Zobrazují se příspěvky se štítkempostřehy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempostřehy. Zobrazit všechny příspěvky

středa 22. srpna 2012

Bucharest in daily motion - denní život v Bukurešti 9

Rumunské referendum


Sunteți de acord cu demiterea Președintelui României, domnul Traian Băsescu? (Souhlasíte s odvoláním prezidenta Traiana Basescu z funkce?)

DA NU

Možná to víte, možná nevíte. Tady v Romanii se jim znelíbil Basescu, takový místní Václav Klausů. Trochu méně ekonom,  ale o to více mafián. Egomaniaci to budou oba asi tak stejní.


Právě v době prezidentského referenda probíhal den otevřených dveří v Basescově vile - Villa Dante. Jak jsem tak sledoval telku, a tý já běžně moc nedám, připadlo mi, že fronta do Villi Dante byla mnohem delší než ta k volebním urnám. Každý chtěl vidět moderní západoevropské vymoženosti, které si Basescu ze státního rozpočtu pořídil a nechal instalovat ve svém "přiměřeně" velkém hnízdečku. Z videa se můžete dozvědět například to, že Villa Dante stála přes 1 milion € a má přes 400 m čtverečních. Osobně bych za tu hranatou napodobeninu transportního boxu pro kočky nedal ani půl mega €, ale Basescu má asi náročnější kocouře.


Volby probíhají klasicky, jako v ČR. Dva dny - Pátek odpoledne od 14 do 22 a Sobota po celý den. V pátek se moc lidí nedostavilo, kromě toho, že jich většina maká do nevidim, tak mají setsakramentsky jiný starosti než házet papírky do urny. Takže sobota byla hlavní volební den. Po pátečním debaklu, kdy k urnám přišlo jen něco přes 10% Rumunského lidu se klukům celá myšlenka referenda moc nezdála. I přesto, že se ještě ve čtvrtek chvástali jak to tomu PíP spočítají, tak po pátečním mezisoučtu už jim kuráže moc nezbylo.



V pátek po práci jsem si chtěl jít koupit pifsona do nejbližší MEGA IMAGE. Štrádoval jsem si to nejprve do prvního patra pro kočičí hamání, neb Geralt by mi neodpustil kdybych na něj v MEGA zapoměl. Vzal jsem samozřejmě oblíbené těstoviny a i toho předraženého tuňáka. Když jsem se natahoval pro pivko v jednom z regálů, dopadla na mě rázem tvrdě ruka zákona...Security mě plynulou rumunštinou upozornil, že dneska se nepije, že jsou volby.


WTF?! Koho zajímá, že jsou volby, proč bych si jako nemohl pochutnat na vychlazeným "skoropivu", když na něj mám chuť.  
Tak přesně tyhle slova jsem spolkl a s úsměvem jsem mistrovi odpověděl, že limba Romana na mém přijímači nepremává. Borec přepnul do angličtiny a vysvětlil mi, že jsme v perimetru 500m od nejbližší volební místnosti a v tom se alkohol prodávat nesmí. Byl jsem tak zaskočen, že jsem mu slušně odpověděl:

Děkuji za upozornění, netušil jsem, že je zde zavedeno takovéto opatření během voleb.
V sobotu, zatímco se v enormních vedrech menšiny i většiny drali na exkurzi, já se svým novým spolubydličem Marianem, jsme vyrazili do volebních místností. Teodor to v průběhu dne vzdal a jeho revoluční nadšení utichlo v rachotu sobotního fotbalového utkání místního týmu zalito notnou dávkou piva. Zbylo to hold jen na nás, cizinci a 28-letém pracujícím studentovi. Vyrazili jsme po 7 hodině večerní. Mezisoučet hlásil 37% účast. Což může vypadat hodně, ale potřeba je 50% a volby končí za pár hodin.



Po cestě jsme potkali mnoho lidí a Marian měl trochu strach, že s ním jdu až do areálu místní školy, kde měl sídlo volební obvod 429. Raději mě opustil, ještě před ním a poradil mi ať čekám venku. ale co bych to byl za investigativního reportéra, kdybych se nenakýbloval dovnitř. Optal jsem se místní security, jestli je v cajku tady fotit. Ten mě usměrnil, že jo, ale ne přímo ve volební místnosti. Lidi obecně tu koukaj na foťáky s podezřením. Navíc jsem cizinec a nechtěl jsem dostat do držky. Tak jsem se omezil na pár decentních snímků bez obličejů voličů.

A jak to všechno dopadlo:

Účast:  47%
DA: 89%
NU:  11%

Jelikož tu funguje stejnou parlamentní demokracie jako u nás, tak referendum je platné jen při 50% účasti. Lidi byli pár dní trochu namíchnutí ale dlouho jim to nevydrželo. Musejí chodit do háku a živit rodiny, na demokratický sametový revoluce nemají čas ani klíče.

Podle nejnovějších zpráv šli celé výsledky voleb před ústavní soud a výsledné rozhodnutí se odložilo na polovinu září.

Plakáty hlásající Basescu hai, la revedere zůstali viset v ulicích, ale život tu jde dál...snad to vyjde příště!

úterý 3. července 2012

Bucharest in daily motion - denní život v Bukurešti 8

Stray DOGS - pain and pleasure

Have you heard about stray dogs in Bucharest? Did you know there is more than 100 thousand of the here in Bucharest? Well if not , maybe you at least heard about the most recent incident where street dogs killed 6 year old kid in Suceava or the one from last year when a woman was savaged to death in Bucharest.

For the past 6 months in Bucharest I met a lot of stray dogs. From lonely cute puppies to Caine rau lurking for its pray in the dark alleyways. From the German shepherd to bulldog. From clean and playful to smelly and lazy. From marked and tamed to wild and aggressive. I saw them all...running on the streets, preventing the traffic fluency, chasing "the other gang", raiding the trash in the early mornings, waiting for a cuddle in the evening breeze on buss stops, pretending to be limping to get more food or simply lying in a shade to cool down.

100 000 stray dogs in the streets

Some claim there are over 100 thousand of them in the Romanian capital, some say its just 35 thousand. The truth will be somewhere in the middle. Still, the numbers are considerably falling. At the beginning of the century there were 300 thousand stray dogs, while in year 2006 the number dropped to 200 thousand.

From my observation there is not much of them visible to the public, especially tourists. If you stick to the main streets and boulevards you can often see stray dog begging for food or lying in a shade. But as soon as you sink in to the bowels of the "real" Bucharest you will get completely different picture of stray dogs in Bucharest and also the people around them.

I have been living on 3 different places since the time AIESECers lured me in:-) All of them without exception were/are swarmed with stray dogs. On Sunday I was returning from a late night walk to my newest neighborhood between Mall Vitan and metro station Dristor - strada Blajel. Not far from the entrance to our block there is a small playground. As I was passing it, my ears detected barking. I started to count. One, two, three, four,...adrenalin was pumped into my veins. 5 dogs on the right, 3 dogs on the left. 20 meters to reach the entrance..and the light. My steps stretched, pupils dilated, throat narrowed. Barking was closer and closer behind my back. Where are the keys?! Just keep the pace and walk. I felt the sweat running down my back and the heart pounding. In the bag!!! You are fucked, they got you! 10 meters. Just one glance behind me while tearing the bag apart in a key search. BARKING! Clink, clink...Beep!...save zone behind the door reached. Ass saved....for this time.

In every neighborhood(block of flats packed together so dense you can watch the TV of your neighbors) there are dozens of such dog packs. Mixed races, different aggression level but the same desire - to survive.

Community issue

I don't think they would really hurt me but statistics are clear about it - 75/day - number of people bitten by a dog in Bucharest. Ceausescu was a visionary without conception. He just drove all the people from villages into the town and their dogs just had nowhere to go. So they followed their masters. In a way, the master-dog relationship is still working in here. Although the dogs are stray and free to roam around the city.  They usually stay in their neighborhood and are loyal to specific group of people, specific block. The community in the block on the other hand is taking care of the dogs. In winter they build shelters for them. Giving them food every day. It seems no particular order or system is  in place in here. One time the dogs get food from people living in number 25, sometimes people from 27 are taking care of their shelters.

The people do not ignore the issue, they are aware of the situation and solving it according to their resources. Locals do take care. I observed many and many people in the neighborhood to give food in front of the entrance or watter if the weather is too hot. And it makes me feel much more calm and peaceful inside.

UBI Tripod

Most interesting thing are SHOP dogs or local store dogs. Many shops are taking care of one specific dog. Every day when I am leaving for work, they put dog food and water in front of the shop and pet the dog when starting the day and the same happens when they are closing the shop. I found this particularly amusing and warmhearted. Even on the main boulevards this is happening so you do not have to risk anything to encounter Bucharest mutual affection between Humans and Dogs.

One example for all. Ubisoft is having its own stray dog pack to take care of. It's main star is Tripod. Three legged fluffy creature roaming around Expozitiei street won the heart of UBI security and eventually all the employees. Now he has its own facebook account and better treatment than many regular dogs.

California Ten - Project Romania

One particularly interesting story is present on site of Schnuffie.com. Ten volunteers from California set out for an adventure in to the maze of Bucharest streets and other Romanian locations to help and understand the stray dog issue in Romania. To know more about the culture and mostly to have an adventure they will never forget.

So far my Ass is safe and dogs kept at bay:-) Keep checking the site for more stories...
One video for you :

neděle 1. července 2012

Bucharest in daily motion - denní život v Bukurešti 7

Euro 2012- obsluha nadevše


Koukáte na fotbal,...i potom co vypadli naši fotbalisté?
Na to už musí bejt člověk hodně velkej fanda fotbalu a nebo se musí opravdu pekelně nudit.

Minulou sobotu jsme taky okoukli ty čutálisty v national TV. Španělso-Francie. Než jsem se nadál, na stole leželo 5 panáků vodky a pár piv. Kopli jsme do sebe první rundu a začali padat sázky. Kunrad by se na zápas nevydržel dívat bez toho, aby byl patřičně motivován. Sázka byla 5Lei na skóre. Stejně jako já i Kuny tipoval 2:1 pro Španěláky, zatímco Tautis hlasoval pro nerozhodný výsledek 0:0. Domácí Vlad a George se shodly na Francouzské výhře 1:0. Ještě než nám servírka donesla druhé pivo, tak začalo pršet. Ne, že by jsme pili tak pomalu, nebo že by snad přišel déšť nečekaně. Jenom to slečně opravdu hodně dlouho trvalo. Úroveň zdejších služeb namíchla především Kunrada. Já jsem si za těch 6 měsíců docela zvykl na to, že nemá cenu očekávat kvalitu. V takovém případě vás totiž i ten průměr docela potěší. O poločase jsme sbalili fidlátka a vydali se najít hospodu jinou.

Tuhle nedělu jsme EURO mánii zakončili v domácí pohodě. Na vítěznou 4:0 Španělů jsme koukli na domácí 1,7m uhlopříčce LG a vybavili svoje hlavy a žaludky slušnou dávku zdejšího piva Skol. Pro dnešek padla, zejtra čekají Settlers online.Nelekjte se toho, že stránka zatím neexistuje. Všechno bude. Jen dočkejte času, jako husa klasu - já to zatím za vás otestuju ;-)
 
A protože jste byli všeci strašně hodní, hodně z vás mi popřálo k narozeninám tak vám posílám krátké video...

pondělí 21. května 2012

Zápisky bílého žoldáka

Ubi Ulearn system a další možnosti vzdělávání v Ubisoftu




 "Viděli jsme jednoho z těch grázlů jít u cesty. Byl úplně zfetovaný a na krku měl náhrdelník z lidských uší. Měl jich tam snad dvacet. Přemýšleli jsme, jestli ho pro dobro lidstva zastřelíme, nebo přejedeme..."

Když se v práci zrovna netestuje a nebo se nepřekládá, nebo nedejbože nechodí na meetingy...tak je celkem klid a můžeme si dělat do kopy co se nám zlíbí. Většinou to schytá U.LEARN systém a některá z e-learningových prezentací. Ubisoft se o svoje zaměstnance v tomto ohledu stará poměrně dobře. Prezentace jsou přehledné a lehce k nalezení. Každý nováček dostane v prvním e-mailu "UBI guide book", který mu zároveň svěřený HR pracovník předá do ruky v den nástupu. V něm najde veškeré informace relevantní pro jeho pozici a mimo jiné taky odkaz na U.LEARN. Prezentace jsou v angličtině nebo francouzštině. Na výběr je od "BUG identification & reproduction", přes "Be creative" až po "Manage individual performance" což v zásadě pokrývá 3 oblasti rozvoje - JOB, CORE a MANAGERIAL.

"Pustil jsem to tam, ti se rozlítli jak vrabci a byl klid. Druhý den nám přišlo do toho hotelu asi patnáct lidí poděkovat, nosili jídlo, dárky …"

Ale vzhledem k tomu, že jsem se připojil ke zdejšímu tréningovému týmu AIESEC Bukurešť tak ve volných chvílích připravuji prezentace a materiály pro úspěšné vedení celého tréningu. Kluci, respektive holky mají shortage of staff, tak jsem se uvolil jim občas vypomoci s předáváním znalostí. Z toho vyplývá, že poslední dobou ty volné pracovní chvilky trávím sháněním a pročítáním materiálů pro kouče a trenéry. Zrovna v neděli jsme si s Roxanou odbyli tandemovou premiéru v podobě "Facilitation skills" pro nejnovější přírůstky do řad trenérů v rámci projektu TEEN PATROL.

"Okem profesionála jsem pozoroval ochranku válející se s kalašnikovem pod hlavou ve stínu...Africká koncepce osobní ochrany je fajn, ale rozhodně vám nezaručí, že vás nezabijí."

Kromě toho jsme (rozuměj Čeští hokejisté) taky vyhráli bronzovou medaili na MS v hokeji 2012. Celou tu patálii jsem sledoval online, povětšinou s polským, ruským a nebo anglickým komentářem. Na finský a švédský se ještě moc necítím, ale třeba příště:-) Rumuni jsou stejně jako všichni jižněji položené státy závislí na fotbalu a siestě, takže hokejka je pro ně cizí slovo a puk urážka.

"...podívali jsme se z okna, a naštěstí jsem tam
měl kládu (pardon, automatickou pušku) s laserovým zaměřovačem. Bylo to tak sto padesát metrů, takže to fakt nebyl problém.
"

Dnešní článek věnuji všem přátelům, kteří se oddávají bolestné zábavě zvané AIRSOFT. Až to přijde, budou připravení. Když budete mít chvíli času a trochu toho odhodlaní, zkuste do googlu zadat heslo AFRIKA a rozšířit si obzory.

"Lidský život je i v Mali, které je Švýcarskem západní Afriky, stále nechutně levný..."

Citace jsou od týpka co si říká Dejv a jeho postřehy můžete sledovat na twitteru. Jaké je jeho pravé jméno a který účet sledovat? Tak na to už se snad raději zeptejte J.X. Doležala osobně.

PEACE do každého zásobníku!

Veškeré citace jsou převzaty z TOHOTO článku na stránkách časopisu Reflex a NEJSOU osobními názory autora těchto stránek.

středa 16. května 2012

Bucharest in daily motion - denní život v Bukurešti 6

Není car jako CAR


Myslel jsem, že tohle téma už otevírat nebudu. Ale nedá se svítit - ani dálkovýma to nespravíte - řidiči jsou jednoduše zrůdy nemyté. Včera mě zas jeden z těch hyperhulvátských skunků málem přejel. Já vím, že jsem nekráčel po chodníku, tak jak diktuje zákon a nabádá příslušník, ale copak píp do píp můžu chodit po chodníku, když tam parkuje 358 a půl CARa. Já nemám nic proti chození po kapotách automobilů. A pan Mazánek mi dá jistě za pravdu, že koukat na lidi z výšky je příjemný pocit. Už, už jsem to včera vyzkoušel, abych dodržoval pravidla silničního provozu a chodil na vyznačeném chodníku. Když vám na něm leží pes, tak ho taky překročíte (...no v Rumunsku možná ne, ale to už je zase jiná písnička). Nebo když máte přes chodník nataženej kabel, prostě se po něm projdete a je to.Vím, že auto není kabel, ale když je tam lidi odkládají stejným způsobem, nemůžou se pak divit, že po nich člověk má chuť šlapat. Podpořen troubením nejbližšího trouby/trumpety ve 4kovým BáWu za mnou, jsem chtěl s chutí aplikovat tento nepsaný zákon ulice.

Není to jenom v tom, že by tu parkovali ty carové úplně všude. Dokonce tady začali oplocovat zelené plochy před bytovkama, protože jinak by se tam nějakej ten CAR nasáčkoval i se svým carem. Je to taky kvůli jejich luxusní ohleduplnosti v rámci celého provozu. Jasně, že ty CARe troubovatej vím, že se nechodí po silnici, ale kvůli tomu nemusíme troubit a škrtat lidi zrcátkem o batohy, že?! "S takovouhle do Evropy nevjedeš ty trumpeto!", vzkázal jsem obstarožní ženštině v Landroveru za přispění notné dávky gestikulační složky komunikace.

Nevím jestli ty cary s ženštinama v autech přitahuje moje nezměrné charisma a nebo mám magnet v kalhotách. Každopádně tohle byla už 3. slovy třetí paní, která se mě pokusila nevybíravým způsobem vytlačit ze silnice. Většinou to vytlačení schytá lak jiného cara, protože moje obliba v nošení batohu s mnoha přezkami je všeobecně známá. Myslím, že i zdejší CARové v nejbrhůdu si brousí zuby a líčí pasti na tuhle zákeřnou kovovou veverku.

Celkově vzato, je to CAR vedle cara hlavně na sídláku a ve středu města. Zatím tu nevymysleli to parádní omezení, jež platí třeba ve Stockholmu, že do centra s carem prostě ne. Takže jediné bezpečné místo jak pro mě, tak pro cary je v metru.

Tydýt pro trumpety a nazdárek kašpárek pro ten rest.

neděle 6. května 2012

Veslovačka v Herastrau parku

Víkendy jsou ve znamení odpočinku a úklidu. Jak jsem psal minule, on o ten úklid nikdo moc nedbá, ale nejsem holt rumunské prasátko, nýbrž jen prasátko české. A takové české prasátko si alespoň jednou za ten týden v pokoji uklidí a po sobě na hajzlu spláchne. Takže zatímco rumunské prasátko vyspává po páteční pařbě, české prasátko uklízí kuchyň nebo koupelnu. Z čehož jasně vyplývá, že jsem včera na pařbu nešel, ale pořádně jsem doma relaxoval, šel brzo spát a dopřál si pěkných pár hodinek spánku.

Kolem 12 jsem si udělal prvotřídní Brunch - míchaná vejce s orestovanou šunčičkou, Knacke brot (zásoby spolubydliče Andreie), olivy, krájený tvrdý sýr a pár koleček extrémně pálivých papriček piripiri. TO mě nádherně postavilo na nohy. Stačil jsem ještě strčit do pračky jednu várku špinavých fuseklí a jal se vyplňovat finální feedback (rozuměj: seprat naši organizační komisi) projektu GROW, o kterém jsem psal již v únoru. Ale to už mi volal Nickolas, že se od 14:30 jde do Herastrau parku na odpolední siestu. Skočil jsem do sprchy, vytáhnul fusekle z pračky a vyrazil na metro.

14:50 jsem dorazil na stanici metra Aviatorilor - hádáte správně, přišel jsem pozdě:-D Tam už čekalo několik našich studentů, slovy tři slečny,  z GROW. Dal jsem se s Ioanou, Andreou a Marou do řeči. Vypadlo z nich, že zatim nikdo jiný nedorazil, a že prý má přijít nějaký fešák z Belgie. To mě hned bylo jasné, která bije a taky, že o zábavu bude postaráno. A zatímco se holky nemohly dohodnout, jestli se ten novej fešák menuje Kudrát, Kundrád, Kundard, nebo Gunard, Kunrad Haegeman společně s Nickem nakráčeli do našeho stínu.


Sluníčko ve 3 odpoledne je taky celkem krutej protivník, takže jsme se scházeli jak šváby na pivo pěkně v chládku jedné ze zdejších reklamních ploch. Kunrad si nesl pěknou žlutou igelitku v níž schovával nějaké dobroty. Jak jsem zjistil vzápětí,  jednalo se o klasickou dávku 3 plechovek piva, jedněch česnekových bakerolls a balíčku pistácií. Nikolas měl vlastní proviant v báglu na zádech a jediné co mi z něj okamžitě předal, byla moje 1,5 Kg těžká apa alias voda Borsec, o kterou jsem o požádal v našem telefonátu.


I přesto, že už bylo 45 minut po smluveném čase, ozývali se lidi, že buď nedorazí a nebo, že budou mít zpoždění. Who cares. Nastartovali jsme nohy a vyšli směrem na území Herastreu parku. Je to ten největší park v Bukurešti s rozlohou přes 100 hektarů(jo, ten převod jsem si vygooglil:-) a pěkným velkým jezerem uprostřed. Po cestě k němu, jsme se zastavili na zmrzlinu. Tam se k nám připojila ještě Maria - údajně 25 minut zpoždění :-)

Samozřejmě sobota odpoledne, takže všude lidu jako hromádek trusu z myšího albína - až na to, že ta myš nebyl albín. On by ten park byl i pěkný, klidný a pohodový místo, kdyby tu fakt nebylo tolika lidu. To je horší než na Václaváku:-( Proklestili jsme si cestu až k půjčovně lodí a šlapadel. Za šlapadlo 5 lei, za lodičku dalších 5. Protože nás bylo dohromady 7, potřebovali jsme se nacpat do dvou plavidel. Holky, jakožto velké vyznavačky sportu se společně nacpali do šlapadla. Zatímco Kunrad, Nocolas a já, jsme se rozhodli odreagovat při veslování.


To si tak stojíme tu frontu a rozebíráme něco veledůležitého, když se Mara otočí od pokladny a prozradí nám sladké tajemství prodeje lístků. Že tady v této pokladně nám jako lístek na loďku neprodají, protože tady jako prodávají jen na šlapadla. Hlášku o píp píp a rumunském dokonalém systému čehokoliv jsem si nechal od cesty a přeřadili jsme se do druhé fronty. Kluci to nevydrželi a šli si i s otevřeným pivsonem sednout na schody, zatímco mě s vodou nechali na stráži.

Ještě než jsme zase zabředli do debaty o vejci a slepici, Ioana s Andreou se rozhodly vybojovat nám projížďku po jezeře vlastními zbraněmi. Rozuměl jsem tomu tak, že zapojí vnady a mozek. Tak mozek sice zapojily, ale další pomůckou nebyly vnady, ale prachy. Vybraly od nás penízky a někam na 5 minut zmizely. Hned jak se vrátily, tak nám pokynuly, že se máme na frontu vykašlat a jít za nima.


Došli jsme k molu, u kterého jsme, kupodivu, předběhli veškeré lidi ve frontě a také vynechali sofistikovaný systém turniketu, na jehož optákování jsme si museli koupit lístek u paní v pokladně "Tady lodičky ne-e-e". Pouhým jedním shýbnutím pod zábradlí a notnou dávkou drzosti jsme stáli na molu. "Tenhle rom alias cigán alias pán snědší pleti nám tady rezervoval loďku, takže kluci nastupujte. Za chvíli nám přijede šlapadlo a přidáme se k vám"

Tak a teď dokomponujeme tu myšlenkovou rovnici společně...holky uplatily pána jež se stará o předávání loděk klientům a ten nám přihrál první dva vodní dopravní prostředky, které mu přišly pod molo. Takže pánové a dámy, takhle se to dělá v Rumunsku. Čuměl jsem na to jak půl zadele z křoví, ale už bylo uděláno, už bylo hotovo. To, že se právě 4 nezletilé dívky bez ostychu dopustily úplatkářství a ještě na to byly hrdé, jsem mohl tak maximálně akceptovat jako hotovou věc. Jsou to ty chvíle, kdy si říkám - Welcome to Romania!
Zasedl jsem tedy k veslům a odrazil od břehu. Vyvedl jsem veslici na otevřenou vodní plochu a pustil za vesla taky Nika s Kunradem. Oběma to po prvním pivku strašně kecalo a po tom, co je na hladině ještě profackovalo sluníčko, byli k nezastavení. Veslování okusili na 5 minutek (a to hodně přeháním) a pak to přenechali nejstřízlivější osobě na palubě. Já s Kunradem jsme hned odhodili svršky, protože jako jediní jsme toužili po tom se opálit. Ostatní už byli opálený ažaž - geneticky, nebo naopak byli strašně bledý a hned by se spálili.


Původně má být jízda na jednu hodinku, ale jak nás holky upozornily, pokud se jede přes úplatek, tak na tom nezáleží a křižovat jezero můžeme jak dlouho chceme. To se sice všem náramně líbilo, ale jedinej kdo namáhal pracky jsem byl já. Obkroužili jsme tedy ostrůvek. Opalovali se. Upekli pstruha na druhém břehu. Opalovali se. Dali závod se šlapadlem. Postříkali holky...vodou. Opalovali se. Naplnili břicha sváčou z baťůžku. Dopili druhé pivko a láhev vody. Opalovali se. No a pak už jsme vyrazili zpátky k molu. Kunrad zasedl se mnou k veslu a dali jsme to svižným tempem v tandemu.

Tak to bude pro dnešek všechno...karetní intermezzo v japonské zahradě a Wok away čínu k večeři si necháme na jindy. Stejně už jste určitě unavení z toho čtení malých písmenek. Takže Dobrou noc, jsou 3 ráno a já jdu spát.

úterý 6. března 2012

Bucharest in daily motion - denní život v Bukurešti 4

Stres a bída MHD alias populační odysea

Dnešní příspěvek udělá radost především skalním příznivcům mého peprného vyjadřovaní a adrenalinového sarkazmu. Připravte se na exkurzi do temných zákoutí lingvistické kreativity obhroublých výrazů, totální absenci taktu a důstojnosti a ...možná přijde i kouzelník. V případě, že jsem ve vás vzbudil dojem, že se bude jednat o vtipný příspěvek, vás musím zklamat. Jedná se o rektálně-fekální ódu na přelidněnost zdejší bezbřeze tolerantní metropole, která si usurpuje pojmenování Paříž východu. Nezapomeňte si připravit toaletní papír!


Všichni asi znáte tu pohádku o nacpávačích v japonském metru. I bez pohádkového Dědy mráze, v tomto případě strejdy nacpávače bylo japonské metro zážitek. To samé se dá říci o tom Bukurešťském. JE TO ZÁŽITEK. Ten dnešní byl extrémně výživný. Zatímco jsem měl jednu ruku ve svém rozkroku a nohu v rozkroku někoho jiného, moje další končetiny jsem nevnímal, jelikož i bez nacpávačů se zdejší ultravnímaví a extrémně pozorní občané cpali do metra tak vehementně, že mi přiškrtili tepny do nich vedoucí. Já vím, že je to otázka zvyku, ale ať se na mě pánové nezlobějí, když už vím, že bude v metru lidí jako produktů rektálního posilování, mohli by se připravit na bitvu deodorantů něčím jiným než dávkou své ranní cibulačky. Nejsem žádná panička, pipinka nebo šamponmaster, ale ten smrad je ultrakolosálně k vyloučení ranního obsahu žaludku orálním otvorem. Zlaté stiky toffu! A zatímco pánové nám smrdí jako čerstvě vystavená lejnora, tak dámy nešetří obhroublými výrazy a především brutální silou. Kdo by si po ránu nepřál namasírovat, že? Tuhle masáž bych si s váma vyměnil a ještě bych vám ji zaplatil. Tři lokty vám masírujou žebra, dvě kolena hrají přesilovku na váš břich a paní na mě civí proč jí jako šaham na záda svými tvářemi...no aspoň, že se nemusím ničeho držet. Na tuty totiž v týhle tlačenici nespadnu.
Další paní čumí jak půl prdele z křoví a diví se, že jsem jí šlápnul na nohu. No bodejť by ne, když se na mě tlačí 256 tisíc stejně imbecilních kriplmástrů jako je ona. A zatimco ona syčí jak papiňák, můj tlakáč už upouští páru. "Nemůžu za to, že je tu lidí jak zbytků po sloní defekaci," od plic, s usměvem na rtu jsem jí česky proplesnul mezy půlky který měla místo ksichtu a valil si to svižným tempem na přestup.
Taaaaak a teď přišel čas na ten toaleťák, který žmouláte v ručičkách...hotovo?...paráda, můžeme to všechno spláchnout pěkně do hajzlu.

Čest pěst a slunce v duši.

pondělí 5. března 2012

Jak nasrat partnera v e-mailové komunikaci

7 rad jak spolehlivě nasrat partnera v e-mailové komunikaci.

1. Pokud odpovídáte na feedback (rozuměj: někdo tě tramtada boudu, že děláš špatně svojí práci ale použil na to medová slovíčka), uveďte, že chápete o co druhé straně jde, přijměte její námitky a na závěr e-mailu parafrázujte partnerovu větu s tím, že použijete jiný standard pro psaní důležitého termínu.

například: feedback X feed-back, IT X It, outsourcing X out-sourcing, deadline X dead-line

  • Nejen, že tím partnera v komunikaci spolehlivě naserete, ale zároveň dáte najevo vaši intelektuální nadřazenost a masírujete své ego.
  • Zejména užitečná technika pro další vyhrocení jakékoliv následující komunikace. Používejte obezřetně, pravděpodobnost spamování vašeho účtu je vysoká.
2. Použijte vykřičníky v oslovení a v rozloučení.
  • Velmi účinné především v krátkých e-mailech použitých jako omluva.
  • Úderné a stručné a jasné "Neser mě!"
například:
Drahý Martine!

Pokud si přeješ zjistit o této akci vice použij následující odkaz: link na blbosti

S pozdravem!

Ten co tě chce nebetyčně nasrat

3. Nesnažte se napsat správně jméno svého partnera v komunikaci nebo jej v průběhu e-mailu několikrát pozměňte.
  • Velmi účinná technika jak partnerovy v komunikaci naznačit, že jeho identita pro vás není jednoznačně definována, či-li je vám úplně u řitního otvoru.
  • Pro maximální efekt vystřídejte alespoň 3 různá oslovení.
  • Použitím zdrobnělin a přidáním infantilního adjektiva snížíte partnerovu hodnotu ještě více. Ale jako s kořením - přiměřeně.
například:
Drahý Jirko Nováku!

Děkuji, za tvojí zprávu, velmi nám pomůže..blablabalblablabalblablabalblablaba blablabalblablabalblablabal blablabalblablabalblablabal blablabal hodně keců blablabalblablabal
blablabalblablabalblablabal ještě víc keců a to je přesně důvod proč jsme rádi, že si nám ty Jiříku poslal svoji připomínku.
Ještě jednou ti Jiří děkuji, že jsi mě na zmíněnou situaci upozornil a neváhej mě opět kontaktovat..blablabla

S pozdravem a přáním příjemného dne

Ten co tě nikdy osobně poznat nechce

4. V odpovědi na e-mail vynechejte oslovení úplně a s pozdravem se také moc nepárejte.
  • Používejte v případech, je-li kolega z jiného oddělení a nemůže vám osobně rozbít ciferník.
  • Máte li možnost nepotkat daného kolegu vůbec a on vás osobně nezná, ani si nemůže vyhledat vaši fotografii v interním komunikačním systému, doporučuji používat ve veškerých odpovědích na jakékoliv maily.
5. Kontrast je základem úspěchu. Pokud chcete být mistrem "e-mailovým nasíračem" pak musíte ovládnout temné síly kontrastu v komunikaci. Psaná komunikace má svá specifika, především však umožňuje projít si text znovu a porovnat některé jeho části. Stejně tak jako na rozdílnost teploty mezi vnějším a vnitřním prostředím, reaguje člověk také na rozdíl ve sděleních, které přijímá. Vaším úkolem je v e-mailu roztrousit nekompatibilní sdělení a donutit adresáta cítit se nejistě a zmateně.

například:
Drahý Dobromile,

Vím, že to není kritika. Prosím věřte mi, že je to vědomý záměr, abych publikovala anglickou variantu, jelikož jsem byl omezen formátováním.

Pokud byste měl pocit, že jste omezen v komunikaci (je vyloučeno abyste z ní byl zcela vyloučen!), spustili bychom web v jiném jazyce. Dostala jsem i zpětnou vazbu, která vyžaduje přesný opak.
Díky za zpětnou vazbu a opravdu doufám, že se zúčastníte.


S pozdravem

Brambora nemytá.


P.S.: 5 odkazů kterým jste nerozuměl bylo směrováno na stejný web jen na jiné stránky.

  • POZOR, tato technika může vyústit v mnoho zpětnovazebních e-malů.
  • Opravdový mistr dokáže touto technikou nasrat člověka natolik, že mu již dotyčný nepošle žádný e-mail v odpověď.
6. Uvádějte nepravdivá tvrzení, která není možné ověřit. Jako důvod vaši neschopnosti a lenosti citujte jiné lidi a jejich tvrzení parafrázujte tak, aby vyznělo, že imbecil je vlastně adresát, když "všichni ostatní tvrdí" opak.

například: Bylo mi řečeno, že ...(snůška zhovadilých výmyslů světících prostředky), Dostal jsem reakce, které jsou zcela opačné; Rád bych zdůraznil, že ostatní říkali...(výmysl blablablabba ještě větší výmysl blabla).

7. Dejte si na čas. Nic nenasere adresáta tak, jako když mu den před deadlinem napíšete, že pro něj máte hotové to co po vás chtěl. Nejen, že on už pravděpodobně našel jiné řešení, ale navíc v něm vzbudíte pocit viny, že jste dělali zbytečnou práci.
  • Tyto e-maily posílejte i když jste ve skutečnosti nic nevytvořili a nic nepřipravili. Tréning je otcem mistrů.

středa 15. února 2012

Bucharest in daily motion - denní život v Bukurešti 3

Křižování nikoliv křížování

Už jsem si toho všiml vícekrát, zejména při jízdě v MHD. Víte jak, není co dělat, muzika v telefonu oposlouchaná a oči občas zabloudí na ty ztracený existence kolem vás, aby se mozek nemusel kochat myšlenkami o vlastní ztracené existenci. Především starší generace, ale není výjimkou ani ta mladší, sundá rychle rukavice a provede notoricky známé gesto. Někdy jen jednou, někdy až třikrát. Vše trvá pár vteřin.
Až zjistím proč to dělají, tak updatuju tenhle post. A kdyby mě chtěl někdo z vás touto znalostí obdařit, neváhejte napsat do komentářů, odměna vás nemine.

Jako bonus tady někteří profesionální MHD jezdci čtou po cestě Bibli.

Raději se podívejte na portál do mého chrámu, ve kterém přijímám pod obojím chléb herní a víno překladatelské.

Další postřehy z Bukurešti najdete ZDE.

pondělí 13. února 2012

Bucharest in daily motion - denní život v Bukurešti 2

Toaletní intermezzo

aneb jak si na rumunských záchodech noviny nepřečtete. I tak by se dnešní záznam ze série Bucharest in daily motion mohl nazývat.
Navštívil jsem tady už hodně podniků, od barů, hospod a restaurací, přes veřejné instituce a studentské kluby až po soukromá bydla studentíků a pracantů. Každá zastávka je trochu jiná, o zákazníka/hosta se personál/majitel stará rozdílně. Někde mají na tvářích úsměv a ochotu na jazyku, jinde kamenný ksicht a ledovou auru v základní výbavě. Stejně tak se liší kvalita poskytovaných služeb. Za ty dva měsíce jsem si zvykl na ledacos a vytvořil mapu míst, kam se rozhodně vydat a kam už nikdy nevkročit. Na co si ale jak se zdá nezvyknu je rumunská záliba ve vychlazených toaletách.

Kdykoliv tady jdu na záchod ve veřejném podniku, mám strach aby mi při "malé domů" nezůstal v ruce krápník. O "velké domů" se bojím vůbec pomyslet. Mnoho z vás, moji přátelé, se rádo posadí a vychutná si čisté záchodky s časopisem v ruce. Tady by vám, pánové a dámy, přimrzla stehýnka k prkýnku! A nejen, že je to nepříjemné, je to zároveň o zdraví. Představte si, jak se rozehřátí z tancování nebo živé debaty jdete "uvolnit" a dýchne na vás 10 stupňů Celsia...to vám pěkné zchladí hlavy a zmrazí náladu. Kluci by tady měli na "hajzlíkách" pořádně přitopit, protože to má kauzální efekt:

vyprázdněný host - spokojený host - zábavný a platící host

Dost už té toaletní litanie, raději se pokochejte pohledem na upravené bukurešťské silnice:

středa 8. února 2012

Bucharest in daily motion - denní život v Bukurešti 1

Je zima, mrzne až praští, sluníčka pomálu. Nejlepší čas zalézt ke kompíku a něco na něm dělat. Kromě pořádného paření, které si užívám v práci dosytosti, jsem se rozhodl, že vás budu zásobovat aktuálními postřehy, zajímavostmi a komentáři dění v Bukurešti, kolem mě. Když budete hodní, přidám i pěkné foto:-)

A jelikož jsme na dvoujazyčném blogu, upřímně mám problém přepínat z jednoho jazyku do druhého, přičemž se do nich sáčkuje ještě ten třetí, budou příspěvky psány v jazyku, který aktuálně dominuje mým hemisférám.

Pro dnešek dostanete tak maximálně po papuli, protože jsem přišel pozdě do worku a nemůžu se vypisovat, musím jít pařit...pracovně samozřejmě! Proč jsem přišel pozdě se dozvíte v některém z následujících dílů, takže stay tuned...

Sushi night minulou sobotu

středa 18. ledna 2012

Demonstrace v Rumunsku - Universitate Bukurest

Nevím kolik se toho doneslo do české kotliny, a zda-li to byly "zaručené" informace našich novinářských es. Nicméně v Bukurešti, potažmo v celém Rumunsku probíhají již od čtvrtečního večera demonstrace.

http://graphis-artwork.blogspot.com/2012/01/protest.html
To si takhle v sobotu večer popíjím svého "Bílého Rusáka" v neznámém baru v Bukurešti, (ne)poslouchám hovor zdejších AIESECářek a do toho sleduji LCD TV jež je zde přítomno snad na každém rohu. Většinou hrají muziku, ať už tradiční nebo moderní, ale dneska se na obrazovce míhají lidi s transparenty a policejní kordony.
Nedalo mi to a ptám se svých rumunských kolegů z AIESEC o co jako jde. Celkem v klidu a ležérně mi odpoví, že je to demonstrace tady v Bukurešti. Pár tisíc lidí se rozhodlo, že je malá zima na to aby se šli vydovádět na známé náměstí Univerzitate v srdci Rumunské metropole. Proč? Tak na tuhle záludnou otázku se mi vzápětí dostalo několika různých odpovědí, které se v průběhu víkendu měnily. Nicméně jedno, či možná vše z následujících:
  • Veřejná ambulantní služba má přejít do soukromých rukou
  • Prezident se znelíbil mnoha občanům a tak vyšli do ulic
  • Úsporná opatření vlády
  • Všeobecná korupce ve státním sektoru
Demonstrace probíhaly po celý víkend a to nejen v Bukurešti, ale ve všech velkých městech v Rumunsku. Ještě v pondělí bylo možné najít na Univerzitate zkrvavené dlažební kostky a rozbité výlohy. Bez rabování a potyček se to samozřejmě neobešlo. Záznam z demonstrace v rumunské televizi můžete shlédnout zde

    čtvrtek 29. prosince 2011

    Czech made aneb tuňáková náplast od Hamé

    Dneska jsem si udělal malý výlet po okolí. Nastudoval jsem na internetu autobusové a tramvajové linky a vydal se prozkoumávat Bukurešť na vlastní pěst. Počasí bylo nádherné a přímo vybízelo k aktivitě. Lítačka- mám. Peněženka - mám. Mobil s GPS - mám. Můžu vyrazit. Trasa tramvaje číslo 1 začíná kousek od mého bytu, projíždí východní část města a obloukem kolem středu se stáčí ke stanici metra Basarab. Přestupní stanice mezi M4 a M2, jedna z těch, které míjím ráno při cestě do práce. Říkal jsem si, že po troše průzkumu by se dala využít pro jednodušší a rychlejší spojení do Ubisoftu na Blvd. de Expozitiei. Na zastávku jsem dorazil pozdě, sice jen o pár vteřin, ale tramvaj číslo 1 už mi ujížděla před nosem. Nevadí, počkám na další...netrvalo dlouho(6 minut) a na zastávku Liceul Nikolai Gregoresku dorazila další souprava.

    Hned po nástupu jsem hledal sedačku. Přeci jen jedu až na konečnou stanici. Jenže v samotné tramvaji bylo míst k sezení poskrovnu. Celkově velmi prostorná, ale sedadel není dostatek ani pro chudáky důchodce.
    Rychlostí mě tramvaj poměrně hodně zklamala - rychlost na úrovni sprintujícího důchodce a neuvěřitelně dlouhé zastávky jsou kořeněné semafory jež tramvaj zastavují na každé druhé křižovatce. Po půl hodině za kterou je metro schopné mě dopravit na druhý konec centra i s přestupem, se tramvaj dostala jen o 7 zastávek dál a řidič stihl vykouřit cigaretku na stanici Post Vitan. Začínám mít hlad.

    Přehodnocuji plán a vystupuji na následující vhodné stanici s tím, že zajdu na pojišťovnu zařídit kartičku. Odsouvám to delší čas a co kdyby mě srazil nějaký ten "car" když přebíhám na červenou. Vystupuji tedy na stanici Piata Muncii a atakuji místní ředitelství Casa Naţională de Asigurări de Sănătate (čti všeobecná zdravotní pojišťovna). Můj pokus o napadeni zastavuje ochranka - obešlo se to bez klepet ale ruce a nohy jsme při tom použili všichni na to abychom rozbourali jazykovou barieru. Vysvětlili mi, že dneska už ne, že mají zavřeno. Co naplat, že na stránkách jsou otvírací hodiny o 3 hodiny delší. Tady seš v Rumunsku chlapče, zvykej si. Zkontroluji aspoň umaštěnou A4 přilepenou na dveřích abych mohl dorazit zítra na čas. Ochranka pomáhá s překladem jak to jde - asi si vzali příklad z naší policie "pomáhat a chránit". Naučíme se tedy společně dny v týdnu - já Rumunsky, oni Anglicky. Vineri znamená pátek a otvíračka jen do jedné. Super! Moje tour nebyla úplně zbytečná. Zaženu kručibřicha, poděkuji "mulţumesc" a dávám klukům "la revedere" na shledanou.

    Cestou zpátky beru rychlejší a pohodlnější autobus 104. Jelikož mě už přepadá pan hlad s velkým H zalomím to do nejbližší MEGA IMAGE a drancuji regály. Samozřejmě, že jen očima. A právě ty upoutal český nápis na jedné z plechovek. Kdo mě zná, ten ví, že těstoviny + olivy + tuňák = záruka dobře nakrmeného Holistra. A právě nápis tuňák s typickým českým ň jsem našel na plechovce kterou vyrobilo Hamé. Dokonce cena byla velmi potěšující. Podporuji českou značku a tahám tu rybku pěkně k pokladně.Už teď se mi sbíhají sliny. Jen co se dovaří těstoviny, bude dlabanec.

    Původně jsem chtěl sice zavítat do Muzea historie a umění, ale to do zítřka počká. Teď už mě čeká jen tuňák od Hamé, Olivy a pořádná dávka těstovin.

    Z kuchyně na mě už volají uvařené Fusilli abych je šel spapkat takže "Noapte bună" alias dobrou noc a někdy příště v tramvaji autobuse.