101 tips for living in Bucharest

101 tips to live in Bucharest / Romania 

  More Bucharest stories on my blog from Bucharest!

1. Cockroaches at the dormitory bathrooms - smaller than in Asia but higher in the swarm
2. Always demand receipt form the taxi driver
3. Before taking a picture of a person ASK for PERMISSION.
4. Stray dogs are everywhere - don't feed them and avoid groups of 5+
5. LCD in most buses show alternative routes from the next bus-stop along with bus numbers continuing from there
6. In subway there are private security officers - one in each car
7. There are no timetables for buses on the bus-stops deal with it
8. People on public places use on principle mobile phones with sound ON
9. Very few web pages have English version
10. If you are cold, just hop on any bus and get off on the next station
11. In rush hours don't take bus to get anywhere or you will be late for sure
12. Metro is extremely cheap - use it to get around
13. Travel
14. Always use metro to get anywhere - faster, cheaper, cooler :-)
15. Never believe a taxi driver he has no change
16. Always have the precise sum prepared to pay for taxi
17. There is 1000+ taxis(cabs) around Bucharest and they are cheap
18. If taxi driver says 10 Lei instead of turning on the taximeter you can try to bargain
19. Never argue with a taxi driver about the price AFTER delivery
20. Do NOT ask in a bar to switch football to hockey...EVER
21. Don't bother buying a bus card if you use it once a week or less
22. Caru cu Bere is a must for a traveler - traditional pub with traditional meal
23. Don't expect the waiting staff to be FAST - give em 15 minutes
24. Smile a lot
25. Pay with banknotes not with coins, especially in pubs
26. Draft beer is not a standard here
27. From airport take bus number 783 to the city center - 7 lei(2 ways)
28. Get yourself a FAN - public transportation would be less sweaty
29. Prepare to spend your evenings outside on the bench
30. Bring sunflower seeds to a party - its a local snack
31. Travel more
32. Get a fore arm Tatau with something "deep" in Chinese or Japanese
33. Buy pink T-shirt
34. Take trendy clothes to un-trendy places
35. Pretend to have less money than you have - DEFENSE
36. Cheapest beer is in plastic bottles - tastes OK
37. Anytime you place and order, prepare it to be incorrect on delivery
38. If you just switching from plane to train take bus 780 - will get you directly to Gara de Nord
39. Escape Bucharest to the seaside - Vama Veche, Costinesti, Mamaia
40. Order Chinese food delivery from wuxing.ro only if you want expensive and tasteless parody
41. Best café in town - Café Milano on Piata Romana
42. Try Romanian food - mamaliga, brinza, paine, ciorba, usturoi
43. Best pizza in the town - they have no good pizza in Romania I believe:-(
44. Go to the seaside - Black sea has its charm
45. For exotic food head to hidden Pakistani restaurant called Haveli restaurant - 50+Lei for fully satisfying experience
46.  

Well thats how far I got :-D...maybe you would like to add some? Feel free to leave those in comments. It was a pleasure to live in Bucharest/Romania for those 10 months. Hope to come back and maybe rearrange these tips a little;-)

2013 - added a few more and more to come next time

Poslední záznam - The last entry

Přes Transalpinu do Čech

Tak už je to tady...Po 10 měsících testování pro Ubisoft jsem se nasytil vysněného jobu a je třeba se vydat zase o kus dál. Nebudu zapírat, že mi bude chybět můj tým a vůbec pracovní prostředí, které mi Bukurešťský Ubisoft poskytoval. Mnozí z vás se divili, proč jsem se rozhodl odcestovat a žít v zemi, kterou si mnozí pletou s Bulharskem. Pracovat ve městě, jež si většina plete s Budapeští. Dokonce rodinní příslušníci byli zděšení, že se vydávám na východ, místo toho abych se po úspěšném absolvování vysoké školy vydal na západ. Všechny co byli ochotni naslouchat jsem poučil o svých důvodech a vím, že většina z vás to pochopila a celé rumunské dobrodružství mi přála štěstí a zdraví.
Jak jsem předeslal, jedná se o poslední záznam. Místo toho abych zde orodoval, vzpomínal a patetizoval ještě o něco více než v prvním odstavci, rozhodl jsem se přidat k dobru naše poslední cestování a fotky z té nejúžasnější cesty přes hory, kterou jsem kdy absolvoval.

Definitivní rozhodnutí o opuštění Rumunského pracovního trhu padlo v červenci. Dokončil jsem práci na Ghost Recon Future Soldier a splnil si svůj dětský sen. Kromě toho mi končila půlroční smlouva a bylo na čase se poohlídnout po něčem novém. Od července jsem tedy trávil hodiny a hodiny na pracovních portálech a sháněl další příležitosti. Ještě ten samý měsíc mě kontaktovali z Chongqingu a nabídli mi práci učitele angličtiny v Číně.

Což nás přivádí do současnosti. Po úmorných 4 měsících se vízová mašinérie dostala do bodu, ve kterém není na výběr a já musím zpět do CR abych si víza vyzvedl. Ze dne na den jsem ukončil pracovní poměr a začal shánět nejvýhodnější let. Michal s Petrem, kteří mi poskytli dočasný azyl se doma vytasili s nabídkou, jež se neodmítá. Jejich kolegové Lukáš a Radek dorazí s modelem jakési stavby autem a po její prezentaci se zase vydají domů do České kotliny po asfaltu. Pokud prý chci, můžu jet s nimi.

Na sbalení jsem měl pár dní, ale vzhledem k tomu, že jsem toho zas tak moc do Rumunska nedovezl v tom nebyl problém. Do auta se mi dokonce vejde víc věcí, než kolik bych mohl odvézt letadlem. Paráda.

Ve čtvrtek ráno byl naplánován odjezd na 3:00 ráno. Zabijácká hodina. Kluci si ukrojili pár hodin spánku navíc sledováním amerického válečného dramatu Lovec Jelenů. Po očku jsem je taky sledoval, ale spíš jsem se věnoval úpravě fotek z předchozích výletů - máte možnost je skouknout na picase;-)

Kupodivu jsme ve 3 vstávali jakoby nic a čiperně, bezhlučně jsme se přesunuli do vozu. Pěti válcový turbo diesel VOLVO XC60 nás čekal zaparkovaný v podzemní garáži. Napakovali jsme jeho ohromný úložný prostor až na maximum a vydali se do ranních ulic Bukurešti.

"Thanks for watching, reading, following - Farewell to you all!"

Ještě ani den před odjezdem, jsme si nebyli zcela jisti, jestli je Transaplina stále otevřená a zda se nám podaří ji projet skrz. První úsek s podrobnou mapou do Pitešti jsme se vezli na příjemné dálnici. Cesta ubíhala rychle a zatímco Radek vyspával rýmičku, my s Lukášem jsme projížděli kolem hořícího vraku auta...chlapík nezvládl řízení, možná mikrospánek, každopádně skončil v plamenech pod náklaďákem. V 5:12 ráno za Piteští muselo přijít definitivní rozhodnutí. Jedeme, nebo nejedeme. Byla stále ještě tma a studený podzimní vzduch se zahryzával do našich prokřehlých těl, když jsme se na jedné z benzínek snažili najít něco na zub.

Měli jsme štěstí a místní dinner nabízel snídaňové menu. Za 13 respektive 10 Lei si tu unavený řidič mohl koupit anglickou respektive tureckou snídani s čajem zdarma. Kluci vsadili na klasiku. Já jsem chtěl zjistit co se skrývá za položkou turecká snídaně, takže jsem se pasoval do role pokusného králíka. Za 10 minut již před námi stál hrnek teplého černého čaje a talíře přetékající dobrotami. Anglická slanina, párečky, bagetky, máslíčko, sýr, rajčátka, dokonce i med k dobru. Nádherně jsme se najedli a zahřáli. Posilněni jsme se definitivně rozhodli, že Transalpinu zdoláme.

Když jsme dojeli do vesničky Novaci, na místo kde Transalpina začíná, asi o 2 hodinky později, počasí bylo horší než špatné. Přesto, že předpověď slibovala jasno a větrno, nad námi se tísnili mraky a přes jejich hustý závoj nebylo vidět okolní hory. Dali jsme si něco malého na zub, probudili smysly v brzkém ranním chladu. Někdo si dal pauzu cigaretovou, někdo zase toaletovou. Během 10 minut jsme byli ready a zklamaně rozjížděli naše nacpané volvo vzhůru do kopce. Je 7:00 a nám se vůbec nechce dál.

Za vesnicí jsme narazili na ceduli, které jasně deklarovala, že Transalpina je zavřená - INCHIS! Zastavili jsme abychom to vstřebali, vyfotili a demokraticky se rozhodli se co dál. Za námi přijížděl transit, zastavil vedle nás a stáhl okýnko. Lukáš na postu řidiče udělal to samé. Lámanou angličtinou nám borec potvrdil, že Transalpina je průjezdná a mi se nemáme ničeho bát a jet kupředu. Vyrazili jsme, houstnoucí oblačností, vzrůstající nadmořskou výškou a klesající teplotou. Vstříc nepoznaným krásám Rumunské přírody.

Do 1400 metrů mraky houstly, obklopovaly celý prostor a nebylo vidět ani na 20 metrů kolem auta. Po překročení magické hranice však začali ustupovat až jsme v 1600 metrech vyjeli do úchvatného východu slunce.

I přesto, že Transalpina je dlouhá přes 160 km ta nejhezčí pasáž nedá v sedadle řidič do kupy víc než hodinku jízdy. Tedy, hodinku, pokud ji opravdu jen projíždíte. Na příkrých svazích hor je vidět intenzivní práce a příprava na sezonu. Developerské společnosti investují stamilióny aby zdejší divokou krajinou zvelebili a přizpůsobili cestovnímu ruchu. Za přispění Evropské Unie tu byl položen nový asfaltový koberec a silnice není zdaleka tak nebezpečná jak kdysi bývala. Za slunečného počasí a v perfektní viditelnosti se řídí pohodově. Lanovky zatím zejí prázdnotou a svahy jsou ověnčené ostrým kamením a hnědou travou. Zima na sebe nenechá dlouho čekat. Vybrali jsme si pravděpodobně ten nejpozdější možný termín a udělili dobře. Hra barev a stínů, které tu kreslí brzké ranní slunce je neobyčejná až magická. Jediné co nám kazí celkový klidný dojem je prudký a ostrý vítr. I přes několik vrstev oděvu nám dává zabrat. Prozíravě jsme si nikdo nevzal rukavice a tak i naše prsty trpí pod náporem náhlého ochlazení.

Lukášova GPS ukazuje 2150 Metrů. Před námi se otvírá vrchol jedné z místních hor, kterému je mistrně nasazen klikatící se asfaltový náhrdelník bez svodidel. Vyskakujeme z auta a vydáváme se směrem k vrcholu. Vítr se do nás opírá neskutečnou silou, ale energii jež do nás dopuje ranní slunce není možné zastavit. Pulsuje nám v žilách cestovatelská krev. Až na vrchol...až tam! Ruce křičí v crescendu nad ztrátou citlivosti. Ukecávám Radka aby mi udělal poslední fotku ve stojce. 2180 m n.m. úžasný pocit. Ve vycházejícím slunci vrháme dlouhé stíny a na vrcholku hory nezapomeneme postavit trolla.

Moc aut tu neprojíždí v 8 hodin ráno, ale s tím jedním německým BMW se potkáváme neustále. Každý vybíráme jiné zastávky a výhledy. Jiná místa na fotografování a přírodu k obdivu. To už se však dostáváme za polovinu a cesta začíná padat dolů. Serpentiny jsou opět bez svodidel a my jen děkujeme bohu, že nám takhle nádherně vyšlo počasí. Dupat na brzdu našeho automatu, v neprůhledném mraku a při nižší teplotě by bylo o život celé posádky. Míjíme několik propadlin ve vozovce, do kterých se šířkou vejdeme tak akorát. Sjíždíme opět do pásma lesů a zhluboka nasáváme vůni jehličnanů.

Povinnou zastávku na malou střídá pocit hladu. Táhne na dvanáctou hodinu a naše břicha kručí. Kromě toho se poslední pasáž Transalpiny mění v nekonečně dlouhý úsek plný zatáček a retardérů. Přestože se kolem nás rozkládají neuvěřitelně prudké svahy porostlé úžasně zbarvenými listnatými stromy, většinou břízkami, můj žaludek běduje a touží po kinedrilu. Dalších 45 minut, jsem přetrpěl jen silou vůle a nádherou zdejší přírody. Záchrana přichází v podobě hotelové restaurace Valea Frumoasei ve městečku Sugag. Zde si dáváme Oběd sestávající se z tradiční polévky, šnitzlu a pálivých papriček.

Celá cesta Bukurešť - Praha má 1400 km a dala nám zabrat. I ve třech to byla velká psychická a fyzická zátěž. Střídali jsme se u řízení, navigace i ve vytváření zábavy. Do Prahy jsme dorazili téměř po 22 hodinách v 1:00 v pátek ráno. Super zážitek. Díky kluci.

Chilling journey into Dracula's birth place - Sighisoara

Sibiu (Hermannstadt) and Sighisoara(Segersvár) 

I encountered Tautis sitting on the ground leasing back to the wooden padding of improvised Mc Donald terrace at Gara de Nord.  "Salut. Salut." Tautis handed me his Silva blonda can, for welcome. Told him I have 4 more nefiltrata bergen’s in my backpack and sat next to him. "We have 30 minutes delay already, " he told me. That’s exactly why I am coming on time. Not to wait more than its necessary!

"We need to take care of one big problem before we go", looking at electronic ticket for our trip to Cluj. "There is a name of my colleague written down in this document and I am not sure if they will allow you to take his seat. I am scanning the ticket. Adult/ full price stated in the top right corner and obviously Romanian name at the right bottom one. C'mon. Let's ask. I don’t wana fake someone’s identity. I will take care of your “Forest” and you can ask at the information desk for possibility to change ticket owner." Mutual agreement was sealed with two swigs from the can.

After several minutes of argumentation Tautis was back and pretty upset. His stay in Romania is approaching critical value. After almost 5 months the culture shock is kicking back and he feels really strange and uncomfortable, especially in crowded and sterile Bucharest. His mood was always lifted by any kind of trip. I like to travel with him, because Tautis is always up to go anywhere, explore and most importantly self-arrange anything. From the accommodation, through logistics to the entertainment, everything is DIY.

Dim and magical fog, stray car lights in the distance and completely clear sky with amazing crystal view of the stars. Werewolf moon and un-deadly morning chill in the middle of freshly harvested wheat fields. Slow train speed and beats of the trails. All of this makes you think of this as about extra-dimensional, almost spiritual journey. All the lost and tortured souls around, those gathered during your reaper night shift, now dragged back to underworld for Charon to keep them safe. Your ears full of screaming silence and mind stricken with deadly peace. Getting more and more silent… Into a redeeming limbo of postmortem semi-existence. Silence. Just missing scythe in my hand. Almost feeling its handle in my hands… Imagine that someone knocks on your shoulder in such a state of a mind…chills ran through your spine and various images through your head. Turning my head. From the darkness of dimmed coupe an almost faceless voice with long black hair shrouded with whispers asked me “Could you please close the window, I can not sleep because of the cold.”

Minutes of fantasy regression are gone. Last deep breath of fresh early morning autumn air and I am closing the window. Time to follow the crowd… well those two elderly souls… out of the train. 

5:40 Sibiu Gara. train station is pretty lively. People are going to work and some are coming back. Journey is almost at the end. Calling Reema to let her know I am in the town:-) Next two days she is going to be my tour guide. I am sad though that Mari-An is not present and can not spend some time with us. Right now she is probably strolling through some German city and heaving a good time with strangers :-P

Great 2 days I spent in Sibiu - Strolling through the city whole day, making pictures and in the afternoon visiting ASTRA Film festival of documentary movies. Evening was in sign of culture tolerance. German students had made a dinner and Czech with Pakistanis were invited to enjoy their national cuisine. Great event was closed by friendly ping-pong match.

The next day...think it was sunny Sunday... Ken picked me up after checking out  the 15th International Photographic Salon Sibiu 2012 final exhibition in Sibiu's exhibition hall and as promised, we caught bus to the biggest Village Museum in Europe. With other Pakistanis we decided to spend beautiful day in a calm environment around a lake. Funny thing is that in the middle autumn I was able to weave pussy willow whip usually made for the Easter in mid spring.

It is already more than two days but trip to Sighisoara still resonates within me. Apart from the fact that Vlad Tepes called Dracula was born in here, this small medieval town reminds me my hometown Tachov. 10 long months I have not strolled through its alleyways and strong melancholy struck me hard. Autumn in Tachov is one of the most beautiful times. Colorful alleys, sweet smelling air, sharp low angeled sunshine, bright sky and amazing views on the medieval sights all around the town. Nothing better than stroll through the alleyways, neighborhoods and landmarks ended in a teahouse with cup of fresh Darjeeling in your hands.

Reminds me...the time here in Bucharest is slowly ticking off and in less than a week I will be back in Czech Republic. I am glad I could spend one last weekend on a trip with my friends.

Enjoy your time - life is short ;-)

Peles, Rasnov and Brasov

Road-tripping the East Carpathian beauties

So we decided, even though all odds were against us, to go for a one day trip and try to visit as much as we can. Just before the whole season will be closed an the real autumn/winter begins. In our organizers was Sunday marked as a traveling day. Michal had the car, I had the local language knowledge - little but still and both of us are more than eager to explore and travel.

Morning started terribly early - usually I am waking up at 6:30 to make it on time to work - and around 7:00 we were already in the car driving through silent, gray and wet Bucharest streets. Vaclav, colleague of mine from Czech, testing the games in Bucharest for few weeks, was calling me...yeah I know, we were supposed to be there at 7. And I know how punktlich he is. So I was expecting his call:-) He called just to check up on us and to let us know, he is just checking weather and assuming the rain, he is not coming with us. Bine, no detour for us to pick him up and we can go straight north to the bowls of Transylvania.

Turks were burning brick. Engineers were Polish and the stone carvers were Czech. The Frenchmen were drawing, the Englishmen were measuring, and so was then when you could see hundreds of national costumes and fourteen languages in which they spoke, sang, cursed and quarreled in all dialects and tones, a joyful mix of men

"...Turks were burning brick. Engineers were Polish and the stone carvers were Czech. The Frenchmen were drawing, the Englishmen were measuring, and so was then when you could see hundreds of national costumes and fourteen languages in which they spoke, sang, cursed and quarreled in all dialects and tones, a joyful mix of men..."

Although there was not raining, the weather forecast was not that far from the reality. Weather. com was for once correct...along the way i slipped into the land of dreaming. No problem, when you are in the back seat and just enjoying the ride. Starts to be an issue when you suppose to navigate in the front seat. I really tried hard to stay awake and navigate. HARD. The dreams were stronger than me and clubbed my eyelids to deep state of sleep. When I woke up, Michal was not in his seat. Shock was replaced by surprise when I realized we are not moving. Still half a sleep I was scouting the surroundings...fog, trees, fog, road, trees, a hut, Michal outside the car, trees, fog, fog, never ending fog.

"Sleepy my darling?!" Michal uttered when stepping in. "Sorry man, I hope we are not lost or something. The weather is awful. Would not be surprised if you already turned back to Bucharest." No way, check the map and tell me where to go now. We should be close to Sinaia.

Our goal was to reach Busteni and from there track to Peleš castle, if weather would be nice we wanted to go uphill and use the cable cabin to reach the top. I grabbed our Romanian map in Lonely planet tour guide and finally woke myself up. There was nothing to miss and nowhere to get lost. Simply straight ahead from Bucharesst to Sinaia and Busteni. My plan was to ask someone in there where to head for one of the first European palace with central heating, vacuuming and electricity.

In the end we did not even need to consult the locals to find the palace. Although the rainy weather forced us to stay in car all time, we found a way into a nearby parking lot. No more than 300 meters from the castle is a hotel that offers parking. Entering the road costs approximately 10 Lei/car. But its worth in bad weather. In summer might be great hike up the alley. Last few hundred meters you have to walk, but the view is splendid and definitely worth it.

Peles castle alias palace itself is extremely beautiful and luxurious place I have seen so far. In the Renaissance style built palace to serve as a summer residence for king Carol I. and his wife Elizabeth. More than 400 craftsmen were working for almost 40 years to bring this jewel into the sunlight in all its splendor and magnificence. Although the main architect was Johannes Schultz (1876–1883) on Peles castle also 2 Czech architects left their mark. Karel Beneš(1822-1896) and more significant Karel Liman who designed the palace's towers.

Not only the outside is impressive and full of masterpieces. The Peles castle interior is made from gilded wood, wooden ceilings and paneling along with craftsmen work from all over the Europe. The main wooden work though is made in Austria and Germany. Italian glass, Bohemian crystal and many others decorates this Romanian gem.

Palace has 3 floors and the tour is priced accordingly - 1st floor for 30Lei, 1st+2nd floor for 50Lei and all 3 of them for 70 Lei. We have chosen second option and it turned out to be very good choice. For the second floor we were abandoned alone. Just me and Michal with our tour guide. Lovely lady in her 40 told us many stories and was more than willing to share and answer all our nosy questions. We spend more than 90 minutes on the tour and were pretty saturated for the morning. One quick pizza in Sinaia's restaurant and we were off on the road again.

Rasnov was the next stop. The weather was worse than bad and wee were forced to drive truly slow. Navigation was once again up to me and Michal took the wheel. In less than 2 hours we were already parking in Rasnov main street wondering why they wont let us up the hill to the parking lot.

Considering our gear, we were not prepared for what should come, but about that later...for now we spend 15 minutes walking uphill to realize racing competition is taking place just under the fortress. You could know that only cause of the map. All the surroundings was buried in a cloud an nothing was visible above certain level.

Michal is a gasoline head;-), owns motorbike and likes roar of engines almost as same as smell of burning tyres. So we stopped for a while (almost 30 minutes) to check out the competition.

Even though the weather was still giving us hard time, we were more than glad to hit the road in the morning. Cause these are exactly things we love to travel for. Unexpected events to lift your mood up and enjoying life as it comes. Once again we met Czech made machines and stormed the hill up the fortress we could not see through clouds.

Saxon fortress build in 13th century to guard Romanian lands against Turks and Tartars. Almost fully renovated medieval fortress is perfectly set just behind the mountains to guard lands and passes. Those were unfortunately for us covered in a thick whiteness of clouds.

Time flew like a jet fighter and we need to get down to the town, drink something warm and possibly eat.
On the way down to our car, the weather got even worse. Heavy rain with big rain drops started to fall from the clouds on our heads. Our light garments could not endure such a rainfall and get wet almost instantly. Wet jackets, wet shoes, wet trousers...fortunately our car was close to one of the opened pubs in town. We slipped in ordered a tea and strengthened ourselves for the last part of our journey.

....hmm seems like I already exceeded the traditional span of my articles and your focus also. Long story short. Those who made it in here will get one special tip for Brasov's best restaurant. Should you long for traditional Romanian meal in a cosy /romantic environment visit Bella Musica. Traditional ciorba de fasole served in bread is for decent 15 Lei. Other meals could be slightly more pricey though worth the service.

More pictures can be found on Picasa.

Steaua Bucuresti vs CFR Cluj - Sunday in Bucharest

Vesnické Muzeum - skanzen a rumunská liga naživo

Rumuni trpí utkvělou představou, že ve stoje dohlédnou dále než ze sedu. Alespoň jejich chování při fotbalovém zápase tomu napovídá. Kdykoliv se odehrávala akce u branky soupeře, řada před námi se hodila do pozoru a napínala kukadla jak to jen šlo. Zápas se tedy také nesl na vlně tréninku "Vztyk / Sednout". Měl jsem pocit, jakoby klukům podvědomě scházela vojna a tak si jí společně s celým regimentem simulují na zápasech šťávy v National aréně.

Stadion je opravdu monstrózní stavba. Dominuje Východní části Bukurešti asi stejně jako vzdálenější asijská tržnice Dragon mall. Moderní ocelobetonová stavba je svou typickou architekturou přirovnáván k podobným stavbám v Německu a Anglii. Jen ty nálady na jeho stavbu byly o 30% vyšší. Což je s podivem, když uvážíme, že veškeré západní firmy sem přesouvají či outsourcují svá centra péče o zákazníky (Alespoň ty, co neobjevily kouzlo JV asijských pracantů na Filipínách a Indonésii.) aby ušetřily.

Zatímco my jsme nacvičovali gumárenské povely, tak na hřišti se odehrávala bitva...oh, pardon, šťouchaná...o to kdo si domů odvaze, respektive neodveze, 3 body za výhru. Vždycky mi bylo jako fotbalové lamě vysvětlováno, že fotbal se hraje tak, že všichni běhají za míčem a snaží se do něj kopnout dost přesně na to, aby doletěl do brány. Tím se získá bod. Kdo má víc bodů, vyhrál. Jednoduchý jako facka...jj jsou tu ještě nějaký vychytávky jako ofsajd a penalta, fauly a barevný kartičky. Upřímně mi fotbal přijde celý dost o barvičkách (to už je ale zase jiná písnička). Takže, zatímco my nacvičujeme povely vztyk a sednout, tak se na trávníku místo běhání neustále objevuje ten samý obrázek ležícího hráče, držícího se za nohu, hlavu nebo jinou část těla a skučící jak meluzína. Bábofky do sebe tak vehementně šťouchali, že se jim během jedné minuty podařilo upadnout 4 krát. Až jsem měl pocit, že se fotbal přece jen hraje trochu jinak. Trochu víc kontaktně a především...kdo spadne vícekrát vyhrál nebo ještě lépe, kdo nasbírá nejvíce barevných kartiček, tak vyhrál. Pán rozdávající ty pěkně barevné kartičky, pan Rozhodčí je pí...ehh...kapitola sama o sobě. Velikost penisu si kompenzuje vizuálně působivým rozdáváním barevných kartiček. Pěkně ať to všichni vidí, jaký já jsem kabrňák. Ale nás neošálí, jeho nízké sebevědomí se projevovalo absolutní neschopností zapískat na píšťalku s dostatečnou rozhodností a hlasitostí. pořádek na trávě tak ležel na bedrech čárových a hráči prakticky neustále rozehrávali bez jeho posvěcení.  Třeba to bylo jenom tím kotlem vpravo od nás, že jsem to hvízdání neslyšel...ale třeba taky ne. Každopádně ceny akademie bych za letošní rok rozdal do Rumunska aspoň 3.

Zápas skončil 1:0 pro Steau (Hvězdu) a kluci si to pořádně vybojovali. Na konci už chyběly síly na pořádný útok a posledních 5 minut byla fraška, ale celý zápas měla Bukurešť navrch a vítězství si zasloužila. Nutno dodat, že bez vydatné podpory tvrdého jádra skalních fanoušků (čti hooligans) by to byla bitva mnohem těžší.

Co se týče zbytku dne, tak ten jsem strávil částečně v Harastrau park s Lukaszem a jeho dcerou Májou a částečně ve Vesnickém Muzeu. Jedná se o komplex 200 budov dovezených do Bukurešti a umístěných hned vedle parku. Většina z nich dokládá původní způsob života na vesnici v průběhu 18. a 19. století v Rumunsku. Veškeré stavby byli dovezeny z nejrůznějších částí republiky a uspořádány tak, že tvoří samostatnou malou vesnici uprostřed města. Za vstup jako dospělí zaplatíte 10 Lei, jako důchodci a postižení 5 Lei a jako studenti dokonce jen 2,5 Lei. Můžete tam strávit kolik času chcete a dokonce si od místních koupit nějakou malou drobnost na památku. V celé vesničce už nikdo nežije a narazíte tu jen na personál a ostrahu společně s jednou malou kavárnou. Vše je vyvedeno tak aby to nerušilo ráz celého projektu a i ty koše na odpadky jsou opravdu z proutí. Malou specialitou je, že v celém asreálu je zakázáno kouřit a požívat alkoholické nápoje. To první je celkem logickým závěrem, vzhledem k tomu, že 90 % vesnice je ze dřeva a slámy. To druhé je pak poměrně efektivní opatření, jež drží zpátky velkoměstské bezdomovce co by měli choutky zasquotovat  tu na delší než nezbytně nutný čas k prohlídce.

Málem bych zapomněl. Když jsem si šel po ránu zaběhat, podařilo se mi najít docela pěkný bleší trh. Je hned před Carol parkem a dají se tam koupit nejrůznější antikvární skvosty. Od obrazů a stříbrných příborů, přes zapalovače, náramky a zrcátka až po 8mm kamery a fotoaparáty značky LEICA.

Pierogi

Na návštěvě u sousedů- Polské Pierogi

Předně se chcu omluvit a možná taky ospravedlnit. Dlouho jsem nic nenapsal..alespoň né česky.
Kromě toho že jsem makal (hehe - jo přesně tak, pařil Assassin's Creed 3) 10 hodin denně tak jsem taky cestoval převážně s anglicky mluvícími přáteli.

Včera na večer jsme se sešli u Lukasze doma. Pohodový 1+1 na Bukurešťském Vitanu, kde bydlí společně se svou ženou a 3 letou dcerkou. Všichni se společně přistěhovali z Polska loni na podzim. Barbara dostala práci u HP a Lukasz jehož duše je skrz na skrz cestovatelská neváhal a podpořil její kariéru. Sám pak našel, jak on vždycky říká, "amazing job" v Ubisoftu a splnil si dětský sen.
V malé kuchyňce pro nás do 5 do rána předešlého dne připravoval polskou národní specialitu. Pierogi nebo po našem pirohy, i když v mojí hlavě mají tyto dvě věci trochu odlišné tvary a chutě, vytvářel podle rodinného receptu.

Já mám ve zvyku chodit všude včas :-D a stejně tak jsem učinil i včera večer. Když jsem dorazil k Lukaszovi s akademickou 45 minutovkou, zjistil jsem, že jsem dorazil první. Co naplat, dali jsme se hned...do pití. Jedno dvě píva a už jsme se začali strachovat, kde jsou ostatní "akademici". Pojedli jsme trochu pirogů, probrali ženský, chlast a rokenrol a ve finále volali Stefanie. Z okolního hluku bylo jasné, že právě sedí v metrou a uhání směrem k Mihai Bravu station. Naštěstí cestou vyzvedla Sebastiana a Alejandra v naší oblíbené hospodě "Na růžku" a tím zároveň průvodce na cestě za vydatnou polskou krmí.

Jak jsem psal v jednom z předchozích postů, psi tady jsou skoro všude a dostat se v pořádku ke mě nebo k Lukaszovi až do bytu je občas o zadnici. Především po setmění, bez znalosti místních smeček a jejich teritorií. Už nikdy se nenecham nachytat na švestkách od Gangu Alea Blajel a jejich část ulice si můžou v klidu značkovat až do Aleluja.

Sraz byl v 7, já dorazil před 8 a v 9 už jsme byli všichni u stolu. Na něm se skvěly kromě hrnce plného horkých pierogů také máslo, sklenice se zlatavým mokem (čti pívo) a bramborovo sýrová pomazánka, která prakticky tvořila náplň pierogů.

Posílení alkoholem jsme na dekorum moc nedbali a sázeli do sebe jeden pirožek za druhým. Trochu máslíčka a posypat solí. Delikatesa, po které se slehla zem...

Příště se dostaneme třeba i k receptu.

Pro dnešek padla a zpět do práce

Ubisoft - living like a tester 4

Assassin's Creed 3 - Overtime shift

It's quite some time since you read something about how it is to work as a tester in Ubisoft. So let me remedy this inattention and give you some tasty crumbs from the latest game that will come out this Christmas. You probably know that the GAME I am talking about is Assassin's Creed 3, right? Omitting the fact it is in title of this post, you could read in one of my previous posts.

I wont lie to you, the game is AWESOME - have played it through twice. Really quickly though - my gamers soul is not fully satisfied yet :-) and now I am in the middle of a Multiplayer localization pass. But what this post is going to be about the 46 hours last week we spent on Singleplayer walkthrough of Assassin's Creed 3.

5:15 - Miau, Wake Up, I am hungry and you are sleeping almost 6 hours now. Give me food and make me happy. Geralt knows how to attract attention and lately he also discovered how to open the door to my room and roam around the whole apartment....but thats another story.

6:15 - Well known melody is waking me up. I seriously need to change that thing:-)

6:24 - Bob Sinclair, you SOB I will change you the next time...

6:43 - Finally checking my mail. Yesterday we had to stay late at work and since the taxi driver picked us up with 30 minutes delay I was back home no earlier than 11 pm. Was hoping to check the mails at least, but while the computer was starting I sat on the bed, changed into the nightgown and...the story of  sweet dreams began.

7:28 - Tram number 1 Titan-Basarab is picking me up at Calea Vitan station and taking me those looooong 600m to the nearest metro station. Thinking about the stuf  I should do in the morning: feed the cat-checked, have a breakfast - unchecked, have a shower - checked,...

7:39 - Dristor doi station. If I am going to be lucky I will make it to Basarab in less than 30 minutes and transfer to green line so I might not even be that late for today. Getting into the metro on the first station have some advantages. You always get a seat. I picked my sleeping seat and plunged into a half dreaming state for next 30 minutes. What I really miss here is a book I could read during that time. Already chewed all I had with me and reading the .pdfs is not as pleasurable as having paper pages between my fingertips.

8:10 - 1 Mai station. On the stairs someone is knocking on my shoulder "Good that I am not the only one who is going to be really late"...Alejandro is accompanying me on the way up the stairs.  We are lucky, 105 bus is just passing by. That one is worth to take only if it is passing by while you are near the station, otherwise a little jogging to Ubisoft building is faster.

8:20 - Greeting girls carrying supplies from MEGA IMAGE right across the street from Ubi. Those will be necessary. Today we will spend here another 14 hours. First cup of coke is on its way...

8:50 - The newest build of currently tested game is installed already. Still my tummy is longing for some treatment and I have to leave for MEGA too. On the way there we meet 258 people going to work or already having the same idea as me. So instead of doing business in overcrowded branch of Delvita I am deciding to go next door for sandwich. 4,5 Lei - the old lady subdued to the inflation as any other shopkeeper. Still the sandwich is good for that price.

10:15 - After walking through several side quests My brain is feedbacking me this game sucks ass and I should be doing something else. So I went back here write some senseless quotes. Waiting for the day time to pass. The workers in my homestead will deliver their goods in the morning anyway and the current executable we are running will not allow me to alter the pace of time in game.

11:05 - prolonged break - I like the toilets they have in here - clean and comfy. I am not a person to sit on toilet and reed, but I admit I could do it in here. Only place you have a piece of peace.

11:35 - Long testing and lack of sleep is taking its toll. I don't have power even to hold gamepad in my hands. I am seriously considering going to the relaxation area to sleep for some time. My energy level is reaching the bottom.

12:14 - Another break I went without noticing. Created a bug in which English text is appearing. In this state of testing it means someone/something went really wrong. Funny thing is that in translated text it is present, which means some re-coding needs to be done. Made a video and described that one thoroughly.

12:18 - Time for some music - Crush On Hardcore TATWCV - CD3

12:59 - Lunch time. Since the sandwich was great I decided to go a little later to the Lunch. Vlad and Fox from functionality test department joined me and we spent lovely 40 minutes in discussion about gaming industry fall down and the new course of testing games on-line.

13:40 - my belly is full, but every time after lunch i desire something more. It might be sweet, it might be salty but something for a dessert is a must. Heading for the nearest MEGA IMAGE right across the strees. Should I be lucky, no car will honk at me and my legs will stay attached to my body. There is no pedestrian crossing on Ubi segment of Expozitiei boulevard. There was one in spring not far, but as they upgraded the blacktop they did not bother with updating the pedestrian crossing pattern anymore. Did I mention the street is more than 3km long and absolutely straight? Well you can imagine how FAST the cars are driving on it.

13:50 - Twix and Milk shake won the race for dessert satisfying my whims today. As I was leaving the shop and crossing the deadly street again, French guys from MANA team were leaving our Ubi building and heading for the Otopeni Airport. For past one week they were giving lectures and presentations about our internal Social Network. It was launched last year and since then not much people were joining. Even though the MANA champions are doing heroic job to attract other employees, still there is something missing.
We spent a lovely Monday morning with the whole team answering their questions and giving them hints how to spread MANA all over Ubi more effectively. Overall I have to say they did a good job in here. Well... at least they visited Bucharest and traveled a little around Romania:-)

14:00 - Siting behind my machine again. Wondering where I left Connor and whether is worth to continue this part of the story or simply skip it by using debug menu. Hmmm beloved debug menu. What would a tester do without such a cheating feature. Not only you have the opportunity to skip and load any mission from selected point but you have so many possibilities you can get lost in it. Seriously, just to reach our Localization segment in this super-structured debug menu means going in to the fourth level. We can switch the subtitles, change the language of subtitles or audio, display messages Line IDs and many more. Considering we are just a small part of the whole testing process the possibilities have to be in matter of thousands.

14:30 - 15:50 - Immersed in the game. Although I am already sick of all the loading I consider this version of game somehow stable and reliable since functionality and developers were sitting over it manymanymany hours past 2 weeks. From overall count of the bugs they were able to subtract more than 1/3 and...smoke pause is calling.

16:10 - Our smoke chat was a little longer than it should be. We don't care much, since we are overworked and its getting on our nerves already. We simply do not give a FLOWER.

18:40 - Time for my beloved pizza. When overtime, Ubisoft is giving us free food. We can choose between 3 types of menus - desert, soup and simple or to grab one ordinary pizza(Capriciosa, Hawai, quatro stagione,...). All absolutely for free and with delivery and service. My usual choice - Hawai. I think I might gain weight for those overtime weeks, but am too afraid to step on the scale.

19:30 - Lovely chat over the delicious meal is over and we have to head back in front of your machines. But not without a cigarette.
 
19:40 - Naval missions are awaiting. Since yesterday I roamed through almost all the side missions - god bless the debug menu. And now its tome for a little bit of unusual adventure. Naval missions were already introduced on E3 and other fares. Have not been there, don't know what the marketing heads were bragging about, but what I know is that this part of Assassin's creed 3 makes me feel really free and I can almost smell the salty breeze blowing.


21:00 - BREAAAAAK. With guys for external testing we go out to enjoy the evening cold fresh air and one of the nicotine shots. They arrived from a censored country and with their Sirs and Madams imprinted new and fresh style to our testing routine. Adam, Kristine, Stephanie, Muse, Casper, Timo, Liliana, Marlon, Bruno or Alexandru, all of them were significant. I can say that game testing environment is attracting all sorts of very sophisticated, clever and thorough people...usually inclining to travel and discover. All of them have background stories that would cover many pages and are not as young as you would expect. Sharing many hours with them on the site and also in pubs and clubs made me wonder about this specific and definitely extraordinary occupation. On the one hand you have here freedom, fun and prolonged youth on the other you have to pay attention to detail, be prepared to work really hard and have responsibility for your segment. Assuming all people are gamers in certain parts of their lives and also the well known Shakespeare's quote I wonder, why some are reluctant to admit that all you do, all you live, everything you experience is part of a one big game called life.

"I met a lot of beautiful people during these Assassin's Creed 3 testing rounds and am glad that even for just a limited amount of time, they were part of my life. Farewell and remember. "

22:50 - All 14 missions are proofed. Well not all of them, since some are unable to load, but at least the majority. Hope you will also enjoy playing those naval missions as much as I enjoyed their testing. Andrei is already distributing taxi vouchers and we are finally ordered to leave our machines be.

23:00 - In front of Ubisoft Bucharest solitary groups of testers are waiting for their ride home. Its hot and and smell of dogs is in the air. Tripod guards his territory and enjoys attention of tired employees.
Ubisoft is providing ride home - taxi vouchers to all employees staying over 21:00 for overtime. Its pretty convenient and always useful. Though sometimes the taxi driver forgets to drop by and had to be reminded through their call center - Meridian taxi. Today we are waiting more than 20 minutes.

23:20 - As I was saved from being run over by tram, I realized the fatigue is extreme. Yawning every 30 seconds. Not even smoke can help me to overcome this state of body and mind. Interconnected, they DEMAND to rest.

23:22 - Finally our taxi is here. My stoip is last. I can sink in to the state of unconsciousness.

00:10 - The ride is over. Lukasz is waking me up to take care of the voucher. Nodding. Falling asleep again.

00:13 - The driver fills in the voucher for me. Wishing me sanetate and o sera buna we are parting. 4 more stories in to my apartment and few more steps in to the bed.

TOMORROW at 9 the TESTING STARTS AGIAN.

Bucharest in daily motion - denní život v Bukurešti 9

Rumunské referendum

Sunteți de acord cu demiterea Președintelui României, domnul Traian Băsescu? (Souhlasíte s odvoláním prezidenta Traiana Basescu z funkce?)

DA  x  NU

Možná to víte, možná nevíte. Tady v Romanii se jim znelíbil Basescu, takový místní Václav Klausů. Trochu méně ekonom,  ale o to více mafián. Egomaniaci to budou oba asi tak stejní.


Právě v době prezidentského referenda probíhal den otevřených dveří v Basescově vile - Villa Dante. Jak jsem tak sledoval telku, a tý já běžně moc nedám, připadlo mi, že fronta do Villi Dante byla mnohem delší než ta k volebním urnám. Každý chtěl vidět moderní západoevropské vymoženosti, které si Basescu ze státního rozpočtu pořídil a nechal instalovat ve svém "přiměřeně" velkém hnízdečku. Z videa se můžete dozvědět například to, že Villa Dante stála přes 1 milion € a má přes 400 m čtverečních. Osobně bych za tu hranatou napodobeninu transportního boxu pro kočky nedal ani půl mega €, ale Basescu má asi náročnější kocouře.

Volby probíhají klasicky, jako v ČR. Dva dny - Pátek odpoledne od 14 do 22 a Sobota po celý den. V pátek se moc lidí nedostavilo, kromě toho, že jich většina maká do nevidim, tak mají setsakramentsky jiný starosti než házet papírky do urny. Takže sobota byla hlavní volební den. Po pátečním debaklu, kdy k urnám přišlo jen něco přes 10% Rumunského lidu se klukům celá myšlenka referenda moc nezdála. I přesto, že se ještě ve čtvrtek chvástali jak to tomu PíP spočítají, tak po pátečním mezisoučtu už jim kuráže moc nezbylo.

V pátek po práci jsem si chtěl jít koupit pifsona do nejbližší MEGA IMAGE. Štrádoval jsem si to nejprve do prvního patra pro kočičí hamání, neb Geralt by mi neodpustil kdybych na něj v MEGA zapoměl. Vzal jsem samozřejmě oblíbené těstoviny a i toho předraženého tuňáka. Když jsem se natahoval pro pivko v jednom z regálů, dopadla na mě rázem tvrdě ruka zákona...Security mě plynulou rumunštinou upozornil, že dneska se nepije, že jsou volby.

WTF?! Koho zajímá, že jsou volby, proč bych si jako nemohl pochutnat na vychlazeným "skoropivu", když na něj mám chuť.  

Tak přesně tyhle slova jsem spolkl a s úsměvem jsem mistrovi odpověděl, že limba Romana na mém přijímači nepremává. Borec přepnul do angličtiny a vysvětlil mi, že jsme v perimetru 500m od nejbližší volební místnosti a v tom se alkohol prodávat nesmí. Byl jsem tak zaskočen, že jsem mu slušně odpověděl:

Děkuji za upozornění, netušil jsem, že je zde zavedeno takovéto opatření během voleb.

V sobotu, zatímco se v enormních vedrech menšiny i většiny drali na exkurzi, já se svým novým spolubydličem Marianem, jsme vyrazili do volebních místností. Teodor to v průběhu dne vzdal a jeho revoluční nadšení utichlo v rachotu sobotního fotbalového utkání místního týmu zalito notnou dávkou piva. Zbylo to hold jen na nás, cizinci a 28-letém pracujícím studentovi. Vyrazili jsme po 7 hodině večerní. Mezisoučet hlásil 37% účast. Což může vypadat hodně, ale potřeba je 50% a volby končí za pár hodin.

Po cestě jsme potkali mnoho lidí a Marian měl trochu strach, že s ním jdu až do areálu místní školy, kde měl sídlo volební obvod 429. Raději mě opustil, ještě před ním a poradil mi ať čekám venku. ale co bych to byl za investigativního reportéra, kdybych se nenakýbloval dovnitř. Optal jsem se místní security, jestli je v cajku tady fotit. Ten mě usměrnil, že jo, ale ne přímo ve volební místnosti. Lidi obecně tu koukaj na foťáky s podezřením. Navíc jsem cizinec a nechtěl jsem dostat do držky. Tak jsem se omezil na pár decentních snímků bez obličejů voličů.

A jak to všechno dopadlo:

Účast:  47%

DA: 89%

NU:  11%

Jelikož tu funguje stejnou parlamentní demokracie jako u nás, tak referendum je platné jen při 50% účasti. Lidi byli pár dní trochu namíchnutí ale dlouho jim to nevydrželo. Musejí chodit do háku a živit rodiny, na demokratický sametový revoluce nemají čas ani klíče.

Podle nejnovějších zpráv šli celé výsledky voleb před ústavní soud a výsledné rozhodnutí se odložilo na polovinu září.

Plakáty hlásající Basescu hai, la revedere zůstali viset v ulicích, ale život tu jde dál...snad to vyjde příště!

Transfagaras highway trip

Transfagaras - Across the Carpathian mountains 

 

Road 7C is well known as the Transfagarash highway. But don't be confused, the road has so far to highway as i have to superhero. Although it is well managed and pretty passable in the summer, between October and  May is closed since it is impossible to maintain it during the tough intercontinental Romanian winter. Romanians call the Transfagarash highway "Ceauşescu's Folly" since he planned to build that road in order to move armed forces much quickly from north(or to the north)...well his concept, I doubt there was any concept at all for this road. Anyway trying to pass this road in a hedge back is a challenge so I would love to see tank driver maneuver that curved road.

Our trip started at Brasov

the evening before. We gathered at the Beke hostel. Lovely place almost in the heart of Brasov. No more than 3 minutes from Biserica Neagra and less than 5 from cable car station to the famous Brasov sign on the hill. Find that hostel is not easy, but the comfort is worth it. We paid 40 Lei for overnight and had our own facilities.

While I was still testing Assassin's Creed 3, David with Monica, for whom this was the last trip before departing to their native country of USA, rented a car in Bucharest airport. I was supposed to travel to Brasov with them, but AC3 was more importnt in that time, so I decided to join them in the evening at the Brasov train station. Which is by the way quite far from the historical center. All of the trains from Bucharest will drop you off at the Gara Centrala Brasov and you have to take trolley(in front of the station) or buss (a little to the right from the station) to get there. Numbers that are going to take you are 4, 51, 23 and 23B.

While I was waiting for my travel buddies I met 2 backpackers from Germany. They already visited Predeal and were on their way to Bran castle and Peles near Sinaia. I offered them to join us at the Beke guest house, but they were much better prepared and their surfer picked them up in the next minute. Couchsurfing is definitely worth the try:-)


8.30 in the morning multiple cellphones alarm clocks started to ring and sunny morning welcomed us. Quick shower, small mic dejun in the city center and the car was ready to try one of the toughest roads in Romania. David mastered the European, well more Romanian style of driving pretty fast and we departed no later than at 9. On our way out of Brasov we stopped at Real to buy supplies and refill the fuel tank.

First part of the road

might be pretty monotonous. Though the views and sights on Romanian countryside are breathtaking. The air is fresh and smells much better than in Bucharest. Its a completely different world.
In fagaras we met this "Google street view car" so in case we are lucky, we are going to be immortalized(well our car most likely) on google maps:-) We were all so excited that almost forgot where to take the left turn to start the second part of our road - the ascend.

Just a few hundred meters past Arpase de Jos is a roundabout that will decide your adventures. If you continue to the west, you will end up in a region of Sibiu and one of the most beautiful cities in Romania where Mari-An studies. But we turned left and head south towards the majestic Carpathian mountains and region called Arges.

Passing the sign

announcing Transfagarasan road 7C is opened only from June to September our expectations were rising so was the adrenaline level. As the curves started to lead our car uphill, the scenery began to change. Flat meadows were replaced by deep coniferous forests, calm rivers by swift creeks and sunny hot afternoon changed into a cloudy cold one before we even reached the peak.

Tee peak

of the Transfagarasan highway is located at 2014m above sea level and is one of the most elevated roads in Europe. (Another one is the Transalpine highway located also in Romania.) The peak is pierced by a tunnel that leads underneath it and will take you from one side to another. North side is dominated by the Balea Lake. Beautiful glacial lake with 2 hotels at the bank (third one in construction for more than 20 years). Should you have the time, powers and suitable weather conditions take one hour hike to a nearby Balea waterfall.

As we reached the other side of the tunnel, which is by the way the longest tunnel in Romania, we stopped for a snack and obligatory "Picture time". Cloudy weather was left behind on the other side of the mountains and we used all the time before the clouds crossed the mountains to make some pictures. Stopping on almost every curve and taking pics of everything and anything - we enjoyed that time.

As the time was passing so were the miles and we eventually reached Poenari fortress. in the lower elevations. My stomach was begging for something more to eat and also to rest from the curvy road. I was never a fan of bus/car traveling in the rear seats and Transfagaras tested my resilience well. Poenari fortress is an actual place of rule of the most famous Romanian - Vlad the 3rd, Wallachian Prince known as Vlad Tepes - Dracula. Fortress is located on top of a steep hill and visitor has to beat more than 1800 steps to get there.

Curtea de Arges

Considering the time and that this was Monica's and David's last trip we decided to leave it for another time and head to the nearby town of Curtea de Arges which posses the most famous cathedral in Romania (check out the 1 LEU bill and you will know why;-) Monica is a big fan of these sacral architectural jewels in Romania.

The time was running out and we decided to quickly drop Mari-An in Pitesti and hit the road to Bucharest as fast as possible. On the way I was sleeping or chatting in turns and what I remember vividly enough is that in Curtea de Arges they have much more stray dogs than anywhere else I have been in Romania.

Edit:

Round 2 - Transfagaras sequel in Toyota Corolla

Right! We did one more trip through this extraordinary road. With borrowed car from Avis car rental. Toyota Corolla 1.4 was our vehicle. And the driver - Holistr. I simply wanted to drive the road on my own. Have the opportunity to drive those serpentines for myself and squeeze from the engine what it takes.

Bucharest International Air Show 2012

Air Show in Bucharest 

 

 

Last weekend we spent more than few hours on a really exciting event. Bucharest international AIR SHOW & General Aviation Exhibition was held on Baneasa Aurel Vlaicu international airport in Bucharest to celebrate 100 years of aviation history in Romania. 100 years since Aurel Vlaicu first presented acrobatic figures to the audience to amuse them. Considering Tautis is Lithuanian he cold not miss such an opportunity to watch performance of one of Lithuanian biggest starts Jurgis Kairys. Over thirty years from 1970's this acrobatic pilot is polishing his style and honing his skill. Winner of the first Red Bull Airrace in 2003, multiple Freestyle World Acrobatic Champion and inventor of many acrobatic tricks - Cobra, Slide pass, Kairys Wheel, Kairys is leading the international acrobatic team, the AIR BANDITS.

Apart from the show, whole space of Baneasa Aurel Vlaicu international airport was filled with exhibition of different aircrafts. You could touch famous smell the interior of luxury helicopter and hear the roar of veteran Jag. Or you could try to sit in the   In addition, there was all day discotheque. DJ were playing music in between the show events so people could enjoy their stay and savour draft beer and traditional mici with mustard and bread. its a shame that on Sunday there were almost no stalls(10 in total) with draft beer left. At 12 o'clock no beer at all!!!

Most spectacular, however, were the Turkish stars and Frecce Tricolori.

On Saturday I came just in time to spot the acrobatic flips and loops of Turkish stars. Red and white NF-5A and NF-5B aircrafts. There were 8 or more aircrafts in the air and supersonic boom was giving me the chills. I have never seen aircrafts approaching each other so close in supersonic speeds. The pilots could literary watch their comrades dashboards. Considering their speed was over 1,200 km/h those guys have to be crazy. Performing more than 20 tricks, the Turkish stars dominated the afternoon sky with their eagle looking aircrafts.

Formed in 1961 Frecce tricolori are known as a team with the highest number of aircrafts in their acrobatic team in the World. They operate The Aermacchi MB-339-A/PAN subsonic jet trainers and amaze the audience all over the world with their Green/White/Red show. For Frecce tricolori year 2012 is also a milestone. Together with the Romanian anniversary they are celebrating 30 years of teaming up with their aircrafts. Name of their captain Fabio Capodanno was declined countless times during their Sunday's final exhibition.

"9 aircrafts in formation with one solo pilot performing the most dangerous feats taking the breath of ten-thousand headed crowd underneath them."

But it were not the tricks they performed, nor the beautiful weather they had for their performance rather the voice of the commentator that made the SHOW! His accent and passion whit which he described all the acrobatic feats of his comrades along with the wast pieces of interesting information he lavished the audience with - simply amazing. I enjoyed this particular part of the event the most. Might bee due to the 4th beer on the sun:-) Still one of the most ecstatic experience here in Romania.

Saturday afternoon belonged to the Romanian air club - Aeroclubul Romaniei. From aircrafts, helicopters and gliders to parachutes, we were witnessing incredible twilight show. Perfectly timed with no delay the performers reign the sky above Baneasa Aurel Vlaicu International Airport and there were feats to admire. Synchronized parachutes, Skydivers, Helicopters operated so precisely they could stop on the top of a pin and amazing Hawks of Romania. This group formed in 2007 won International Acrobatic Contest in Hungary this year and their Extra 300L aircrafts has something to show. From loops, twists and flyovers they transited to shooting the air balloons directly with their planes above our heads. Spectacular indeed.

Should you ever bee in Bucharest in the time of this Air Show, do not hesitate and attend it. Especially when there is no entrance fee;-)

Snagov pentru turisti 3 - Drákulův hrob ve Snagově

Snagov pentru turisti 3 - Snagov monastery

Cesta z Izvorani zpět do kempu byla v pohodě. Přesně jsme věděli kam jít a tekuté zlato už se nám houpalo na zádech. Dorazili jsme za tmy a těsně před návratem nám volali, jestli jsme se náhodou neztratili. Nalakovali jsme je, že jsme na cestě do Bukurešti a že jdeme pařit do Lipsakni. Nenechali se nalakovat úplně, ale strach měli :-))

Večer jsme kromě společného grilování a decentního obumbání stihli ještě koupačku. Jak jsem psal v předchozím článku kemp, do kterého jsme přijeli neměl řádný přístup k vodě. To ale mnohé z nás neodradilo a přístup jsme si našli vlastní. Zatímco jsem byli na pivním lovu, pátrací skupina přelezla plot na vedlejší "opuštěný" pozemek a našla molo tak akorát pro půlnoční vodní řádění. Takže když jsme se zpocení vrátili, měli jsme nejlepší příležitost jít se opláchnout. Přes plot, baterka na max a vůně zakázaného ovoce při běhu směrem k molu. Jedna, dvě, tři šipky do poměrně teplé vody plus lehké plaváníčko. Voda čistotou zrovna neoplývala, tak jsme to zabalili a vydali se přes plot zase zpět do kempu. Trocha toho dobrodrůža:-)

Honzo vstávej! Kolik je hodin?

Ráno jsme vstávali kupodivu "skoro" na čas (T+50minut) a AIESECáři se dočkali svého vysněného ranního odjezdu zpět do Bukurešti. Na to, že většina osazenstva šla hajat kolem 5 hodiny ranní, klobouk dolu. Zatímco nás Ioana varovala, že neumíme Rumunsky, a že se určitě ztratíme v lese, jsme se s Tautisem posilňovali posledním pivkem co zbylo z nočního veselí. Holka neví, že jsme toho zcestovali dvakrát tolik co ona, ještě dřív než vylezla ze základky. Ale hádat se s ní nebudeme. Poděkovali jsme za příjemně strávený večer a s lehkým sarkasmem poslali ty "trampy" zase k maminkám. Papa La revedere

Jelikož GPS v mém telefonu je opravdu zoufale nepřesné a mapu oblati jsem měl v hlave jen mlhavě, na cestu ke klášteru jsme se optali starého známého barmana před chlaďákem. Vypadlo z něj 7 kilometrů. S navigací mu pomohl štamgast a podle toho jak nás včera navigoval do vesnice, jsme byli přesvědčeni, že na klášter dneska nenarazíme...zamávali místním stray dogům a vyrazili na cestu. Z malé smečky čerstvých štěňat se k nám jeden raubíř připojil. Trvalo mu dobrý dva kilometry než to vzdal a to jsme museli držet pekelný tempo.

"Olrajt, plís ken samvan pik us ap et the monastery? Ví vont tu gou tu Snagov...Ví ár et the monastery. Kud jů pik as ap end tejk as tu Snagov?"

Ani ne po třech kilometrech jsme narazili na křižovatku. V barmanově popisu, žádné křižovatky nefigurovaly...babo raď. Poradil nám nakonec dědek, kterej vyvážel smetí do lesa. Zatímco jsme polemizovali, co asi dědula vyvážel za svinstvo přímo do přírody, následovali jsme asfaltku jak dědula poradil. Ovšem nebyl to děd vševěd a tak nám po dvou odbočkách, jak radil, nezbylo než se spolehnout na zatáčející auta a věřit, že mají namířeno na tu "velkou atrakci" jako my.

Jo ta atrakce. No ve Snagově, což je celkem kousek od Targoviště (město ve kterým ze kterého vládl Vlad Tsepes alias Drakula) byl ten slavnej Drákula jednoho romantického podzimního podvečera údajně přepaden a zabit. My víme svoje, Drákula sedí v HQ Bank of Transylvania a sosá peníze. Každopádně v tom Snagově, za to že to byl takovej velkej národní hrdina a vyhnal Turky, mu postavili klášter. Takovou malou svatyni a pohřbili tam jeho ostatky - useknutou hlavu a torso probodené osikovým kůlem;-)

Snagov Monastery

Kolem Palatsul Snagov se po několika konzultacích s místními konečně dostáváme na správnou cestu. Jeden by řekl, že taková národní památka - hrob národního hrdiny, prince, vůdce, Drákuly - bude značená. Alespoň cedule na hlavní cestě!! Ale to ne, jak tady říkáme: "Welcome to Romania". Je to holt ještě country v rozvoji. Nezastavuje to však příval našich "komplimentů" na účet rumunského značení cest až do chvíle, kdy na lesní, jednoproudové, rozbité asfaltce potkáváme šipku s nápisem: "Manasteria Snagov - Vlad Tsepes grave". Rozjedeme komplimenty na novo, ale zároveň získáváme novou energii do dalšího putování. Kromě úmorného 40 stupňového vedra a nedostatku krému na opalování nám nic nechybí. Vodu a pivko si táhneme z kempu, boty drží, cesta je teď už bez aut a příjemný stín stromů nám dává ulevit od spalujícího slunce.

Cedule slibovala další dva kilometry. Podle zkušenosti jsme čekali spíš tři, ale v tom vedru vám přijde všechno tak nějak delší. Po 20 minutách jsme se dostali na dosah. Velká cedule s číslem na převozníka a informacemi o Snagovském klášteře dávala tušit, že jsme skoro tam. Přesně jak tvrdil průvodce Lonely planet. Taky se tam dočtete, že o víkendu to bývá na Snagově napráskané, protože všichni z města sem jezdí se koupat. Přešli jsme tedy nově postavený železný most a vydali se kouknout na ty zázraky. Kromě nás a úmorného vedra jsme nepotkali živáčka. I lidi z vesnice se sem asi v tomhle vedru neodvažujou, nebo že by se báli Drákuly...

Zatímco já jsem zaplatil 15 Lei za slavnou hrobku drákulovu v mrňavém kostelíku na ostrově, Tautis na sebe hodil plavky a šel se vykoupat.  Kostely a náboženství, ba ani ten slavný pan nabodávač ho moc neberou. Nu což, každý jsme měli na čtvrt hoďky o zábavu postaráno. Já teda ještě o něco déle, protože jsem ještě sháněl toaletu. Suchej záchod u kláštera byl proti peklu v kempu docela andělskou zkušeností. A protože jsme chtěli chytnout bus ze Snagova, na druhém břehu jezera, lanařil jsem místního kněze aby mi dal číslo do resortu ve Snagově aby nás tu vyzvedli lodí. Mobil sice měl, ale asi jen na pokec s nejvyšším. Zkusil jsem ještě projet průvodce, ale číslo v něm uvedené dle slečny operátorky neexistuje. Vydali jsme se tedy zpět po mostě a odhodlaní obejít to pěšky.

To nás přešlo hned v prvním stínu za mostem a vzhledem k tomu, že se nám v batohu válelo poslední skoro ještě vychlazené pivo, dali jsme si solidní odpolední siestu. Přímo před tou cedulí. To vedro nám asi uvařilo mozky. A nejen nám, ale místním asi taky. Protože na tý ceduli bylo celou dobu obrovskými číslicemi napsáno numero na toho převozníka. Ptali jsme se jich, jak se dostat do Bukurešti, potažmo do Snagova. Engliš moc nelámali, tak jsem musel já lámat Románštinu. Sešlo se tam několik starších a i děcka se přišly podívat na zápaďáky. Jeden z borců lámal trochu Italštinu a Němčinu. Nakonec jsme se domluvili tak nějak nohama-rukama, znáte to. Přišlo osvícení a já volal na to numero z cedule. :-D

Hallo
Hallo - prase kozu potrkalo...ehhh
Dů jů spík ingliš?
Nu nu ingleza...vejt. - hluk v pozadí dával tušit, že borec je v nějakém restauračním zařízení a hledá tlumočníka
Hello?
Hello?
Dů jů spík ingliš?
Jes aj dů.
Olrajt, plís ken samvan pik us ap et the monastery? Ví vont to gou tu Snagov. Ví ár et the monastery. Kud jů pik as ap end tejk as tu Snagov?

Holka se omlouvala, že ona nemá loď, že jen umí anglicky. V pozadí byl slyšet hluk a borec co se smál a pořád se smíchem opakoval not going. Holka se snažila tlumočit: "Borec že nikam nejede, že nechce a že stejně nemá loď."  Pan kapitán byl zřejmě v restauračce pod vlivem. Servírka dostala do ruky tidlifon a musela se s náma vypořádat. Tak jsem jí zkusil zlanařit, na to, že se jedná o výhodnej byznys. Ale Captain Kirk nechtěl o byznyse slyšet. Byla neděle a studený pifko měl nespíš v druhý pazouře, protože tu první měl strčenou v zadnici. Trochu rozladěn jsem zavěsil.

Přijeďte na grilovačku

Ještě než jsme vyrazili k nejbližší zatávce maxi taxi, nás ten největší mafiozo zval na grilovačku. Zdvořile jsme odmítli, ale trval na tom, že až přijedeme příště, musíme se mu ozvat a uděláme party. Nadiktoval mi číslo a rozloučil se se slovy grill party na rtech.

Slunce pálilo jak čert. Slavnej drákula by na něm des-integroval v horizontu milisekund. Na zastávku to bylo dle popisu dobrej kilometr. Takže obligátní zastávka v místním minimárketu pro něco na zub. Zastávku MAXITAXI jsme našli na křižovatce. Rumuni mají v oblibě neuvádět na zastávkách jízdní řád. Tak jsme se šli zeptat do marketu-hospody naproti přes ulici. Nejbližší za 2 hoďky!!! Koupili jsme bíra a sedli na plastové Algida židličky v ne až tak příjemném stínu (rozuměj 38 stupňů). Unaven jsem to zařezal a vzbudil se až když přijel zásobovací vůz. Tautis byl, narozdíl ode mne, duchem přítomen a hned se jal s týpkem vyjednávat odvoz do metropole. Slovo dalo slovo, ruka ruku a noha nohu. Do Bukurešti pojede za 5 minut až to vyloží, klidně nás vezme. SUPER! Nastoupili jsme do dodávky, kde se na zemi kromě veškerých faktur a pravděpodobně účetnictví týpkovy živnosti povaloval taky 300W zesilovač, váha, 20 kusů kukuřičných klasů a basebalová pálka.

Zásobovač nás vyklopil na stanici metra Petracke Poenaru. Dali jsme mu za ochotu 15 Lei a zanořili se do chládku zdejšího metra. Spokojeně jsme se rozvalili na peroně a od plic se smáli tomu, co všechno jsme za ten víkend zažili :-)

Snagov pentru turisti 2 - Izvorani pivní odysea

 Snagov pentru turisti 2 - podvečerní procházka

Zatímco jsme si pekli šunky v přetopeném maxi taxi, kolem nás se odehrával Bukurešťský každotýdenní exodus. 7 hodin podvečer, pátek, pěkné počasí. Každý kdo má trochu rozumu vyrazí z města pryč. V dopravě jsme strávili přes hodinu a půl. (Na 35 kiláků docela úlet.) Nebyla by to ani tak zlá cesta, kdyby pan řidič neholdoval opravdu stupidním beatům 15 let vyběhaného techna a neměl sluchové problémy. Možná mám ty sluchové problémy já, kdo ví. Každopádně volume na jeho rádiu mi nedávalo možnost zabřednout do konverzace se sousedem ani se prospat. Alespoň jsem si vybalil dáreček a naplnil břich z veřejně kolujících zásob. Za cestu jsme platili 6Lei, což je velmi parádní cena.

Z kempu až na olympijský stadion

19:30 - příjezd do Marina Port & Resort kempul. Maxi taxíci nás vyložili přímo v kempu a musím přiznat, že to bylo velmi pohodlné. AIESECáři však mají tendenci všechno organizovat až příliš. Nemyslím jenom logistiku, zábavu, občerstvení, ale především informace a taky sami sebe. Jenže jim to fešákům občas (hodně často) nevyjde. Tak se stane, že skončíte v rezortu bez pořádného dopravního spojení, s minimem příležitostí se občerstvit a bez možnosti se vykoupat! Za tohle všechno plus masakrální sociální zařízení, neuklizený pozemek pro stanování a neschopnost veškerého personálu komunikovat v alespoň jednom mezinárodním jazyce, zaplatíte 10Lei (60Kč)/den. Respektive v našem případě 20Lei (120Kč) za noc, protože AIESECaři rozhodli, že se musíme druhý den v 9 ráno vrátit zpátky do Bukurešti.

S Tautisem jsme se přijeli vykoupat, zakalit a podívat po okolí. Zeptali jsme se Roxany, kde je ten nejbližší obchod, ve kterým si můžeme nakoupit buřta a chlazenýho beera. Ta nás usadila s tím, že by to mohli vědět místní, že ona to neví. (V kontext toho, že nám před odjezdem říkala, že tam je všechno k dispozici je to obrat o více než 100 stupňů.) "Poděkovali jsme jí" za její rady a vydali se do improvizovaného baru (rozuměj chlaďák u nějž stojí děda s otvírákem) pro informace. S mou omezenou znalostí rumunštiny jsme z dědy vypáčili lokaci nejbližšího obchodu a přibližnou vzdálenost - 3km. Není to sice přímo v místě, ale není to zas tak daleko. Zahájili jsme tedy náš první turisťák.

"...a vydali se do improvizovaného baru (rozuměj chlaďák u nějž stojí děda s otvírákem) pro informace."

Svižným tempem jsme vyrazili dreapta, in face, stnga, přesně jak nám stařík poradil. Narazili jsme na první odbočku doleva, na druhou, ale žádnej krámek jsme nepotkali. Zato jsme potkali bandu cyklistů, jednoho ultra maratonce a filmové studio. Pro sichr jsme se zeptali vrátného "Unde magazim?" a "distancia?". Vypadli z něj další 3km a hrubý popis cesty. Obešli jsme tedy prostory studia a narazili na olympijskou vesničku. Tedy ona to nebyla vesnička, spíš jen komplex sportiv multifunctional. Z popisků jsme se dozvěděli, že plavecká hala, ledová plocha i sportovní hala, společně se zázemím, tady vyrostli jako tréningový komplex pro sportovce účastnící se olympiády v Sydney 2000. Opravdu nádherné nové stavby s futuristickou architekturou, o které je očividně velmi dobře postaráno. Jen škoda, že jsou vystavěny v totální pustině. Nejbližší vesnice je 2km, jak nám ochotně pověděli přítomní strážci. Čímž nás zároveň nasměrovali k cíli naší cesty - místního obchodu.

Pokec s půlkou vesnice

Po více než 5 kilácích v nožičkách a o hodinu později, než jsme původně předpokládali jsme se ocitli na prahu civilizace. Narazili jsme na obydlí skutečných lidí. Byly to luxusní vily z doby na přelomu devadesátých let, kdy si podvodní restituenti vydělávali špinavé peníze a mohli si dovolit téměř cokoliv. Mnohé pozemky zely prázdnotou, některé vily byly jen rozestavěné za neproniknutelnou bariérou živého plotu, jiné obývali skuteční mafiáni. Vysoké ploty, kamenné či zděné zídky, ocelová vrata, kamerové systémy a několikapatrové obludy prvotního kapitalistického rádoby-designu lemovaly přístupovou cestu do osady Izvorani. Abysme si trochu zvedli náladu a upřesnili si naši polohu, zeptali jsme se na cestu...Týpek akorát vycházel z baráku. Fajnová košile, moderní sestřih, tak 40-50 let, očividně nervozní. Zkusil jsem to na něj Rumunsky, jako vždycky. On si hned všiml, že nejsu zdejší a začal lámaně anglicky popisovat cestu k nejbližšímu Magazínul. Hned jak nasedl do svého teréního vozu jsme s Tautisem tipovali, kolik lidí asi zabil. Shodli jsme se na 7.

"Zastavil jsem jednu stařenku a optal se jí jak je to s tím magazínul. Seskočila z pedálů a dala se do vyprávění"

Stavení pomalu začala připomínat normální vesnickou architekturu a lidi kolem nás jezdili na kolech. Panoval poměrně čilí ruch. Zastavil jsem jednu stařenku a optal se jí jak je to s tím magazínul, co má být tady za rohem. Seskočila z pedálů a dala se do vyprávění - nechtěli jsme jí přerušovat, tak jsme jen kývali hlavou a já hádal - "Tady magazínu zavřený. Být tu další magazínul. Vpravo pak vlevo a pak zase vlevo. Je to kousek". Byla na kole, to je pro ní kousek všude. Poděkovali jsme jí a popřáli sanetate (zdravíčko). To už ale stavěl další cyklista a začal se ptát co hledáme. Tož jsem mu zas nalámal pár rumunských slovíček. Odpověď byla tentokráte v angličtině - "14cm napravo. 14m. tady ten obchod před vámi na křižovatce je zavřený. Pěšky tam dojdete za 10 minut." To už na nás hulákal z dálky, protože sekundoval svojí ženě na zdravotní vyjížďce. Byli jsme z toho všeho moudrý jak ukulele, ale aspoň jsme na křižovatce zabočili správně.

A pokud si myslíte, že tady už na nás čekalo pivo, tak se šeredně mýlíte. Týpek si spletl nejen jednotky, ale především čísla. Na to nás upozornili místní co obírali hruškový strom u jedné z vil.
"Jo jo, magazínul je tamhle za kostelem. Musíte rovně a doleva pak znova doleva. Pak kolem kostela a tam už to vpravo uvidíte." Super takže tak 1400metrů :-) Zabředli jsme do lehkého hovoru s klasickou tématikou odkud jsme a co tu děláme. Na cestu jsme dostali pár hrušek a obligátní sanetate.

Tam a zase zpět...

Těsně před vytouženým obchodem, do kterýho jsme dorazili už téměř po západu slunce nás ještě napadl jeden zbloudilý čokl. Tautis z nich má ještě větší strach než já, tak se kryl za mým báglem a oba jsme tajně doufali, že ho ta místní 100letá paní dokáže uklidnit. Nakonec z toho bylo jen drsné štěkání, ale i tak nás to docela vylekalo. Místní psi nejsou zrovna beránci.


Haleluja - po dvou hodinách na cestě, zpocení a žízniví jsme konečně dosáhli svého cíle. Magazinul Mixt v srdci vesničky Izvorani. Jediný otevřený obchod na míle daleko. 10*URSUS plechovek, malý snack pro holistrovo hladové bříško a mohli jsme razit nazpátek.

Ušetřené peníze: 20 Lei
Nachozené kilometry: 12km
Turistický zážitek:  K nezaplacení!