Rumunské kulturní střípky 2 - jarní vydání

Po nějakém tom čase jsem se vydal za trochou kultury. Tenhle týden jsem si naplánoval kulturních akcí více. Kromě Návštěvy Českého centra v pondělí na pravidelné promítání pondělních dokumentů, jsem se rozhodl navštívit čtvrteční výstavu fotografií ve MNAC Foto Anexa. Do toho se ve středu připletlo náhodně kino - o výsledku téhle nahodile akce zvané Avengers 3D se můžete přesvědčit v předchozím příspěvku. Je to anglicky, ale vpravo nahoře máte možnost google translate - využijte ji - minimálně se zasmějete strojovému překladu :-D

"...ale výrobci, scénáristy a režiséra, že to nestačí. Chtějí, aby se ujistil budu chodit bezhlavé zombie při odchodu ze sálu."

To však není vše. V sobotu přijela Reema (čti rýma) a kromě toho, že musela poslouchat jak si z jejího jména dělám srandu, jsme navštívili muzeum přírodní historie Grigore Antipa, prošli se po nejznámějších bulvárech, nakoupili na tradičním trhu, našlapali 6 kilometrů k Arcul de Triumf a na večer příjemně relaxovali při klasické hudbě v Athenaeu.

Film

Na pondělní dokumentární film jsem se jaksi nedostal. Pršelo a nechtělo se mi v tem hnusném lijáku dojíždět do města a zase zpátky. Místo toho jsem si doma dal nějakou tu posilovačku a kouknul na snímek korejské produkce Oechul (April snow). Zatímco v Českém centru se lidé vzdělávali a nechávali si rozšiřovat obzory při sledování Českého dokumentu Oko nad Prahou, já se nechal unášet emocemi vynikající kombinací hudby, střihu a poetickou kamerou. Netradiční snímek na klasické téma. Tragicky romantický osud hlavních hrdinů ve mě i několik dní po shlédnutí zanechal zřetelné stopy. Oko nad Prahou můžete on-line, legálně a za rozumný peníz skouknout třeba na Dafilms.cz.

Výstava 

Vynechal-li jsem dokumentární pondělek, nemohl jsem si nechat ujít alespoň druhou akci pořádanou českým centrem. Jako amatérského fotografa mě mnohem více lákala výstava fotografií pořádaná ve čtvrtek. Jednalo se o výstavu snímků nafocených v rámci soutěžního fotomaratonu. Účastníci soutěže měli za úkol během 24 hodin nafotit 24 snímků na téma úryvků z knih českých autorů. A tak se na stěnách MNAC Foto Anexa objevovali kratičké příběhy Rumunských amatérských i profesionálních fotografů společně s úryvky českých velikánů. Od Haška, Hrabala přes Kafku s Čapkem až po Havla a další mě neznámé autory české literární scény se úryvky z jejich děl v amatérských překladech představily Bukurešťské veřejnosti (ta veřejnost čítala asi 400 lidí, takže necelé půl promile). Vedle klasických černobílých fotografií tak měli návštěvníci možnost vstřebat i trochu české kultury. Perfektní nápad, na který se ale obtížně shánějí prostředky, lidi i publikum. FOMA dodala filmy, České centrum lidské zdroje a Rumunská metropole zase soutěžící. Mezi těmi, co si našli cestu na tuto netradiční výstavu, se objevili v hojné míře Češi. Potrénoval jsem tedy rodný jazyk, polechtal chuťové pohárky "českým" pivem a začetl se do překladů české literatury. Dokonce zde byla možnost některé z děl prolistovat a případně koupit antikvariatové vydání (rumunské). Výhercem soutěže se stal Cătălin Georgescu se sérií snímků inspirovanou Čapkovou Továrnou na Absolutno.

Muzeum

Pákistánce jsem chtěl nejprve vzít do prezidentského paláce, ale protože byl zabukovaný na celý víkend dopředu, změnili jsme na poslední chvíli plány a vydali se do Muzea. Měli jsme na výběr z několika, ale na doporučení místních jsme nakonec dali přednost muzeu přírodní historie Grigore Antipa. To jméno patří týpkovi co se zasloužil o jeho popularizaci a popularizaci přírody a biodiverzity vůbec. Jeho ideou bylo vytvořit přehledný katalog fauny s názornými příklady. V celém komplexu tak najdete nepřeberné množství nejrůznějších živočichů, kteří jsou vypodobněni v životní velikosti a předvedeni v přirozeném prostředí. Vitríny, LCD interaktivní obrazovky a mluvený komentář vás provedou po celé zemi a nadnesou otázky ekologie, ochrany přírody a historie.

Filharmonie

Na večer kolem 6 opět začalo pršet. Reema však měla v plánu navštívit překrásnou budovu Bukurešťského Athenea a s trochou štěstí koupit lístky na nějaké představení. Zastávka v malé kavárně na stanici metra Univerzitate - jeden malý darjeeling. Zpoždění zbytku pákistánské delegace přes 30 minut nás o něco víc vystresovalo, ale nakonec po mnoha telefonátech a zběsilé navigaci jsme se všichni sešli před budovou Athenea. Tam jsme konečně došlo, že nejsme nejvhodněji oblečeni na kulturní představení. Dovnitř nás nepustili a poslali nás ven a za roh si koupit lístky-. Za vcelku příjemnou cenu 15 Lei jsme se dostali na poslední volná místa v sále. Koncert byl duo klavír-housle a skladby od Johanna Brahmse. Po celodenním chození a příjemně unaven jsem zasedl do měkké židle s opěradlem (měl jsem štěstí, zbyla na mě tam co opěradlo má ostatní už tolik štěstí neměli) a nechal se unášet libými tony kvinteta Kab...to už je zase jiná písnička:-) Popravdě jsem si tak 30 minutek "pořádně odpočinul". Když mě Reema vzbudila, zaposlouchal jsem se do melodie tonů obou nástrojů. Koncert byl rozdělen na 3 části, které mi vpravdě přišli poměrně stejné. Ale i přesto věřím, že poslouchání vážné hudby z nás dělá lepší bytosti a patří ke kulturnímu vzdělání.


Zhřešil jsem a koupil si zdejší pivo Ciuc (čti čuk) s citronovou příchutí, které právě dopíjím.
Zítra se z toho půjdu vyzpovídat do Manasteria Cernica kousek za Bukureští.

How to kill your brain in less than 150 minutes

Avengers in 3D

WARNING - spoiler article.

Would you spend less than 4€ to go to a movie theater? Its a pretty good deal, isn't it? Especially when it is a 3D movie theater where you get these fancy stereoscopic glasses you can take back home.

OK, OK, lets just not be that harsh and put the question differently.

Would you give 4€ to deliberately brainwash yourselves for straight 150 minutes? Can I hear some yes? Do I hear you cheering?

Do not come with the point of view blablabla speech. I don't give a single Flowering flower about it.

From what I remember and that ain't much since the Avengers washed me pretty well (Maybe too good, when I can not remember what was in.), so the first thing is big black guy in leather coat giving orders to everyone. And here comes the first shot. Scherbatsky - BLAM, like shotgun shell in your face. Mixture of shock, anger and disgust. (OMG) - Ou maj gát - why?!! why?!! This character had absolutely zero significance and zero potential. If you would simply replace it with some robotic AI entity, it would hurt nothing. But lets face the fact - its better to look at Cobie Smulders than at metallic AI. Considering the target audience and the tight apparel it was a good shot for her to show up in "A" movie.

So after the guy shows us all-mighty super trooper, mega awesome LAB full of unnecessary equipment and introduces special agent "I am the BAD ASS" the revelation of ultimate energy source comes from a mouth of a doctor I would never believed he would be even dentist. Glowing pale blue cube - yeah every source of ultimate energy just has to glow. I know that it has to let us, people,  know about its presence. But so desperately? If it would smell, sound or gives you tremble when you touch it, then people would probably not even bother to explore it. So the cube is on the screen like 2 minutes and Mr. Doctor slash Professor demonstrates how awesome it is and the demonstration gets out of the control. WOW! Who would expect that at the beginning of a 150 minutes long movie, right?

From "STARGATE" created by this totally unexplored source of infinite power (yea, we know its undiscovered but we also know it provides infinite power supply) pops a guy. World be hold - another man in leather coat. They probably had sales in US for those. Skinnier, smaller and paler guy will kick all asses around the hangar lab and turns some of them (especially agent "I am the BAD ASS") into zombie-like obedient minions. If I would not know that guy is Loki(for those who have no clue, this link is obligatory) I would be more than curious to know how to obtain such skill and probably write in to my diary later that night, that this bad ass Loky(this is intentional mistake - from 12 YO European style educated nerd) with his magic wand is my hero.

Chase. Shooting. More chase. More shooting. BUM. BANG. Big. BANG. Frowny black face and "We lost him." quote from 1st gay in leather coat.

Do I have to emphasize that the "glowing energetic super power cube" was stolen?! Thank you for your understanding!

LOOOOOONG part of "Here I am once again" introduction of all? the heroes:
Ego maniacal, wannabe funny narcissist Iron man.
Doubtful, 40 years undischarged Aryan Captain America.
Always angry nerd with glasses HULK.
Metro-sexual from different plane with BIG hammer Thor.
+ Black widow and Hawkeye

Search for "glowing energetic super power cube". Catching Loki. Making fun of him. Intimidating him. Get screwed by him. Well not to forget a lot of super mega hyper effects around. One particular part made a huge brain damage.

So I am checking my phone if I turned the sound off for the 5th time trying to catch the last scraps of sanity and here it comes. Double barrel shotgun speaks again. My brain is already all over the the place but the producers, scriptwriters and director think that is not enough. They want to make sure I will be headless walking zombie when leaving the hall.

Our heroes (their public alter egos;-) are chatting at the "aircraft carrier" deck about something extremely important for the whole universe, like is my shield shiny enough or should I buy the new hipster glasses and all of a sudden the carrier trembles. Lets not think about how long does it take for such a huge ship to stop, OK? Our heroes anticipating that there will come submerge. I hoe they wont do such a stupid mistake to turn an aircraft carrier into a submarine. Oh man, Oh man. I almost shouted "Are you flowering kidding me", but Kunrad was faster and said it less aloud and just stared at me in question: "Does this ship really contained 4 massive waterproof jet engines inside the hull or do I just see another TRANSFORMER?" So now we had "flying aircraft carrier". As Kunrad was trying to restore HIS sanity with lovely simple piece of technology in his hand, he missed disappearance of the whole flying ship by stealth technology. Voila "totally invisible and flying aircraft carrier" is on the scene.

Maybe you are asking if actually something happened in the movie. If there was a story. That after 100 minutes there could be some real story telling, right? There is one. The "I plundered Independence Day" story many time seen on the silver screen.

Rest is best. Unlike in the first part where heroes were trying to kick their asses in between them selves. Now they have all army of aliens to kick together. So they are all disgustingly friendly to each other, helping and acting all Alpha fe-male.

My advice: "For 20€ buy some decent ingredients and cook your friends something tasty." it would be creative and worthy way how to spend 150 minutes of your life.

Or maybe I just did not read the comics enough and TheAmazingAtheist is right. Maybe I just did not managed to regress into my 12 years old ME. All nerdy and desperately longing for action and heroes with a pinch of humor.

The producers gives us clear message that is not bad at all, but I am fed up with it already.
"Do not think, just consume!"

After we left from the movie theater and were cast back to reality...we acted retarded like brainwashed citizens of a perfect nation protected by Avengers. Loki would be proud.

Now get real and buy some coke :-D

Zápisky bílého žoldáka

Ubi Ulearn system a další možnosti vzdělávání v Ubisoftu

 "Viděli jsme jednoho z těch grázlů jít u cesty. Byl úplně zfetovaný a na krku měl náhrdelník z lidských uší. Měl jich tam snad dvacet. Přemýšleli jsme, jestli ho pro dobro lidstva zastřelíme, nebo přejedeme..."

Když se v práci zrovna netestuje a nebo se nepřekládá, nebo nedejbože nechodí na meetingy...tak je celkem klid a můžeme si dělat do kopy co se nám zlíbí. Většinou to schytá U.LEARN systém a některá z e-learningových prezentací. Ubisoft se o svoje zaměstnance v tomto ohledu stará poměrně dobře. Prezentace jsou přehledné a lehce k nalezení. Každý nováček dostane v prvním e-mailu "UBI guide book", který mu zároveň svěřený HR pracovník předá do ruky v den nástupu. V něm najde veškeré informace relevantní pro jeho pozici a mimo jiné taky odkaz na U.LEARN. Prezentace jsou v angličtině nebo francouzštině. Na výběr je od "BUG identification & reproduction", přes "Be creative" až po "Manage individual performance" což v zásadě pokrývá 3 oblasti rozvoje - JOB, CORE a MANAGERIAL.

"Pustil jsem to tam, ti se rozlítli jak vrabci a byl klid. Druhý den nám přišlo do toho hotelu asi patnáct lidí poděkovat, nosili jídlo, dárky …"

Ale vzhledem k tomu, že jsem se připojil ke zdejšímu tréningovému týmu AIESEC Bukurešť tak ve volných chvílích připravuji prezentace a materiály pro úspěšné vedení celého tréningu. Kluci, respektive holky mají shortage of staff, tak jsem se uvolil jim občas vypomoci s předáváním znalostí. Z toho vyplývá, že poslední dobou ty volné pracovní chvilky trávím sháněním a pročítáním materiálů pro kouče a trenéry. Zrovna v neděli jsme si s Roxanou odbyli tandemovou premiéru v podobě "Facilitation skills" pro nejnovější přírůstky do řad trenérů v rámci projektu TEEN PATROL.

"Okem profesionála jsem pozoroval ochranku válející se s kalašnikovem pod hlavou ve stínu...Africká koncepce osobní ochrany je fajn, ale rozhodně vám nezaručí, že vás nezabijí."

Kromě toho jsme (rozuměj Čeští hokejisté) taky vyhráli bronzovou medaili na MS v hokeji 2012. Celou tu patálii jsem sledoval online, povětšinou s polským, ruským a nebo anglickým komentářem. Na finský a švédský se ještě moc necítím, ale třeba příště:-) Rumuni jsou stejně jako všichni jižněji položené státy závislí na fotbalu a siestě, takže hokejka je pro ně cizí slovo a puk urážka.

"...podívali jsme se z okna, a naštěstí jsem tam
měl kládu (pardon, automatickou pušku) s laserovým zaměřovačem. Bylo to tak sto padesát metrů, takže to fakt nebyl problém."

Dnešní článek věnuji všem přátelům, kteří se oddávají bolestné zábavě zvané AIRSOFT. Až to přijde, budou připravení. Když budete mít chvíli času a trochu toho odhodlaní, zkuste do googlu zadat heslo AFRIKA a rozšířit si obzory.

"Lidský život je i v Mali, které je Švýcarskem západní Afriky, stále nechutně levný..."

Citace jsou od týpka co si říká Dejv a jeho postřehy můžete sledovat na twitteru. Jaké je jeho pravé jméno a který účet sledovat? Tak na to už se snad raději zeptejte J.X. Doležala osobně.

PEACE do každého zásobníku!

Veškeré citace jsou převzaty z TOHOTO článku na stránkách časopisu Reflex a NEJSOU osobními názory autora těchto stránek.

Bucharest in daily motion - denní život v Bukurešti 6

Není car jako CAR

Myslel jsem, že tohle téma už otevírat nebudu. Ale nedá se svítit - ani dálkovýma to nespravíte - řidiči jsou jednoduše zrůdy nemyté. Včera mě zas jeden z těch hyperhulvátských skunků málem přejel. Já vím, že jsem nekráčel po chodníku, tak jak diktuje zákon a nabádá příslušník, ale copak píp do píp můžu chodit po chodníku, když tam parkuje 358 a půl CARa. Já nemám nic proti chození po kapotách automobilů. A pan Mazánek mi dá jistě za pravdu, že koukat na lidi z výšky je příjemný pocit. Už, už jsem to včera vyzkoušel, abych dodržoval pravidla silničního provozu a chodil na vyznačeném chodníku. Když vám na něm leží pes, tak ho taky překročíte (...no v Rumunsku možná ne, ale to už je zase jiná písnička). Nebo když máte přes chodník nataženej kabel, prostě se po něm projdete a je to.Vím, že auto není kabel, ale když je tam lidi odkládají stejným způsobem, nemůžou se pak divit, že po nich člověk má chuť šlapat. Podpořen troubením nejbližšího trouby/trumpety ve 4kovým BáWu za mnou, jsem chtěl s chutí aplikovat tento nepsaný zákon ulice.

Není to jenom v tom, že by tu parkovali ty carové úplně všude. Dokonce tady začali oplocovat zelené plochy před bytovkama, protože jinak by se tam nějakej ten CAR nasáčkoval i se svým carem. Je to taky kvůli jejich luxusní ohleduplnosti v rámci celého provozu. Jasně, že ty CARe troubovatej vím, že se nechodí po silnici, ale kvůli tomu nemusíme troubit a škrtat lidi zrcátkem o batohy, že?! "S takovouhle do Evropy nevjedeš ty trumpeto!", vzkázal jsem obstarožní ženštině v Landroveru za přispění notné dávky gestikulační složky komunikace.

Nevím jestli ty cary s ženštinama v autech přitahuje moje nezměrné charisma a nebo mám magnet v kalhotách. Každopádně tohle byla už 3. slovy třetí paní, která se mě pokusila nevybíravým způsobem vytlačit ze silnice. Většinou to vytlačení schytá lak jiného cara, protože moje obliba v nošení batohu s mnoha přezkami je všeobecně známá. Myslím, že i zdejší CARové v nejbrhůdu si brousí zuby a líčí pasti na tuhle zákeřnou kovovou veverku.

Celkově vzato, je to CAR vedle cara hlavně na sídláku a ve středu města. Zatím tu nevymysleli to parádní omezení, jež platí třeba ve Stockholmu, že do centra s carem prostě ne. Takže jediné bezpečné místo jak pro mě, tak pro cary je v metru.

Tydýt pro trumpety a nazdárek kašpárek pro ten rest.

Veslovačka v Herastrau parku

Víkendy jsou ve znamení odpočinku a úklidu. Jak jsem psal minule, on o ten úklid nikdo moc nedbá, ale nejsem holt rumunské prasátko, nýbrž jen prasátko české. A takové české prasátko si alespoň jednou za ten týden v pokoji uklidí a po sobě na hajzlu spláchne. Takže zatímco rumunské prasátko vyspává po páteční pařbě, české prasátko uklízí kuchyň nebo koupelnu. Z čehož jasně vyplývá, že jsem včera na pařbu nešel, ale pořádně jsem doma relaxoval, šel brzo spát a dopřál si pěkných pár hodinek spánku.

Kolem 12 jsem si udělal prvotřídní Brunch - míchaná vejce s orestovanou šunčičkou, Knacke brot (zásoby spolubydliče Andreie), olivy, krájený tvrdý sýr a pár koleček extrémně pálivých papriček piripiri. TO mě nádherně postavilo na nohy. Stačil jsem ještě strčit do pračky jednu várku špinavých fuseklí a jal se vyplňovat finální feedback (rozuměj: seprat naši organizační komisi) projektu GROW, o kterém jsem psal již v únoru. Ale to už mi volal Nickolas, že se od 14:30 jde do Herastrau parku na odpolední siestu. Skočil jsem do sprchy, vytáhnul fusekle z pračky a vyrazil na metro.

14:50 jsem dorazil na stanici metra Aviatorilor - hádáte správně, přišel jsem pozdě:-D Tam už čekalo několik našich studentů, slovy tři slečny,  z GROW. Dal jsem se s Ioanou, Andreou a Marou do řeči. Vypadlo z nich, že zatim nikdo jiný nedorazil, a že prý má přijít nějaký fešák z Belgie. To mě hned bylo jasné, která bije a taky, že o zábavu bude postaráno. A zatímco se holky nemohly dohodnout, jestli se ten novej fešák menuje Kudrát, Kundrád, Kundard, nebo Gunard, Kunrad Haegeman společně s Nickem nakráčeli do našeho stínu.


Sluníčko ve 3 odpoledne je taky celkem krutej protivník, takže jsme se scházeli jak šváby na pivo pěkně v chládku jedné ze zdejších reklamních ploch. Kunrad si nesl pěknou žlutou igelitku v níž schovával nějaké dobroty. Jak jsem zjistil vzápětí,  jednalo se o klasickou dávku 3 plechovek piva, jedněch česnekových bakerolls a balíčku pistácií. Nikolas měl vlastní proviant v báglu na zádech a jediné co mi z něj okamžitě předal, byla moje 1,5 Kg těžká apa alias voda Borsec, o kterou jsem o požádal v našem telefonátu.

I přesto, že už bylo 45 minut po smluveném čase, ozývali se lidi, že buď nedorazí a nebo, že budou mít zpoždění. Who cares. Nastartovali jsme nohy a vyšli směrem na území Herastreu parku. Je to ten největší park v Bukurešti s rozlohou přes 100 hektarů(jo, ten převod jsem si vygooglil:-) a pěkným velkým jezerem uprostřed. Po cestě k němu, jsme se zastavili na zmrzlinu. Tam se k nám připojila ještě Maria - údajně 25 minut zpoždění :-)

Samozřejmě sobota odpoledne, takže všude lidu jako hromádek trusu z myšího albína - až na to, že ta myš nebyl albín. On by ten park byl i pěkný, klidný a pohodový místo, kdyby tu fakt nebylo tolika lidu. To je horší než na Václaváku:-( Proklestili jsme si cestu až k půjčovně lodí a šlapadel. Za šlapadlo 5 lei, za lodičku dalších 5. Protože nás bylo dohromady 7, potřebovali jsme se nacpat do dvou plavidel. Holky, jakožto velké vyznavačky sportu se společně nacpali do šlapadla. Zatímco Kunrad, Nocolas a já, jsme se rozhodli odreagovat při veslování.

To si tak stojíme tu frontu a rozebíráme něco veledůležitého, když se Mara otočí od pokladny a prozradí nám sladké tajemství prodeje lístků. Že tady v této pokladně nám jako lístek na loďku neprodají, protože tady jako prodávají jen na šlapadla. Hlášku o píp píp a rumunském dokonalém systému čehokoliv jsem si nechal od cesty a přeřadili jsme se do druhé fronty. Kluci to nevydrželi a šli si i s otevřeným pivsonem sednout na schody, zatímco mě s vodou nechali na stráži.

Ještě než jsme zase zabředli do debaty o vejci a slepici, Ioana s Andreou se rozhodly vybojovat nám projížďku po jezeře vlastními zbraněmi. Rozuměl jsem tomu tak, že zapojí vnady a mozek. Tak mozek sice zapojily, ale další pomůckou nebyly vnady, ale prachy. Vybraly od nás penízky a někam na 5 minut zmizely. Hned jak se vrátily, tak nám pokynuly, že se máme na frontu vykašlat a jít za nima.

Došli jsme k molu, u kterého jsme, kupodivu, předběhli veškeré lidi ve frontě a také vynechali sofistikovaný systém turniketu, na jehož optákování jsme si museli koupit lístek u paní v pokladně "Tady lodičky ne-e-e". Pouhým jedním shýbnutím pod zábradlí a notnou dávkou drzosti jsme stáli na molu. "Tenhle rom alias cigán alias pán snědší pleti nám tady rezervoval loďku, takže kluci nastupujte. Za chvíli nám přijede šlapadlo a přidáme se k vám"

Tak a teď dokomponujeme tu myšlenkovou rovnici společně...holky uplatily pána jež se stará o předávání loděk klientům a ten nám přihrál první dva vodní dopravní prostředky, které mu přišly pod molo. Takže pánové a dámy, takhle se to dělá v Rumunsku. Čuměl jsem na to jak půl zadele z křoví, ale už bylo uděláno, už bylo hotovo. To, že se právě 4 nezletilé dívky bez ostychu dopustily úplatkářství a ještě na to byly hrdé, jsem mohl tak maximálně akceptovat jako hotovou věc. Jsou to ty chvíle, kdy si říkám - Welcome to Romania!
Zasedl jsem tedy k veslům a odrazil od břehu. Vyvedl jsem veslici na otevřenou vodní plochu a pustil za vesla taky Nika s Kunradem. Oběma to po prvním pivku strašně kecalo a po tom, co je na hladině ještě profackovalo sluníčko, byli k nezastavení. Veslování okusili na 5 minutek (a to hodně přeháním) a pak to přenechali nejstřízlivější osobě na palubě. Já s Kunradem jsme hned odhodili svršky, protože jako jediní jsme toužili po tom se opálit. Ostatní už byli opálený ažaž - geneticky, nebo naopak byli strašně bledý a hned by se spálili.

Původně má být jízda na jednu hodinku, ale jak nás holky upozornily, pokud se jede přes úplatek, tak na tom nezáleží a křižovat jezero můžeme jak dlouho chceme. To se sice všem náramně líbilo, ale jedinej kdo namáhal pracky jsem byl já. Obkroužili jsme tedy ostrůvek. Opalovali se. Upekli pstruha na druhém břehu. Opalovali se. Dali závod se šlapadlem. Postříkali holky...vodou. Opalovali se. Naplnili břicha sváčou z baťůžku. Dopili druhé pivko a láhev vody. Opalovali se. No a pak už jsme vyrazili zpátky k molu. Kunrad zasedl se mnou k veslu a dali jsme to svižným tempem v tandemu.

Tak to bude pro dnešek všechno...karetní intermezzo v japonské zahradě a Wok away čínu k večeři si necháme na jindy. Stejně už jste určitě unavení z toho čtení malých písmenek. Takže Dobrou noc, jsou 3 ráno a já jdu spát.

Praktická hodina Rumunštiny a International sushi

Včera, no ono vlastně už i dneska, se přihodilo hned několik zajímavých věcí. Ale ještě než se k nim dostanu, načrtnu vám pozadí celého příběhu.
Předně jsem byl pěkně unavenej z víkendového paření/práce. Za sobotu a neděli jsem propařil novou kampaň a celé DLC03 ze hry Anno 2070. Pro fanoušky to bude příjemná zábava na několik desítek hodin. Když jsem se pak unavený vrátil v 8 večer domů, stačil jsem něco málo poklidit a hurá do postele. I přesto, že jsem chtěl hned zaujmout pozici spícího nemluvněte, zdejší vedro mě ne a ne nechat usnout. Nakonec mě na Skype odchytla Soha a klábosili jsme do 2 do rána. To už se mě zase spát nechtělo a tak jsem pustil film - Warrior. Doufal jsem, že u něj usnu, ale bylo to drama až do konce (pro fanoušky Rockyho a UFC povinnost), takže jsem nakonec odešel do říše snů až ve 4:15 ráno.

Ráno vstanu. Teda ráno bylo v 11:00 což vlastně bylo i celkem brzo. Měl jsem v plánu najít si tu holiče a zajít hned po ránu shodit to co jsem sbíral na hlavě posledního půl roku. Taky mě čekalo uklízení, protože to jsem o víkendu jaksi nestihnul. Ne, že by tady na tom někomu moc záleželo, ale přece jen chci vařit v kuchyni a ne v chlívku.

Zatímco jsem se pral s mopem a společně s Mr. Properem jsem dokončoval práce v kuchyni, vstal i můj novej spolubydlící. Jmenuje se Andrei a je z Moldávie - Transdniestrie(Podněstersko). Neumí skoro ani slovo anglicky a hraje v symfonickým orchestru na housle. Společně se domlouváme směsicí všech 4 jazyků, kterým dohromady rozumíme. Rumunsky, Česky, Anglicky a Rusky. Jako rodilý Moldavan zná Andrei perfektně nejen Rumunštinu, ale taky Ruštinu a Ukrajinštinu. Překvapil mě v kuchyni zrovna v nejlepším a podařilo se mu převrhnout mi kýbl s vodou :-/ Ptal se mě, jestli nechci něco koupit, že jde do krámu. Zapojil jsem nohy ruce a Češtinu abych mu vysvětlil, že na mě má počkat, a že půjdu s ním. Cinc Minute - 5 minut.

Nejdřív jsme si to namířili do železářství pro karabinu na rozbitej bágl. Posloupnost překladu a komunikace následující: Já na Andreie česko anglicky - on na prodavače Rumunsky - ten zpátky na něj Rumunsky - Andrei na mě Rusko-Rumunsky. Nakonec jsme odešli s nepořízenou, ale hřál mě pocit, že jsem tu zapeklitou sociální interakci zvládl bez trapasu.

Pokračovali jsme pro suk, což je rumunsky limonáda nebo džus. Andrei byl vyprahlý už po 50 metrech chůze. Jsou tady vedra, že by jeden padnul. Prošli jsme se po našem nejbrhůdu (rozuměj: sousedství) a zabloudili až na zdejší márket. Tam jsem konečně sehnal karabinku. Stála 6 RON a byla kovová. Tak mě snad moc neokradli.

Po cestě zpátky dohnala žízeň i mě, ale jako správnej Čech, jsem se nemohl spokojit jen s limonádou a zavelel jsem na bere. Zašli jsme do jedné z malých restauraci, kterých tu mezi paneláky můžete najít bezpočet. V podstatě celé okolí Tineretului a náš blok, jsou taková panelová zástavba, kde v prvních patrech a přízemích najdete především soukromníky, živnostníky a nejrůznější krámky či restaurace. K tomu přidejte všudypřítomné pouliční prodejce a ulice přetékající parkujícími auty, a aby představa byla úplná, tak přidejte několik desítek volně pobíhajících psů.

Protože už bylo po poledni, objednal jsem si kromě točeného Heinekena (0,4 za 6,5 RON = 37Kč) taky domácí těstoviny. Penne all Arabbiata. Varianta bez masa, ale zato pikantní. Restauračka se tvářila na Italskou, tak jsem se nechal za 14 RON=82Kč docela mile překvapit. Během jídla jsme s Andreiem probrali různá témata, od cestování, přes práci až po politiku a kominusmus v Moldávii. Během příjemného posezení jsem se naučil vyjmenovat všechna roční období (primavara, vara, tumne, jarna), říct, které mám nejraději a proč a Ruský sprosťárny necháme na jindy;-)

Zavolala Michaela, že by chtěla zajít ven. Hned jsem toho využil a sešli jsme se na piata Romana. Vlasům se ještě nedostalo řádné péče a odpoledne nám klepalo na dveře, tak jsem jí poprosil o navigaci do nejbližšího kadeřnictví. Dostali jsme se do salonu Gall HairPlay a za půlhodinku mě tam změnili k nepoznání. To vše za pouhých 40 RON = 232Kč. Ještě než jsem byl ostříhán volal Nickolas, že se vydali na nákupy a jestli se k nim nechci přidat.

Po šesté hodině jsem byl sice doma, ale jen na skok. Ani jsem se nepokochal novou hřívou a musel jsem pádit na stanici metra Obor. Dnešní sushi se konalo u Kunrada - Belgického sudenta, který dorazil do Bukurešti taky na stáž s AIESECem. Jeho soukromý byt, který mu firma poskytla se nachází v klidné severovýchodní části Bukurešti.



Když jsem dorazil, všichni už byli na místě. Pěkná sešlost s absolutní kulturní a národností diverzitou.

• Adriane - Brazílie
• Aryo - Indonesie
• Kunrad - Belgie
• Nickolas - Kolumbie
• Lisa - USA
• Martin - Čechy 

Zatímco Lisa s Nickem už připravovali rýži, na kterou jsem přinesl speciální japonský ocet, Andriane a Kunrad rozjížděli muziku. Aryo byl ve frontě na kuchyni aby uvařil pikantní indonéskou rýži a omeletu. Já jsem se přidal k DJování a hned si nalil pivko. Nálada byla velmi veselá, v kuchyni jsme se střídali všichni. Každý pomohl s jinou částí přípravy či úklidu a nakonec si všichni urolovali svoje vlastní sushi. I když se Kunrad s Adriane ze začátku zdráhali, nakonec jim tahle zkušenost vykouzlila úsměv na tváři a začali se těšit, až budou svoje výtvory dlabat.

Ve finále byl stůl plný dobrot, že se to na něj skoro nevešlo. Nastalo obligátní focení, ale během přípravy všem parádně vyhládlo, a tak jsme se na dobrůtky vrhli jak piraně. Po 30 minutách to na stole vypadalo jak po výbuchu a pohled na nás k nezaplacení. Všichni funěli a oddychovali, byli malátní a neschopni pohybu :-)

Kolem desáté se Lisa s Nickolasem rozloučili a zůstali jsme jen ve 4. Noc byla mladá a my museli vydržet do rána svěží abychom doprovodili Adriane na let v 6:30. Kunrad měl perfektní nápad s chlastací hrou - FUck the dealer. Obměněná variace na hádej co mám za číslo a když ne, tak piješ. Pro jistotu jsme se předzásobili 2L pet lehvemi piva Skol a Timisoreana za 8 RON = 45Kč. Dealer, který byl po téhle 30 minutovce nejvíc fucked byl Aryo a během následující 10 minut se odporoučel do říše snů.

Abychom se zabavili, tak jsme se střídali v DJování, a kromě občasného dekorování Aryova bezvládného torsa jsme upekli 2 pstruhy. Kunrad, znalec to zasvěcený, ze země zaslíbené a na pstruhy bohaté, nedbaje veškerých Evropských nařízení a zákonů, propašoval velmi kvalitní materiál až do srdce východní Evropy. Obdivuju jeho odvahu, sám bych se do toho nepustil ani omylem.

"Kunrad, znalec to zasvěcený, ze země zaslíbené a na pstruhy bohaté, nedbaje veškerých Evropských nařízení a zákonů, propašoval velmi kvalitní materiál až do srdce východní Evropy..."

4 hodiny utekly jako voda a dostihla nás únava. I přes Kunradův pokus o roztančení publika, a moji marnou snahu donutit ostatní k pití zvětralého piva jsme pomalu klouzali do říše snů za Aryem. Vysvobodil nás až film How High alias Kdo hulí ten umí a další upečená rybička.

V půl pátý jsme se rozesmátí vydali hledat taxík na postupně se probouzející piata Obor. Sehnat skoro kdekoliv v Centru Bukurešti taxi je samozřejmost, takže jsme se neobtěžovali volat na linku 0219494. Andriane jsme ještě na letišti pomohli přebalit kufr s nadváhou a dojezd nás nemilosrdně zasáhl společně s únavou.

Po šesté ráno jsem zaléhal do postele. Ještě jsem nakrmil Geralta a říše snů mě pohltila. Kdybych si tak aspoň někdy ty sny pamatoval...