taky cestoval převážně s anglicky mluvícími přáteli.

Včera na večer jsme se sešli u Lukasze doma. Pohodový 1+1 na Bukurešťském Vitanu, kde bydlí společně se svou ženou a 3 letou dcerkou. Všichni se společně přistěhovali z Polska loni na podzim. Barbara dostala práci u HP a Lukasz jehož duše je skrz na skrz cestovatelská neváhal a podpořil její kariéru. Sám pak našel, jak on vždycky říká, "amazing job" v Ubisoftu a splnil si dětský sen.
V malé kuchyňce pro nás do 5 do rána předešlého dne připravoval polskou národní specialitu. Pierogi nebo po našem pirohy, i když v mojí hlavě mají tyto dvě věci trochu odlišné tvary a chutě, vytvářel podle rodinného receptu.

Já mám ve zvyku chodit všude včas :-D a stejně tak jsem učinil i včera večer. Když jsem dorazil k Lukaszovi s akademickou 45 minutovkou, zjistil jsem, že jsem dorazil první. Co naplat, dali jsme se hned...do pití. Jedno dvě píva a už jsme se začali strachovat, kde jsou ostatní "akademici". Pojedli jsme trochu pirogů, probrali ženský, chlast a rokenrol a ve finále volali Stefanie. Z okolního hluku bylo jasné, že právě sedí v metrou a uhání směrem k Mihai Bravu station. Naštěstí cestou vyzvedla Sebastiana a Alejandra v naší oblíbené hospodě "Na růžku" a tím zároveň průvodce na cestě za vydatnou polskou krmí.

Jak jsem psal v jednom z předchozích postů, psi tady jsou skoro všude a dostat se v pořádku ke mě nebo k Lukaszovi až do bytu je občas o zadnici. Především po setmění, bez znalosti místních smeček a jejich teritorií. Už nikdy se nenecham nachytat na švestkách od Gangu Alea Blajel a jejich část ulice si můžou v klidu značkovat až do Aleluja.

Sraz byl v 7, já dorazil před 8 a v 9 už jsme byli všichni u stolu. Na něm se skvěly kromě hrnce plného horkých pierogů také máslo, sklenice se zlatavým mokem (čti pívo) a bramborovo sýrová pomazánka, která prakticky tvořila náplň pierogů.

Posílení alkoholem jsme na dekorum moc nedbali a sázeli do sebe jeden pirožek za druhým. Trochu máslíčka a posypat solí. Delikatesa, po které se slehla zem...

Příště se dostaneme třeba i k receptu.

Pro dnešek padla a zpět do práce

Bucharest in daily motion - denní život v Bukurešti 9

Rumunské referendum

Sunteți de acord cu demiterea Președintelui României, domnul Traian Băsescu? (Souhlasíte s odvoláním prezidenta Traiana Basescu z funkce?)

DA  x  NU

Možná to víte, možná nevíte. Tady v Romanii se jim znelíbil Basescu, takový místní Václav Klausů. Trochu méně ekonom,  ale o to více mafián. Egomaniaci to budou oba asi tak stejní.


Právě v době prezidentského referenda probíhal den otevřených dveří v Basescově vile - Villa Dante. Jak jsem tak sledoval telku, a tý já běžně moc nedám, připadlo mi, že fronta do Villi Dante byla mnohem delší než ta k volebním urnám. Každý chtěl vidět moderní západoevropské vymoženosti, které si Basescu ze státního rozpočtu pořídil a nechal instalovat ve svém "přiměřeně" velkém hnízdečku. Z videa se můžete dozvědět například to, že Villa Dante stála přes 1 milion € a má přes 400 m čtverečních. Osobně bych za tu hranatou napodobeninu transportního boxu pro kočky nedal ani půl mega €, ale Basescu má asi náročnější kocouře.

Volby probíhají klasicky, jako v ČR. Dva dny - Pátek odpoledne od 14 do 22 a Sobota po celý den. V pátek se moc lidí nedostavilo, kromě toho, že jich většina maká do nevidim, tak mají setsakramentsky jiný starosti než házet papírky do urny. Takže sobota byla hlavní volební den. Po pátečním debaklu, kdy k urnám přišlo jen něco přes 10% Rumunského lidu se klukům celá myšlenka referenda moc nezdála. I přesto, že se ještě ve čtvrtek chvástali jak to tomu PíP spočítají, tak po pátečním mezisoučtu už jim kuráže moc nezbylo.

V pátek po práci jsem si chtěl jít koupit pifsona do nejbližší MEGA IMAGE. Štrádoval jsem si to nejprve do prvního patra pro kočičí hamání, neb Geralt by mi neodpustil kdybych na něj v MEGA zapoměl. Vzal jsem samozřejmě oblíbené těstoviny a i toho předraženého tuňáka. Když jsem se natahoval pro pivko v jednom z regálů, dopadla na mě rázem tvrdě ruka zákona...Security mě plynulou rumunštinou upozornil, že dneska se nepije, že jsou volby.

WTF?! Koho zajímá, že jsou volby, proč bych si jako nemohl pochutnat na vychlazeným "skoropivu", když na něj mám chuť.  

Tak přesně tyhle slova jsem spolkl a s úsměvem jsem mistrovi odpověděl, že limba Romana na mém přijímači nepremává. Borec přepnul do angličtiny a vysvětlil mi, že jsme v perimetru 500m od nejbližší volební místnosti a v tom se alkohol prodávat nesmí. Byl jsem tak zaskočen, že jsem mu slušně odpověděl:

Děkuji za upozornění, netušil jsem, že je zde zavedeno takovéto opatření během voleb.

V sobotu, zatímco se v enormních vedrech menšiny i většiny drali na exkurzi, já se svým novým spolubydličem Marianem, jsme vyrazili do volebních místností. Teodor to v průběhu dne vzdal a jeho revoluční nadšení utichlo v rachotu sobotního fotbalového utkání místního týmu zalito notnou dávkou piva. Zbylo to hold jen na nás, cizinci a 28-letém pracujícím studentovi. Vyrazili jsme po 7 hodině večerní. Mezisoučet hlásil 37% účast. Což může vypadat hodně, ale potřeba je 50% a volby končí za pár hodin.

Po cestě jsme potkali mnoho lidí a Marian měl trochu strach, že s ním jdu až do areálu místní školy, kde měl sídlo volební obvod 429. Raději mě opustil, ještě před ním a poradil mi ať čekám venku. ale co bych to byl za investigativního reportéra, kdybych se nenakýbloval dovnitř. Optal jsem se místní security, jestli je v cajku tady fotit. Ten mě usměrnil, že jo, ale ne přímo ve volební místnosti. Lidi obecně tu koukaj na foťáky s podezřením. Navíc jsem cizinec a nechtěl jsem dostat do držky. Tak jsem se omezil na pár decentních snímků bez obličejů voličů.

A jak to všechno dopadlo:

Účast:  47%

DA: 89%

NU:  11%

Jelikož tu funguje stejnou parlamentní demokracie jako u nás, tak referendum je platné jen při 50% účasti. Lidi byli pár dní trochu namíchnutí ale dlouho jim to nevydrželo. Musejí chodit do háku a živit rodiny, na demokratický sametový revoluce nemají čas ani klíče.

Podle nejnovějších zpráv šli celé výsledky voleb před ústavní soud a výsledné rozhodnutí se odložilo na polovinu září.

Plakáty hlásající Basescu hai, la revedere zůstali viset v ulicích, ale život tu jde dál...snad to vyjde příště!

Bucharest International Air Show 2012

Air Show in Bucharest 

 

 

Last weekend we spent more than few hours on a really exciting event. Bucharest international AIR SHOW & General Aviation Exhibition was held on Baneasa Aurel Vlaicu international airport in Bucharest to celebrate 100 years of aviation history in Romania. 100 years since Aurel Vlaicu first presented acrobatic figures to the audience to amuse them. Considering Tautis is Lithuanian he cold not miss such an opportunity to watch performance of one of Lithuanian biggest starts Jurgis Kairys. Over thirty years from 1970's this acrobatic pilot is polishing his style and honing his skill. Winner of the first Red Bull Airrace in 2003, multiple Freestyle World Acrobatic Champion and inventor of many acrobatic tricks - Cobra, Slide pass, Kairys Wheel, Kairys is leading the international acrobatic team, the AIR BANDITS.

Apart from the show, whole space of Baneasa Aurel Vlaicu international airport was filled with exhibition of different aircrafts. You could touch famous smell the interior of luxury helicopter and hear the roar of veteran Jag. Or you could try to sit in the   In addition, there was all day discotheque. DJ were playing music in between the show events so people could enjoy their stay and savour draft beer and traditional mici with mustard and bread. its a shame that on Sunday there were almost no stalls(10 in total) with draft beer left. At 12 o'clock no beer at all!!!

Most spectacular, however, were the Turkish stars and Frecce Tricolori.

On Saturday I came just in time to spot the acrobatic flips and loops of Turkish stars. Red and white NF-5A and NF-5B aircrafts. There were 8 or more aircrafts in the air and supersonic boom was giving me the chills. I have never seen aircrafts approaching each other so close in supersonic speeds. The pilots could literary watch their comrades dashboards. Considering their speed was over 1,200 km/h those guys have to be crazy. Performing more than 20 tricks, the Turkish stars dominated the afternoon sky with their eagle looking aircrafts.

Formed in 1961 Frecce tricolori are known as a team with the highest number of aircrafts in their acrobatic team in the World. They operate The Aermacchi MB-339-A/PAN subsonic jet trainers and amaze the audience all over the world with their Green/White/Red show. For Frecce tricolori year 2012 is also a milestone. Together with the Romanian anniversary they are celebrating 30 years of teaming up with their aircrafts. Name of their captain Fabio Capodanno was declined countless times during their Sunday's final exhibition.

"9 aircrafts in formation with one solo pilot performing the most dangerous feats taking the breath of ten-thousand headed crowd underneath them."

But it were not the tricks they performed, nor the beautiful weather they had for their performance rather the voice of the commentator that made the SHOW! His accent and passion whit which he described all the acrobatic feats of his comrades along with the wast pieces of interesting information he lavished the audience with - simply amazing. I enjoyed this particular part of the event the most. Might bee due to the 4th beer on the sun:-) Still one of the most ecstatic experience here in Romania.

Saturday afternoon belonged to the Romanian air club - Aeroclubul Romaniei. From aircrafts, helicopters and gliders to parachutes, we were witnessing incredible twilight show. Perfectly timed with no delay the performers reign the sky above Baneasa Aurel Vlaicu International Airport and there were feats to admire. Synchronized parachutes, Skydivers, Helicopters operated so precisely they could stop on the top of a pin and amazing Hawks of Romania. This group formed in 2007 won International Acrobatic Contest in Hungary this year and their Extra 300L aircrafts has something to show. From loops, twists and flyovers they transited to shooting the air balloons directly with their planes above our heads. Spectacular indeed.

Should you ever bee in Bucharest in the time of this Air Show, do not hesitate and attend it. Especially when there is no entrance fee;-)

Bucharest in daily motion - denní život v Bukurešti 8

Stray DOGS - pain and pleasure

Have you heard about stray dogs in Bucharest? Did you know there is more than 100 thousand of the here in Bucharest? Well if not , maybe you at least heard about the most recent incident where street dogs killed 6 year old kid in Suceava or the one from last year when a woman was savaged to death in Bucharest.

For the past 6 months in Bucharest I met a lot of stray dogs. From lonely cute puppies to Caine rau lurking for its pray in the dark alleyways. From the German shepherd to bulldog. From clean and playful to smelly and lazy. From marked and tamed to wild and aggressive. I saw them all...running on the streets, preventing the traffic fluency, chasing "the other gang", raiding the trash in the early mornings, waiting for a cuddle in the evening breeze on buss stops, pretending to be limping to get more food or simply lying in a shade to cool down.

100 000 stray dogs in the streets

Some claim there are over 100 thousand of them in the Romanian capital, some say its just 35 thousand. The truth will be somewhere in the middle. Still, the numbers are considerably falling. At the beginning of the century there were 300 thousand stray dogs, while in year 2006 the number dropped to 200 thousand.

From my observation there is not much of them visible to the public, especially tourists. If you stick to the main streets and boulevards you can often see stray dog begging for food or lying in a shade. But as soon as you sink in to the bowels of the "real" Bucharest you will get completely different picture of stray dogs in Bucharest and also the people around them.

I have been living on 3 different places since the time AIESECers lured me in:-) All of them without exception were/are swarmed with stray dogs. On Sunday I was returning from a late night walk to my newest neighborhood between Mall Vitan and metro station Dristor - strada Blajel. Not far from the entrance to our block there is a small playground. As I was passing it, my ears detected barking. I started to count. One, two, three, four,...adrenalin was pumped into my veins. 5 dogs on the right, 3 dogs on the left. 20 meters to reach the entrance..and the light. My steps stretched, pupils dilated, throat narrowed. Barking was closer and closer behind my back. Where are the keys?! Just keep the pace and walk. I felt the sweat running down my back and the heart pounding. In the bag!!! You are fucked, they got you! 10 meters. Just one glance behind me while tearing the bag apart in a key search. BARKING! Clink, clink...Beep!...save zone behind the door reached. Ass saved....for this time.

In every neighborhood(block of flats packed together so dense you can watch the TV of your neighbors) there are dozens of such dog packs. Mixed races, different aggression level but the same desire - to survive.

Community issue

I don't think they would really hurt me but statistics are clear about it - 75/day - number of people bitten by a dog in Bucharest. Ceausescu was a visionary without conception. He just drove all the people from villages into the town and their dogs just had nowhere to go. So they followed their masters. In a way, the master-dog relationship is still working in here. Although the dogs are stray and free to roam around the city.  They usually stay in their neighborhood and are loyal to specific group of people, specific block. The community in the block on the other hand is taking care of the dogs. In winter they build shelters for them. Giving them food every day. It seems no particular order or system is  in place in here. One time the dogs get food from people living in number 25, sometimes people from 27 are taking care of their shelters.

The people do not ignore the issue, they are aware of the situation and solving it according to their resources. Locals do take care. I observed many and many people in the neighborhood to give food in front of the entrance or watter if the weather is too hot. And it makes me feel much more calm and peaceful inside.

UBI Tripod

Most interesting thing are SHOP dogs or local store dogs. Many shops are taking care of one specific dog. Every day when I am leaving for work, they put dog food and water in front of the shop and pet the dog when starting the day and the same happens when they are closing the shop. I found this particularly amusing and warmhearted. Even on the main boulevards this is happening so you do not have to risk anything to encounter Bucharest mutual affection between Humans and Dogs.

One example for all. Ubisoft is having its own stray dog pack to take care of. It's main star is Tripod. Three legged fluffy creature roaming around Expozitiei street won the heart of UBI security and eventually all the employees. Now he has its own facebook account and better treatment than many regular dogs.

California Ten - Project Romania

One particularly interesting story is present on site of Schnuffie.com. Ten volunteers from California set out for an adventure in to the maze of Bucharest streets and other Romanian locations to help and understand the stray dog issue in Romania. To know more about the culture and mostly to have an adventure they will never forget.

So far my Ass is safe and dogs kept at bay:-) Keep checking the site for more stories...
One video for you :

Bucharest in daily motion - denní život v Bukurešti 7

Euro 2012- obsluha nadevše

Koukáte na fotbal,...i potom co vypadli naši fotbalisté?
Na to už musí bejt člověk hodně velkej fanda fotbalu a nebo se musí opravdu pekelně nudit.

Minulou sobotu jsme taky okoukli ty čutálisty v national TV. Španělso-Francie. Než jsem se nadál, na stole leželo 5 panáků vodky a pár piv. Kopli jsme do sebe první rundu a začali padat sázky. Kunrad by se na zápas nevydržel dívat bez toho, aby byl patřičně motivován. Sázka byla 5Lei na skóre. Stejně jako já i Kuny tipoval 2:1 pro Španěláky, zatímco Tautis hlasoval pro nerozhodný výsledek 0:0. Domácí Vlad a George se shodly na Francouzské výhře 1:0. Ještě než nám servírka donesla druhé pivo, tak začalo pršet. Ne, že by jsme pili tak pomalu, nebo že by snad přišel déšť nečekaně. Jenom to slečně opravdu hodně dlouho trvalo. Úroveň zdejších služeb namíchla především Kunrada. Já jsem si za těch 6 měsíců docela zvykl na to, že nemá cenu očekávat kvalitu. V takovém případě vás totiž i ten průměr docela potěší. O poločase jsme sbalili fidlátka a vydali se najít hospodu jinou.

Tuhle nedělu jsme EURO mánii zakončili v domácí pohodě. Na vítěznou 4:0 Španělů jsme koukli na domácí 1,7m uhlopříčce LG a vybavili svoje hlavy a žaludky slušnou dávku zdejšího piva Skol. Pro dnešek padla, zejtra čekají Settlers online.Nelekjte se toho, že stránka zatím neexistuje. Všechno bude. Jen dočkejte času, jako husa klasu - já to zatím za vás otestuju ;-)
 
A protože jste byli všeci strašně hodní, hodně z vás mi popřálo k narozeninám tak vám posílám krátké video...

Bucharest in daily motion - denní život v Bukurešti 6

Není car jako CAR

Myslel jsem, že tohle téma už otevírat nebudu. Ale nedá se svítit - ani dálkovýma to nespravíte - řidiči jsou jednoduše zrůdy nemyté. Včera mě zas jeden z těch hyperhulvátských skunků málem přejel. Já vím, že jsem nekráčel po chodníku, tak jak diktuje zákon a nabádá příslušník, ale copak píp do píp můžu chodit po chodníku, když tam parkuje 358 a půl CARa. Já nemám nic proti chození po kapotách automobilů. A pan Mazánek mi dá jistě za pravdu, že koukat na lidi z výšky je příjemný pocit. Už, už jsem to včera vyzkoušel, abych dodržoval pravidla silničního provozu a chodil na vyznačeném chodníku. Když vám na něm leží pes, tak ho taky překročíte (...no v Rumunsku možná ne, ale to už je zase jiná písnička). Nebo když máte přes chodník nataženej kabel, prostě se po něm projdete a je to.Vím, že auto není kabel, ale když je tam lidi odkládají stejným způsobem, nemůžou se pak divit, že po nich člověk má chuť šlapat. Podpořen troubením nejbližšího trouby/trumpety ve 4kovým BáWu za mnou, jsem chtěl s chutí aplikovat tento nepsaný zákon ulice.

Není to jenom v tom, že by tu parkovali ty carové úplně všude. Dokonce tady začali oplocovat zelené plochy před bytovkama, protože jinak by se tam nějakej ten CAR nasáčkoval i se svým carem. Je to taky kvůli jejich luxusní ohleduplnosti v rámci celého provozu. Jasně, že ty CARe troubovatej vím, že se nechodí po silnici, ale kvůli tomu nemusíme troubit a škrtat lidi zrcátkem o batohy, že?! "S takovouhle do Evropy nevjedeš ty trumpeto!", vzkázal jsem obstarožní ženštině v Landroveru za přispění notné dávky gestikulační složky komunikace.

Nevím jestli ty cary s ženštinama v autech přitahuje moje nezměrné charisma a nebo mám magnet v kalhotách. Každopádně tohle byla už 3. slovy třetí paní, která se mě pokusila nevybíravým způsobem vytlačit ze silnice. Většinou to vytlačení schytá lak jiného cara, protože moje obliba v nošení batohu s mnoha přezkami je všeobecně známá. Myslím, že i zdejší CARové v nejbrhůdu si brousí zuby a líčí pasti na tuhle zákeřnou kovovou veverku.

Celkově vzato, je to CAR vedle cara hlavně na sídláku a ve středu města. Zatím tu nevymysleli to parádní omezení, jež platí třeba ve Stockholmu, že do centra s carem prostě ne. Takže jediné bezpečné místo jak pro mě, tak pro cary je v metru.

Tydýt pro trumpety a nazdárek kašpárek pro ten rest.

Veslovačka v Herastrau parku

Víkendy jsou ve znamení odpočinku a úklidu. Jak jsem psal minule, on o ten úklid nikdo moc nedbá, ale nejsem holt rumunské prasátko, nýbrž jen prasátko české. A takové české prasátko si alespoň jednou za ten týden v pokoji uklidí a po sobě na hajzlu spláchne. Takže zatímco rumunské prasátko vyspává po páteční pařbě, české prasátko uklízí kuchyň nebo koupelnu. Z čehož jasně vyplývá, že jsem včera na pařbu nešel, ale pořádně jsem doma relaxoval, šel brzo spát a dopřál si pěkných pár hodinek spánku.

Kolem 12 jsem si udělal prvotřídní Brunch - míchaná vejce s orestovanou šunčičkou, Knacke brot (zásoby spolubydliče Andreie), olivy, krájený tvrdý sýr a pár koleček extrémně pálivých papriček piripiri. TO mě nádherně postavilo na nohy. Stačil jsem ještě strčit do pračky jednu várku špinavých fuseklí a jal se vyplňovat finální feedback (rozuměj: seprat naši organizační komisi) projektu GROW, o kterém jsem psal již v únoru. Ale to už mi volal Nickolas, že se od 14:30 jde do Herastrau parku na odpolední siestu. Skočil jsem do sprchy, vytáhnul fusekle z pračky a vyrazil na metro.

14:50 jsem dorazil na stanici metra Aviatorilor - hádáte správně, přišel jsem pozdě:-D Tam už čekalo několik našich studentů, slovy tři slečny,  z GROW. Dal jsem se s Ioanou, Andreou a Marou do řeči. Vypadlo z nich, že zatim nikdo jiný nedorazil, a že prý má přijít nějaký fešák z Belgie. To mě hned bylo jasné, která bije a taky, že o zábavu bude postaráno. A zatímco se holky nemohly dohodnout, jestli se ten novej fešák menuje Kudrát, Kundrád, Kundard, nebo Gunard, Kunrad Haegeman společně s Nickem nakráčeli do našeho stínu.


Sluníčko ve 3 odpoledne je taky celkem krutej protivník, takže jsme se scházeli jak šváby na pivo pěkně v chládku jedné ze zdejších reklamních ploch. Kunrad si nesl pěknou žlutou igelitku v níž schovával nějaké dobroty. Jak jsem zjistil vzápětí,  jednalo se o klasickou dávku 3 plechovek piva, jedněch česnekových bakerolls a balíčku pistácií. Nikolas měl vlastní proviant v báglu na zádech a jediné co mi z něj okamžitě předal, byla moje 1,5 Kg těžká apa alias voda Borsec, o kterou jsem o požádal v našem telefonátu.

I přesto, že už bylo 45 minut po smluveném čase, ozývali se lidi, že buď nedorazí a nebo, že budou mít zpoždění. Who cares. Nastartovali jsme nohy a vyšli směrem na území Herastreu parku. Je to ten největší park v Bukurešti s rozlohou přes 100 hektarů(jo, ten převod jsem si vygooglil:-) a pěkným velkým jezerem uprostřed. Po cestě k němu, jsme se zastavili na zmrzlinu. Tam se k nám připojila ještě Maria - údajně 25 minut zpoždění :-)

Samozřejmě sobota odpoledne, takže všude lidu jako hromádek trusu z myšího albína - až na to, že ta myš nebyl albín. On by ten park byl i pěkný, klidný a pohodový místo, kdyby tu fakt nebylo tolika lidu. To je horší než na Václaváku:-( Proklestili jsme si cestu až k půjčovně lodí a šlapadel. Za šlapadlo 5 lei, za lodičku dalších 5. Protože nás bylo dohromady 7, potřebovali jsme se nacpat do dvou plavidel. Holky, jakožto velké vyznavačky sportu se společně nacpali do šlapadla. Zatímco Kunrad, Nocolas a já, jsme se rozhodli odreagovat při veslování.

To si tak stojíme tu frontu a rozebíráme něco veledůležitého, když se Mara otočí od pokladny a prozradí nám sladké tajemství prodeje lístků. Že tady v této pokladně nám jako lístek na loďku neprodají, protože tady jako prodávají jen na šlapadla. Hlášku o píp píp a rumunském dokonalém systému čehokoliv jsem si nechal od cesty a přeřadili jsme se do druhé fronty. Kluci to nevydrželi a šli si i s otevřeným pivsonem sednout na schody, zatímco mě s vodou nechali na stráži.

Ještě než jsme zase zabředli do debaty o vejci a slepici, Ioana s Andreou se rozhodly vybojovat nám projížďku po jezeře vlastními zbraněmi. Rozuměl jsem tomu tak, že zapojí vnady a mozek. Tak mozek sice zapojily, ale další pomůckou nebyly vnady, ale prachy. Vybraly od nás penízky a někam na 5 minut zmizely. Hned jak se vrátily, tak nám pokynuly, že se máme na frontu vykašlat a jít za nima.

Došli jsme k molu, u kterého jsme, kupodivu, předběhli veškeré lidi ve frontě a také vynechali sofistikovaný systém turniketu, na jehož optákování jsme si museli koupit lístek u paní v pokladně "Tady lodičky ne-e-e". Pouhým jedním shýbnutím pod zábradlí a notnou dávkou drzosti jsme stáli na molu. "Tenhle rom alias cigán alias pán snědší pleti nám tady rezervoval loďku, takže kluci nastupujte. Za chvíli nám přijede šlapadlo a přidáme se k vám"

Tak a teď dokomponujeme tu myšlenkovou rovnici společně...holky uplatily pána jež se stará o předávání loděk klientům a ten nám přihrál první dva vodní dopravní prostředky, které mu přišly pod molo. Takže pánové a dámy, takhle se to dělá v Rumunsku. Čuměl jsem na to jak půl zadele z křoví, ale už bylo uděláno, už bylo hotovo. To, že se právě 4 nezletilé dívky bez ostychu dopustily úplatkářství a ještě na to byly hrdé, jsem mohl tak maximálně akceptovat jako hotovou věc. Jsou to ty chvíle, kdy si říkám - Welcome to Romania!
Zasedl jsem tedy k veslům a odrazil od břehu. Vyvedl jsem veslici na otevřenou vodní plochu a pustil za vesla taky Nika s Kunradem. Oběma to po prvním pivku strašně kecalo a po tom, co je na hladině ještě profackovalo sluníčko, byli k nezastavení. Veslování okusili na 5 minutek (a to hodně přeháním) a pak to přenechali nejstřízlivější osobě na palubě. Já s Kunradem jsme hned odhodili svršky, protože jako jediní jsme toužili po tom se opálit. Ostatní už byli opálený ažaž - geneticky, nebo naopak byli strašně bledý a hned by se spálili.

Původně má být jízda na jednu hodinku, ale jak nás holky upozornily, pokud se jede přes úplatek, tak na tom nezáleží a křižovat jezero můžeme jak dlouho chceme. To se sice všem náramně líbilo, ale jedinej kdo namáhal pracky jsem byl já. Obkroužili jsme tedy ostrůvek. Opalovali se. Upekli pstruha na druhém břehu. Opalovali se. Dali závod se šlapadlem. Postříkali holky...vodou. Opalovali se. Naplnili břicha sváčou z baťůžku. Dopili druhé pivko a láhev vody. Opalovali se. No a pak už jsme vyrazili zpátky k molu. Kunrad zasedl se mnou k veslu a dali jsme to svižným tempem v tandemu.

Tak to bude pro dnešek všechno...karetní intermezzo v japonské zahradě a Wok away čínu k večeři si necháme na jindy. Stejně už jste určitě unavení z toho čtení malých písmenek. Takže Dobrou noc, jsou 3 ráno a já jdu spát.

Praktická hodina Rumunštiny a International sushi

Včera, no ono vlastně už i dneska, se přihodilo hned několik zajímavých věcí. Ale ještě než se k nim dostanu, načrtnu vám pozadí celého příběhu.
Předně jsem byl pěkně unavenej z víkendového paření/práce. Za sobotu a neděli jsem propařil novou kampaň a celé DLC03 ze hry Anno 2070. Pro fanoušky to bude příjemná zábava na několik desítek hodin. Když jsem se pak unavený vrátil v 8 večer domů, stačil jsem něco málo poklidit a hurá do postele. I přesto, že jsem chtěl hned zaujmout pozici spícího nemluvněte, zdejší vedro mě ne a ne nechat usnout. Nakonec mě na Skype odchytla Soha a klábosili jsme do 2 do rána. To už se mě zase spát nechtělo a tak jsem pustil film - Warrior. Doufal jsem, že u něj usnu, ale bylo to drama až do konce (pro fanoušky Rockyho a UFC povinnost), takže jsem nakonec odešel do říše snů až ve 4:15 ráno.

Ráno vstanu. Teda ráno bylo v 11:00 což vlastně bylo i celkem brzo. Měl jsem v plánu najít si tu holiče a zajít hned po ránu shodit to co jsem sbíral na hlavě posledního půl roku. Taky mě čekalo uklízení, protože to jsem o víkendu jaksi nestihnul. Ne, že by tady na tom někomu moc záleželo, ale přece jen chci vařit v kuchyni a ne v chlívku.

Zatímco jsem se pral s mopem a společně s Mr. Properem jsem dokončoval práce v kuchyni, vstal i můj novej spolubydlící. Jmenuje se Andrei a je z Moldávie - Transdniestrie(Podněstersko). Neumí skoro ani slovo anglicky a hraje v symfonickým orchestru na housle. Společně se domlouváme směsicí všech 4 jazyků, kterým dohromady rozumíme. Rumunsky, Česky, Anglicky a Rusky. Jako rodilý Moldavan zná Andrei perfektně nejen Rumunštinu, ale taky Ruštinu a Ukrajinštinu. Překvapil mě v kuchyni zrovna v nejlepším a podařilo se mu převrhnout mi kýbl s vodou :-/ Ptal se mě, jestli nechci něco koupit, že jde do krámu. Zapojil jsem nohy ruce a Češtinu abych mu vysvětlil, že na mě má počkat, a že půjdu s ním. Cinc Minute - 5 minut.

Nejdřív jsme si to namířili do železářství pro karabinu na rozbitej bágl. Posloupnost překladu a komunikace následující: Já na Andreie česko anglicky - on na prodavače Rumunsky - ten zpátky na něj Rumunsky - Andrei na mě Rusko-Rumunsky. Nakonec jsme odešli s nepořízenou, ale hřál mě pocit, že jsem tu zapeklitou sociální interakci zvládl bez trapasu.

Pokračovali jsme pro suk, což je rumunsky limonáda nebo džus. Andrei byl vyprahlý už po 50 metrech chůze. Jsou tady vedra, že by jeden padnul. Prošli jsme se po našem nejbrhůdu (rozuměj: sousedství) a zabloudili až na zdejší márket. Tam jsem konečně sehnal karabinku. Stála 6 RON a byla kovová. Tak mě snad moc neokradli.

Po cestě zpátky dohnala žízeň i mě, ale jako správnej Čech, jsem se nemohl spokojit jen s limonádou a zavelel jsem na bere. Zašli jsme do jedné z malých restauraci, kterých tu mezi paneláky můžete najít bezpočet. V podstatě celé okolí Tineretului a náš blok, jsou taková panelová zástavba, kde v prvních patrech a přízemích najdete především soukromníky, živnostníky a nejrůznější krámky či restaurace. K tomu přidejte všudypřítomné pouliční prodejce a ulice přetékající parkujícími auty, a aby představa byla úplná, tak přidejte několik desítek volně pobíhajících psů.

Protože už bylo po poledni, objednal jsem si kromě točeného Heinekena (0,4 za 6,5 RON = 37Kč) taky domácí těstoviny. Penne all Arabbiata. Varianta bez masa, ale zato pikantní. Restauračka se tvářila na Italskou, tak jsem se nechal za 14 RON=82Kč docela mile překvapit. Během jídla jsme s Andreiem probrali různá témata, od cestování, přes práci až po politiku a kominusmus v Moldávii. Během příjemného posezení jsem se naučil vyjmenovat všechna roční období (primavara, vara, tumne, jarna), říct, které mám nejraději a proč a Ruský sprosťárny necháme na jindy;-)

Zavolala Michaela, že by chtěla zajít ven. Hned jsem toho využil a sešli jsme se na piata Romana. Vlasům se ještě nedostalo řádné péče a odpoledne nám klepalo na dveře, tak jsem jí poprosil o navigaci do nejbližšího kadeřnictví. Dostali jsme se do salonu Gall HairPlay a za půlhodinku mě tam změnili k nepoznání. To vše za pouhých 40 RON = 232Kč. Ještě než jsem byl ostříhán volal Nickolas, že se vydali na nákupy a jestli se k nim nechci přidat.

Po šesté hodině jsem byl sice doma, ale jen na skok. Ani jsem se nepokochal novou hřívou a musel jsem pádit na stanici metra Obor. Dnešní sushi se konalo u Kunrada - Belgického sudenta, který dorazil do Bukurešti taky na stáž s AIESECem. Jeho soukromý byt, který mu firma poskytla se nachází v klidné severovýchodní části Bukurešti.



Když jsem dorazil, všichni už byli na místě. Pěkná sešlost s absolutní kulturní a národností diverzitou.

• Adriane - Brazílie
• Aryo - Indonesie
• Kunrad - Belgie
• Nickolas - Kolumbie
• Lisa - USA
• Martin - Čechy 

Zatímco Lisa s Nickem už připravovali rýži, na kterou jsem přinesl speciální japonský ocet, Andriane a Kunrad rozjížděli muziku. Aryo byl ve frontě na kuchyni aby uvařil pikantní indonéskou rýži a omeletu. Já jsem se přidal k DJování a hned si nalil pivko. Nálada byla velmi veselá, v kuchyni jsme se střídali všichni. Každý pomohl s jinou částí přípravy či úklidu a nakonec si všichni urolovali svoje vlastní sushi. I když se Kunrad s Adriane ze začátku zdráhali, nakonec jim tahle zkušenost vykouzlila úsměv na tváři a začali se těšit, až budou svoje výtvory dlabat.

Ve finále byl stůl plný dobrot, že se to na něj skoro nevešlo. Nastalo obligátní focení, ale během přípravy všem parádně vyhládlo, a tak jsme se na dobrůtky vrhli jak piraně. Po 30 minutách to na stole vypadalo jak po výbuchu a pohled na nás k nezaplacení. Všichni funěli a oddychovali, byli malátní a neschopni pohybu :-)

Kolem desáté se Lisa s Nickolasem rozloučili a zůstali jsme jen ve 4. Noc byla mladá a my museli vydržet do rána svěží abychom doprovodili Adriane na let v 6:30. Kunrad měl perfektní nápad s chlastací hrou - FUck the dealer. Obměněná variace na hádej co mám za číslo a když ne, tak piješ. Pro jistotu jsme se předzásobili 2L pet lehvemi piva Skol a Timisoreana za 8 RON = 45Kč. Dealer, který byl po téhle 30 minutovce nejvíc fucked byl Aryo a během následující 10 minut se odporoučel do říše snů.

Abychom se zabavili, tak jsme se střídali v DJování, a kromě občasného dekorování Aryova bezvládného torsa jsme upekli 2 pstruhy. Kunrad, znalec to zasvěcený, ze země zaslíbené a na pstruhy bohaté, nedbaje veškerých Evropských nařízení a zákonů, propašoval velmi kvalitní materiál až do srdce východní Evropy. Obdivuju jeho odvahu, sám bych se do toho nepustil ani omylem.

"Kunrad, znalec to zasvěcený, ze země zaslíbené a na pstruhy bohaté, nedbaje veškerých Evropských nařízení a zákonů, propašoval velmi kvalitní materiál až do srdce východní Evropy..."

4 hodiny utekly jako voda a dostihla nás únava. I přes Kunradův pokus o roztančení publika, a moji marnou snahu donutit ostatní k pití zvětralého piva jsme pomalu klouzali do říše snů za Aryem. Vysvobodil nás až film How High alias Kdo hulí ten umí a další upečená rybička.

V půl pátý jsme se rozesmátí vydali hledat taxík na postupně se probouzející piata Obor. Sehnat skoro kdekoliv v Centru Bukurešti taxi je samozřejmost, takže jsme se neobtěžovali volat na linku 0219494. Andriane jsme ještě na letišti pomohli přebalit kufr s nadváhou a dojezd nás nemilosrdně zasáhl společně s únavou.

Po šesté ráno jsem zaléhal do postele. Ještě jsem nakrmil Geralta a říše snů mě pohltila. Kdybych si tak aspoň někdy ty sny pamatoval...

Laser Tag v Bukurešti

S děckama z Grow, jsme se minulý týden dohodli, že zajdeme někam ven. Maria se ujala organizace a v parku se odhlasoval laser Tag. Kdybych nekoukal na HIMYM tak bych ani nevěděl o co se jedná. Ale protože jsem Barnyovec, věděl jsem hned o co kráčí:-)

Slovo dalo slovo a facebook zapracoval, takže jsme se nakonec dohodli na návštěvě jedné z mnoha místních arén (Laser Tag arény v Bukurešti). Ze začátku to vypadalo na masivní účast, protože si chtěl každý zahrát a postřílet svoje trenéry :-P Ale ve finále jsem na stanici Politechnica potkal jen Marii. Hmm překvápko - nemilé. Vzal jsem s sebou ještě kolegu Václava, který přijel z Čech otestovat FPS akci Ghost Recon Future Soldier. Takže ve 14:00 na smluveném místě jsme byli jen 4. Celkem zklamání, Václav i já jsme se docela těšili.

Počkali jsme pár (40) minut a nakonec dorazilo všeho všudy 6 lidí. Maria, Raluca, Alina, Horia, Václav a já. Čekání je úmorná věc a tak jsem si jej zpříjemňoval popíjením domácího bílého vína, které jsem dostal vejslužkou v Targu Neamt na Velikonoce. Po 40 minutách toho v lahvi moc nezbylo, ale zato jsem byl odhodlanější než předtím do toho Laser Tagu jít a vykostit někoho laser to laser. Nicolas ještě volal, že by to měl stihnout, tak jsme šli do LASER MEGAZONE a za 20 Lei objednali jednu hru na 20 minutek. Před námi byla ještě jedna skupina školáků, tak jsme sedli, klábosili a já dorazil zbytek vínka. Nakonec se ozval i Nick, že to na hru nestihne, ale dá spicha v AFI Mallu po hře.

Demokraticky (rozuměj přehlasovali nás) jsme rozhodli, že se bude hrát Team Death Match. Červený vs. modrý. Modrý nebo červený? (Albastru si Rosu?) Vybral jsem si náhodně. Nakonec jsem schytal modrýho Dark Vadera. Jo, čtete to správně, není to Darth ale Dark. Kluci z LASER MEGAZONE arény nedostali práva na originál name, tak použili vietnamskou klasiku a udělali zkomoleninu:-) Borec nám ještě vysvětlil, jak se celej ten mundúr ovládá. Obě ruce na kvéru, zásahy platí do břicha, ramen a zad. Když tě sejmou, tak máš 5s respawn, kdy máš nefunkční bouchačku a nikdo tě nemůže znova zasáhnout.Všichni už to krosili do arény, já vyžahnul poslední kapku lahodného domácího vínka a zanořil se do jejích útrob též :-)

Kvér v rukou, mrazení v zádech, blikající světla a futuristická výzdoba bludiště na pozadí vojenské šedi. Cvičně jsem si zkusil vystřelit z laserové pistole. Malá červená tečka na zdi jasně označovala, kam jsem vystřelil. Nestačil jsem se ani pořádně rozkoukat a už jsem byl pohřben laserovou palbou do říše respawnů. Vzhledem k tomu, že jsem měli o jednoho člena méně, v aréně jsem se celkem naběhal. Ale to bych nebyl já, kdybych si to sem tam neoživil několika akrobatickými kousky. Pravidelně jsem skákal z barelu na barel a čekal, kdo vyběhne z postranní uličky. Po tom co mě zasáhli, jsem už nečekal až odbije 5 vteřin, ale zmizel jsem za nejbližším rohem abych mohl nepřítele překvapit z jiné strany.  Náramně jsem si to užíval.

Po hře jsme si to namířili do parku, trochu se vyvětrat a ještě do nákupního centra pro nějaký zásoby. Každopádně bych si to rád zopakoval...brzy:-)

Smoking break at Ubisoft

Konečně i do Rumunska zavítalo jaro. Dokonce jsem dnes ani nevytáhl bundu ze šatníku a do práce šel pěkně v mikině a triku. Za ty 3 dlouhé, chmurné a studené měsíce tady v Bukurešti jsem skoro zapomněl jak slunce vypadá a jak nádherný pocit to je nechat se hřát jeho paprsky...

Je to fajn, ale s nárůstem slunečných dnů taky roste teplota na pracovišti a to znamená, že se v práci potím jako ten vepř. Máme tady sice super-luxusní klimatizované pracoviště, ale ta technicky vypiplaná věc co tu nazývají "air-conditioning" začne pracovat až od příštího měsíce. JJ, je to tak, na budget se hledí všude. Co naplat, aby se mi trenky úplně nepřilepily k zadnici chodím během přestávek alespoň na malou procházku po Ubi.

Designované přestávky, přesně jak doktor předepsal, 10 minut každou hodinu, si však neužívám sám, ale společně se všemi kolegy testery. Naneštěstí téměř všichni tady holdují tabáku. Jejich desetiminutovka se nerovná příjemné procházce na provětrání zapařených partií, ale hektickému bafaní cigaretového kouře v domnění, že se jim pak bude pařit lépe.

Kouří se tu absolutně všude. Před vchodem, ve vyčleněných prostorách, dokonce i na požárním schodišti, na které vede vstup přes dveře s nápisem "Nekouřit". Kdykoliv jdu do práce nebo z práce vítá mě notorický známý odér levného tabáku značky KENT.

Kolega Alessandro, který zaskočil z Itálie na překlad GRFS, si přivezl vlastní zásobu oblíbeného tabáku Mac Baren. A kromě toho, že ten tabák náramně voní, Alessandro jej skladuje ve svém koženém pouzdře lososové barvy aby vydržel déle čerstvý. Kouření je pro něj prostě vášní a bez odpolední poobědové cigarety se neobejde.

Zkrátka den v Ubisoftu z pohledu kuřáka...

9:00 - Práce volá, ale ještě než se posadíme za stroje, dáme jedno před budovou. Cosmin je v Ubisoftu nováček, ale před prací si vychutná jednu a někdy i dvě cigaretky. Společně s kávou ho to prý dostatečně připraví na pracovní shon. Tedy, tak to alespoň bylo doposud. V Ubisoftu pracuje celý jeden den a já ho načapal, jak bafá před prací v jeho první den. Přeji mu hodně štěstí v jeho budoucí kariéře testera :-)

9:50 - Uf, myslel jsem, že tu první hodinu nepřežiju. Beru mikinu a jdu na čouda. A nejsem sám, Radu-Dumitru Barbosa, kolega z QC-LOCalization si spokojeně vykračuje na čmouda před Ubi. Je mu 24 let, k testování her měl vždycky blízko, protože paření je jeho koníčkem. Ubisoft ho nalákal na využití oblíbeného jazyka - Němčiny. To bylo v červnu roku 2010. Teď testuje Ghost Recon Future Soldier a o přestávkách chodí kouřit Kentky před Ubi.

10:50 - Konečně pauzička na cigárko, ať mi nikdo nevykládá, že pohled na staveniště a tabáček je ztráta času. Pánové z developer testing týmu si dopřávají tento výhled každou přestávku. Když se jich ptám, jak dlouho pracují v Ubi, oplácí mi otázkou na moje zařazení. Zjišťují, že dělám na testování jazykových verzí...a první co z nich vypadne po tomhle zjištění je jméno naší kolegyně. Oni ani nevědí, kde sedíme, ale přehled o pěkných bábovkách mají perfektní. Takže hned rozjíždíme debatu na toto sexy téma:-)

12:15 - 5 minutek do konce pauzy. Oběd ještě nestačil zaparkovat v žaludku, ale vředy už očekávají dávku nikotinu.

13:50 - Dneska jsem se rozhodl, že kouření nadobro nechám, takže odpolední cigárko už není na programu dne.

14:50 - Jdu si zapálit, nebo ten krám rozkopu a tuhle zpropadenou verzi hry taky.

15:50 - Já prostě nemůžu bez té cigarety vydržet, ale co mě láká ještě víc je ten příjemný pokec s kolegy.

16:50 - Ještě hodinku a valim dom.

17: 50 - Dneska padla, takže poslední cigárko na balkonu, kde se nesmí kouřit a frnk HOME.

Tak se mějte a zase někdy příště...dáme cigárko;-)

Bucharest in daily motion - denní život v Bukurešti 4

Stres a bída MHD alias populační odysea

Dnešní příspěvek udělá radost především skalním příznivcům mého peprného vyjadřovaní a adrenalinového sarkazmu. Připravte se na exkurzi do temných zákoutí lingvistické kreativity obhroublých výrazů, totální absenci taktu a důstojnosti a ...možná přijde i kouzelník. V případě, že jsem ve vás vzbudil dojem, že se bude jednat o vtipný příspěvek, vás musím zklamat. Jedná se o rektálně-fekální ódu na přelidněnost zdejší bezbřeze tolerantní metropole, která si usurpuje pojmenování Paříž východu. Nezapomeňte si připravit toaletní papír!


Všichni asi znáte tu pohádku o nacpávačích v japonském metru. I bez pohádkového Dědy mráze, v tomto případě strejdy nacpávače bylo japonské metro zážitek. To samé se dá říci o tom Bukurešťském. JE TO ZÁŽITEK. Ten dnešní byl extrémně výživný. Zatímco jsem měl jednu ruku ve svém rozkroku a nohu v rozkroku někoho jiného, moje další končetiny jsem nevnímal, jelikož i bez nacpávačů se zdejší ultravnímaví a extrémně pozorní občané cpali do metra tak vehementně, že mi přiškrtili tepny do nich vedoucí. Já vím, že je to otázka zvyku, ale ať se na mě pánové nezlobějí, když už vím, že bude v metru lidí jako produktů rektálního posilování, mohli by se připravit na bitvu deodorantů něčím jiným než dávkou své ranní cibulačky. Nejsem žádná panička, pipinka nebo šamponmaster, ale ten smrad je ultrakolosálně k vyloučení ranního obsahu žaludku orálním otvorem. Zlaté stiky toffu! A zatímco pánové nám smrdí jako čerstvě vystavená lejnora, tak dámy nešetří obhroublými výrazy a především brutální silou. Kdo by si po ránu nepřál namasírovat, že? Tuhle masáž bych si s váma vyměnil a ještě bych vám ji zaplatil. Tři lokty vám masírujou žebra, dvě kolena hrají přesilovku na váš břich a paní na mě civí proč jí jako šaham na záda svými tvářemi...no aspoň, že se nemusím ničeho držet. Na tuty totiž v týhle tlačenici nespadnu.

Další paní čumí jak půl prdele z křoví a diví se, že jsem jí šlápnul na nohu. No bodejť by ne, když se na mě tlačí 256 tisíc stejně imbecilních kriplmástrů jako je ona. A zatimco ona syčí jak papiňák, můj tlakáč už upouští páru. "Nemůžu za to, že je tu lidí jak zbytků po sloní defekaci," od plic, s usměvem na rtu jsem jí česky proplesnul mezy půlky který měla místo ksichtu a valil si to svižným tempem na přestup.

Taaaaak a teď přišel čas na ten toaleťák, který žmouláte v ručičkách...hotovo?...paráda, můžeme to všechno spláchnout pěkně do hajzlu.

Čest pěst a slunce v duši.

Bucharest in daily motion - denní život v Bukurešti 3

Křižování nikoliv křížování

Už jsem si toho všiml vícekrát, zejména při jízdě v MHD. Víte jak, není co dělat, muzika v telefonu oposlouchaná a oči občas zabloudí na ty ztracený existence kolem vás, aby se mozek nemusel kochat myšlenkami o vlastní ztracené existenci. Především starší generace, ale není výjimkou ani ta mladší, sundá rychle rukavice a provede notoricky známé gesto. Někdy jen jednou, někdy až třikrát. Vše trvá pár vteřin.
Až zjistím proč to dělají, tak updatuju tenhle post. A kdyby mě chtěl někdo z vás touto znalostí obdařit, neváhejte napsat do komentářů, odměna vás nemine.

Jako bonus tady někteří profesionální MHD jezdci čtou po cestě Bibli.

Raději se podívejte na portál do mého chrámu, ve kterém přijímám pod obojím chléb herní a víno překladatelské.

Další postřehy z Bukurešti najdete ZDE.

Bucharest in daily motion - denní život v Bukurešti 2

Toaletní intermezzo

aneb jak si na rumunských záchodech noviny nepřečtete. I tak by se dnešní záznam ze série Bucharest in daily motion mohl nazývat.
Navštívil jsem tady už hodně podniků, od barů, hospod a restaurací, přes veřejné instituce a studentské kluby až po soukromá bydla studentíků a pracantů. Každá zastávka je trochu jiná, o zákazníka/hosta se personál/majitel stará rozdílně. Někde mají na tvářích úsměv a ochotu na jazyku, jinde kamenný ksicht a ledovou auru v základní výbavě. Stejně tak se liší kvalita poskytovaných služeb. Za ty dva měsíce jsem si zvykl na ledacos a vytvořil mapu míst, kam se rozhodně vydat a kam už nikdy nevkročit. Na co si ale jak se zdá nezvyknu je rumunská záliba ve vychlazených toaletách.

Kdykoliv tady jdu na záchod ve veřejném podniku, mám strach aby mi při "malé domů" nezůstal v ruce krápník. O "velké domů" se bojím vůbec pomyslet. Mnoho z vás, moji přátelé, se rádo posadí a vychutná si čisté záchodky s časopisem v ruce. Tady by vám, pánové a dámy, přimrzla stehýnka k prkýnku! A nejen, že je to nepříjemné, je to zároveň o zdraví. Představte si, jak se rozehřátí z tancování nebo živé debaty jdete "uvolnit" a dýchne na vás 10 stupňů Celsia...to vám pěkné zchladí hlavy a zmrazí náladu. Kluci by tady měli na "hajzlíkách" pořádně přitopit, protože to má kauzální efekt:

vyprázdněný host - spokojený host - zábavný a platící host

Dost už té toaletní litanie, raději se pokochejte pohledem na upravené bukurešťské silnice:

Bucharest in daily motion - denní život v Bukurešti 1

Je zima, mrzne až praští, sluníčka pomálu. Nejlepší čas zalézt ke kompíku a něco na něm dělat. Kromě pořádného paření, které si užívám v práci dosytosti, jsem se rozhodl, že vás budu zásobovat aktuálními postřehy, zajímavostmi a komentáři dění v Bukurešti, kolem mě. Když budete hodní, přidám i pěkné foto:-)

A jelikož jsme na dvoujazyčném blogu, upřímně mám problém přepínat z jednoho jazyku do druhého, přičemž se do nich sáčkuje ještě ten třetí, budou příspěvky psány v jazyku, který aktuálně dominuje mým hemisférám.

Pro dnešek dostanete tak maximálně po papuli, protože jsem přišel pozdě do worku a nemůžu se vypisovat, musím jít pařit...pracovně samozřejmě! Proč jsem přišel pozdě se dozvíte v některém z následujících dílů, takže stay tuned...

Sushi night minulou sobotu

Sněhová kalamita v rumunské metropoli

Stejně tak jako se sněhová kalamita přehnala přes Českou Republiku tak dnes dorazila také do Bukurešti. Kalamita doslova a do písmene. V podvečer včerejšího dne ještě nebylo po sněhu ani památky. Když jsem dnes ráno vyšel ven z naší víceúčelové komančské stavby, bylo před domem více než 20cm nového sněhu a vydatně sněžilo. Houkání hasičských a záchranářských sirén bylo všudypřítomné. Jedna siréna se ztrácela mezi troubením taxikářů kličkujících na zasněžené vozovce, aby byla vzápětí nahrazena sirénou novou. Silničáři opět zaspali!

Přes veškerý zmatek na ulici jsem byl docela rád, že je zima konečně zimou se vším všudy, co k ní patří. Sníh mi pomalu tál na tvářích a chlad se zakusoval do konečků prstů. Nasadil jsem rukavice a svižným tempem vyrazil na metro. Stanice Tirenetului je 6 minut rychlé chůze daleko. Hodinky ukazují 7:25. Dneska to bude o chlup.


Ale není něžný všechen sníh co padá...některý má podobu neforemné 20 kilové masy ledu a zrovna něžně vás po tváři nepohladí. Obzvláště padá-li z 8 patrové budovy. Štráduji si to cestou-necestou, kde už lidé vychodili cestičky a nadávám na důchodce, co zdržují. "--BÁC--" Uprostřed předjíždění pomalého párečku důchodců na chodníku před lékárnou, těsně před mou levou nohu dopadá neforemná masa ledu a roztříští se na malé kousíčky. Nestačil jsem ani mrknout, natož abych si nechal proběhnout pověstný život před očima. Jsem si zcela jist, že ten obrovský kus zledovatělého sněhu by mě rozmáčkl jako červa. Která lucka zařídila, že ten obrovský kus ledu proletěl centimetry od mé hlavy a dopadl těsně přede mne a co se to vůbec stalo...?! Ani jsem se neohlédl, nezkoumal co přesně a kam dopadlo. Prostě jsem kráčel stejně svižnou chůzí dál, rovně, bez přemýšlení, tělo automaticky vykonávalo naučené motorické pohyby. Z šoku mě vytrhl až klakson projíždějícího taxíku a já si uvědomil, že stojím uprostřed silnice, na přechodu, na červenou, živý...Tlumený zvuku sirény rychlé záchranné služby mi připomenul, že někdo jiný možná neměl takové štěstí jako já.

Teď koukám, jak se za oknem "čerti žení" a čekám na reaktivaci Uplay účtu. Doufám, že mě ta sněhová kalamita nedostane zítra,  abych mohl testovat náš/váš nejnovější herní přírůstek.

Demonstrace v Rumunsku - Universitate Bukurest

Nevím kolik se toho doneslo do české kotliny, a zda-li to byly "zaručené" informace našich novinářských es. Nicméně v Bukurešti, potažmo v celém Rumunsku probíhají již od čtvrtečního večera demonstrace.

http://graphis-artwork.blogspot.com/2012/01/protest.html

To si takhle v sobotu večer popíjím svého "Bílého Rusáka" v neznámém baru v Bukurešti, (ne)poslouchám hovor zdejších AIESECářek a do toho sleduji LCD TV jež je zde přítomno snad na každém rohu. Většinou hrají muziku, ať už tradiční nebo moderní, ale dneska se na obrazovce míhají lidi s transparenty a policejní kordony.
Nedalo mi to a ptám se svých rumunských kolegů z AIESEC o co jako jde. Celkem v klidu a ležérně mi odpoví, že je to demonstrace tady v Bukurešti. Pár tisíc lidí se rozhodlo, že je malá zima na to aby se šli vydovádět na známé náměstí Univerzitate v srdci Rumunské metropole. Proč? Tak na tuhle záludnou otázku se mi vzápětí dostalo několika různých odpovědí, které se v průběhu víkendu měnily. Nicméně jedno, či možná vše z následujících:

• Veřejná ambulantní služba má přejít do soukromých rukou
• Prezident se znelíbil mnoha občanům a tak vyšli do ulic
• Úsporná opatření vlády
• Všeobecná korupce ve státním sektoru

Demonstrace probíhaly po celý víkend a to nejen v Bukurešti, ale ve všech velkých městech v Rumunsku. Ještě v pondělí bylo možné najít na Univerzitate zkrvavené dlažební kostky a rozbité výlohy. Bez rabování a potyček se to samozřejmě neobešlo. Záznam z demonstrace v rumunské televizi můžete shlédnout zde

Czech made aneb tuňáková náplast od Hamé

Dneska jsem si udělal malý výlet po okolí. Nastudoval jsem na internetu autobusové a tramvajové linky a vydal se prozkoumávat Bukurešť na vlastní pěst. Počasí bylo nádherné a přímo vybízelo k aktivitě. Lítačka- mám. Peněženka - mám. Mobil s GPS - mám. Můžu vyrazit. Trasa tramvaje číslo 1 začíná kousek od mého bytu, projíždí východní část města a obloukem kolem středu se stáčí ke stanici metra Basarab. Přestupní stanice mezi M4 a M2, jedna z těch, které míjím ráno při cestě do práce. Říkal jsem si, že po troše průzkumu by se dala využít pro jednodušší a rychlejší spojení do Ubisoftu na Blvd. de Expozitiei. Na zastávku jsem dorazil pozdě, sice jen o pár vteřin, ale tramvaj číslo 1 už mi ujížděla před nosem. Nevadí, počkám na další...netrvalo dlouho(6 minut) a na zastávku Liceul Nikolai Gregoresku dorazila další souprava.

Hned po nástupu jsem hledal sedačku. Přeci jen jedu až na konečnou stanici. Jenže v samotné tramvaji bylo míst k sezení poskrovnu. Celkově velmi prostorná, ale sedadel není dostatek ani pro chudáky důchodce.
Rychlostí mě tramvaj poměrně hodně zklamala - rychlost na úrovni sprintujícího důchodce a neuvěřitelně dlouhé zastávky jsou kořeněné semafory jež tramvaj zastavují na každé druhé křižovatce. Po půl hodině za kterou je metro schopné mě dopravit na druhý konec centra i s přestupem, se tramvaj dostala jen o 7 zastávek dál a řidič stihl vykouřit cigaretku na stanici Post Vitan. Začínám mít hlad.

Přehodnocuji plán a vystupuji na následující vhodné stanici s tím, že zajdu na pojišťovnu zařídit kartičku. Odsouvám to delší čas a co kdyby mě srazil nějaký ten "car" když přebíhám na červenou. Vystupuji tedy na stanici Piata Muncii a atakuji místní ředitelství Casa Naţională de Asigurări de Sănătate (čti všeobecná zdravotní pojišťovna). Můj pokus o napadeni zastavuje ochranka - obešlo se to bez klepet ale ruce a nohy jsme při tom použili všichni na to abychom rozbourali jazykovou barieru. Vysvětlili mi, že dneska už ne, že mají zavřeno. Co naplat, že na stránkách jsou otvírací hodiny o 3 hodiny delší. Tady seš v Rumunsku chlapče, zvykej si. Zkontroluji aspoň umaštěnou A4 přilepenou na dveřích abych mohl dorazit zítra na čas. Ochranka pomáhá s překladem jak to jde - asi si vzali příklad z naší policie "pomáhat a chránit". Naučíme se tedy společně dny v týdnu - já Rumunsky, oni Anglicky. Vineri znamená pátek a otvíračka jen do jedné. Super! Moje tour nebyla úplně zbytečná. Zaženu kručibřicha, poděkuji "mulţumesc" a dávám klukům "la revedere" na shledanou.

Cestou zpátky beru rychlejší a pohodlnější autobus 104. Jelikož mě už přepadá pan hlad s velkým H zalomím to do nejbližší MEGA IMAGE a drancuji regály. Samozřejmě, že jen očima. A právě ty upoutal český nápis na jedné z plechovek. Kdo mě zná, ten ví, že těstoviny + olivy + tuňák = záruka dobře nakrmeného Holistra. A právě nápis tuňák s typickým českým ň jsem našel na plechovce kterou vyrobilo Hamé. Dokonce cena byla velmi potěšující. Podporuji českou značku a tahám tu rybku pěkně k pokladně.Už teď se mi sbíhají sliny. Jen co se dovaří těstoviny, bude dlabanec.

Původně jsem chtěl sice zavítat do Muzea historie a umění, ale to do zítřka počká. Teď už mě čeká jen tuňák od Hamé, Olivy a pořádná dávka těstovin.

Z kuchyně na mě už volají uvařené Fusilli abych je šel spapkat takže "Noapte bună" alias dobrou noc a někdy příště v tramvaji autobuse.